Radúz a Mahulena

Tak tohle přesně není pohádka. Beru fantasy nebo nějaký historicko-romantický příběh, ale pohádku ne. V pohádce určitě neuvidíte nahé dvorní dámy, princezny, polonahou kráklovnum, nahatého prince či sado maso oblečené vojáky zlé královny. Zrovna ta mimochodem v pohádce provádí sex se svým podřízeným, taky zajímavý pohádkový motiv filmu, který se dle českých pravidel nesmí vysílat před desátou hodinou, tady hodně po Večerníčku, po kterém já už musel dávno spát. Ne, tohle není pro děti. Autoři se hodně inspirovali nejspíš starověkými bájemi a pověstmi a možná i antickými dramaty. Svědčí o tom příběh sám, kostými i dialogy. A vlastně i exteriéry. I přes skvělé herecké výkony, dnes by podobné dílo neprošlo a to ani herecky, se ovšem jedná i čistě umělecký zážitek. Tedy všichni, kteří touží po čistém umění, přijdou si na své. Všichni ostatní se nudou ukoušou a dvě hodiny pro ně budou k nepřežití. V tom případě nedoporučuji si film pouštět večer, ale se zpětným přehráním raději ráno, kdy je člověk nejčerstvější. Závěrem dodám, že mě zaujala věta v úvodu, kterou vyřkl Radúz ke svému otci: "Tak budíte v nás touhu, co potom není." Že by nějaký podtext? Každopádně tato věta symbolizuje tuto dobu více než dost. (19.04.2021)

Pochmurná pohádka pro dospělé publikum. Výrazná stylizace, kostýmy a mluva působí až teatrálním dojmem. Má to obrovské kouzlo i díky hudebnímu souznění Josefa Suka s obrazem Jiřího Kadaňky. Hudební dramaturgie se perfektně ujal Luboš Fišer. Herecké osazení je velmi silné a myslím, že režisér Weigl z celého ansámblu vytáhl maximum. Zlo a nenávist královny Runy vystihla Jaroslava Adamová s mrazivou přesností. Petr Weigel se nebál v příběhu použít i lehký erotismus, jakoby vystřižený z antických bájí, zejména vidět nahou Jaroslavu Obermaierovou a Naďu Urbánkovou, jak se koupají v rybníce je požitek, který musí lahodit každému mužskému oku. Co celému celku hodně pasuje, je i podzimní kouzelná krajina Spišského hradu a slovenské přírody, nebo hradu Rábí a jeho okolí. Na své poměry u nás ojedinělé dílo a je dobře, že se podrobilo zrestaurování a sledovat ho v pořádné kvalitě je dokonalost. (16.07.2018)

Renesančně stylizovaný plakát dost přesně vystihuje zaměření i směřování pozoruhodného dramatického filmového díla. Snaha být moderní a přitom dodržovat dobové vymezení tématu, jež samo bylo do značné míry rovněž adaptací starší tuším Němcové stejnojmenné pohádky, vytěžené z jejích slovenských sběrů, je příjemným kontrastem oproti uřvaným křečovitým modernizacím např. některých shakespearovských divadelních inscenací, v nichž to hřmí motory a niternou prázdnotou takto ztvárňovaného obsahu kamsi do ztracena diváckého zoufalství, rozhořčení i lítosti. Zeyer je nedoceňovaným mágem více moderní než probuzenecké čeké krásné literatury a tam, kde měl zvlášť šťastnou ruku, je to také znát. Spolu s PRINCEM BAJAJOU vznikl tehdy zajímavý diptych, který netrhal na kusy tehdy jako kýč zatracovanou secesi a přitom zachoval i vlastnosti a poetiku tématického archetypu Němcové. Trojí vrstva trochu romantické, trochu civilní a asi relativně nejvíce secesní příměsi byla podpořena invenčními kreacemi Vášáryové mladší a Třískovou i standardními výkony dalších hvězdných protagonistů naší tehdejší Thálie (Medřická, Menšík, Adamíra, Ráž, Brousek nst.). To, co se dnes jeví jako drhnutí, je jen vynalézavost a přiměřená úcta k až "ctihodným" (úvozovky proto, že dnes to slovo je přinejlepším neobvyklé, pokud se nejeví jako vysloveně "pošahané", češtěji výstřední) předlohám. Soudím, že v obém tvůrci přesáhli svou dobovou limitaci a vstoupili na nadčasový pomyslný český Parnassos. (Asi také proto jim zůstávají zavřena dvířka zvaná DVD.) (24.03.2008)

Jak tu trefne zminuje nektery z kolegu, prilis divadelni (az baletni) kostymy neladi s realnym prostredim filmu. Dale mam problem i s podivnou formou dialogu, tez hodne basnicko-divadelni. Na druhou stranu je nutne obdivovat vytvarnou stranku/odvahu, a predevsim pak skvele obsazeni. Magda je uzasna a superkrasna, slusi to i moji oblibene Jarusce O.. Vyborna je tez Adamova v roli krute kralovny. Artovy zazitek, mnohem mene pohadka. Pro deti to podle meho prilis neni. 4- (31.07.2014)

"Je láska silnější než nenávist, a milování kletby mocnější. A budou pozdější ještě pokolení si vyprávět o jejich lásce věčné... Radůz a Mahulena." . . . Pateticky poetické, baletně teatrální, verbálně i vizuálně působivě stylizované, inscenačně - přes jistou (dobou podmíněnou) zjevně ne příliš nákladnou produkci i tak prostě nadčasově krásné, zasazeno do nádherných exteriérů... Navíc pak řekl bych v až kongeniálním souladu s romantizující i pompézní hudbou Josefa Suka... Silný mýtický příběh, pohanské drama veliké prokleté Lásky a Nenávisti - jako mysteriozní pohádka pro dospělé, dnes snad i dalo by se říci jakási baladická "fantasy"... Každopádně - i přes jakékoli možné drobné výhrady - vždy znovu a znovu fantastický divácký zážitek! - - - - - (Poprvé viděno s nezapomenutelnou vzpomínkou dávno tomu kdysi hned po natočení, poté s chutí nahlédnuto kdykoli znovu - naposledy pak 13.4.2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 13.4.2009) (25.02.2006)