Stvořitel
The Creator
The Creator
The Creator
The Creator
The Creator
Réžia:
Gareth EdwardsHudba:
Hans ZimmerHrajú:
John David Washington, Madeleine Yuna Voyles, Gemma Chan, Allison Janney, Ken Watanabe, Ralph Ineson, Marc Menchaca, Sturgill Simpson, Amar Chadha-Patel (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Akčný sci-fi thriller odohrávajúci sa uprostred vojny medzi ľudskou rasou a silami umelej inteligencie niekde v ďalekej budúcnosti. Hlavný hrdina Joshua, vojnami zocelený bývalý agent špeciálnych jednotiek, ktorý smúti za za svojou nezvestnou ženou je naverbovaný, aby vypátral a zabil Tvorcu, nepolapiteľného architekta pokročilej umelej inteligencie, ktorý vyvinul záhadnú zbraň so schopnosťou ukončiť vojnu… a ľudstvo ako také. Joshua a jeho tím elitných agentov sa vydávajú cez nepriateľské línie, do temného srdca územia okupovaného umelou inteligenciou, aby zistili, že zbraň, ktorá má zničiť svet, je umelá inteligencia v podobe malého dieťaťa. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (429)
Trailer mě navnadil až moc, vizuálně mě The Creator hodně zajímal. O to větší bylo zklamání ze samotného filmu. Dialogy a vývoj příběhu je tak neuvěřitelně schematický, že bych věřil, že je napsala A.I. Což je obrovská škoda, protože kamera, scenérie a vizuální nápady byly opravdu povedené. Velkolepých scén bylo ale pomálu, a v kombinaci s téměř neexistujícím propojením s postavami a příběhové jednoduchosti si člověk klade otázku, proč se sakra tak nadějné projekty nemůžou dotáhnout do efektivnější závěrečné formy. Ps: Gareth Edwards je mimochodem ten neuvěřitelný self-made man, který z pěti korun vytvořil skvělé sci-fi "Monsters". Pokud by se byl zabýval jenom vizuální stránkou filmu, a dal napsat scénář zkušenějším bardům, mohl The Creator být skvělým sci-fi, jak je mám rád. ()
Stvořitel není nijak zvlášť dobrým filmem, ale třeba takoví tvůrci Ant-Mana 3 by si z něj mohli vzít příklad. Víc Star Wars, než Blade Runner s dojezdem alá Elysium. Bez debaty pohlcující vizuál a dechberoucí asijské reálie. Jenže je to celé zprasené podivným střihem, postavami s nulovou hloubkou, příběhem a snahou o to vršit jeden rádoby cool moment za druhým bez nějakého pevnější ukotvení v prezentovaném fikčním světě. ()
Mix Oblivion, Blade Runnera, Elysia a Independence Day, s meditativní asijskou výpravou a naprosto nezajímavým scénářem a postavami. Je to ohromná škoda. The Creator chce po divákovi velké emoce, ale není schopen mu nabídnout adekvátní materiál k tomu aby se uskutečnily. A přitom technická stránka je na špičkové úrovni a samotná dějová premisa - střet A.I. a lidí je tak aktuální a zajímavá. Nevyužitý potenciál a Clair de Lune to určitě nezachrání ()
S Garethem Edwardsem jsem to měl vždycky nejen já složité a ani jeho nejnovější dílo se nezapíše do análů výrazně napsaného a zahraného sci-fi. Ba naopak jako obří propadák, který z trailerů vypadal až příliš dobře, ale bez takového toho puncu události a od první chvíle, kdy jsem v kině spatřil trailer, jsem věděl, že na film nikdo nepřijde. Potvrdilo se, já však i přes celkem pronuděnou závěrečnou půlhodinu, která mohla být už natahovaná vlivem mé únavy z práce, ale celkově zkrátka delší než měla být, film hodnotím celkem pozitivně a nijak jsem nebyl znechucen tím, že je to snad špatně napsané a zkrátka takové fádní. Jen s tím Johnem Davidem Washingtonem to nevypadá dobře a neumím si představit, že ho ještě producenti obsadí do blockbusteru. ()
Hodně mi to, což míním jako pochvalu, připomínalo Snow Crash (u nás jako Sníh) nebo Neuromancera. Tempem, množstvím frenetické akce, zvláštní melancholií, která tím vane, včetně, mimo jiné, hrdé škvárovosti. Pravda, možná by to pár minut navíc sneslo, aby některé motivy mohly trochu víc roztáhnout křídla, ale jinak je to velkolepá jízda, která mě stejnou měrou dojímala i držela v napětí na kraji sedačky. A vůbec to není tak hloupé, jak tu mnozí píší. // Stvořitele jsem před pár dny viděl znovu na UHDčku a měl jsem z toho ještě pozitivnější dojmy než z kinoprojekce. Jak mi to – míněno v dobrém – připomíná Snowcrash nebo Neuromancera, dvě velké kyberpunkové bible, už jsem psal (podobné tempo, hrdá škvárovitost se spoustou dramatických skoků, melancholická zastřenost), tentokrát mě ale trklo něco trochu jiného. Těžko se to podchycuje, ale tam, kde jiné hollywoodské velkoprodukce působí příliš staženě, uhlazeně a vykalkulovaně (vysoustruženě je možná to nejlepší slovo: cokoliv střapatého zaniká v procesu přísně kontrolované výroby), tam Stvořitel působí svěže živě a neučasaně, rozdrbaně – člověk má při sledování pocit, že ten film dýchá, žije si, nespoutaně, vlastním životem. Svět budoucnosti, který zobrazuje (vesměs neokoukané asijské lokace), také působí nebývale živoucím dojmem, což je, troufám si říct, dáno tím, že Edwards věnuje velkou pozornost různým formám života kolem nás – přítomností úplně obyčejných lidí a zvířat mimo hlavní dějovou linku (zvířata tu a tam i vtipně zasahují do děje), díky čemuž to nikdy nevypadá, že se film odehrává jen v nějakých netečných kulisách, ale že je opravdu zasazený v reálném světě, který si plyne vlastní cestou, který je plný jiných příběhů, což mi hodně připomínalo filmy od Terrence Malicka, od něhož tohle Edwards možná okoukal, kdoví. Všechno tady dýchá, i komplexní trikové záběry, Stvořitel je světaplný. Kolikrát se všechno zastaví a zůstane jen ryzí atmosféra: tropická bouře na obzoru, poletující netopýři, cvrkot hmyzu, vytáhlá silueta robota proti mrakům. Jasně, je tu samozřejmě spousta výbuchů a frenetické akce (pořád se bavíme o hollywoodském velkofilmu), ale jako by pro Edwardse bylo stejně důležité i tohle – všechny ta malá zajiskření života, díky kterým dokáže i sci-fi velkofilm s roboty a kolosální hi-tech architekturou vypadat hmatatelně, mít srdce. Stvořitel má v sobě – a tohle myslím zcela vážně – cosi až básnicky křehkého, podobně jako třeba Scottův Blade Runner, s nímž se v leccemž protíná i výtvarně. A bez mučení se přiznám, že tohle je něco, co pro mě bude vždycky mít mnohem větší hodnotu než jakákoliv vypravěčská rafinovanost nebo logická ucelenost, po které tolik lidí, kterým se film nelíbil, marně volá. Ze stejného důvodu mám koneckonců rád i podobně nedoceněnou krásu Ad astra Jamese Graye. ()
Já vlastně ani moc nevím, proč dávám „jen“ tři hvězdy. Dobře, vím, ale postupně... Předně velká poklona Garethu Edwardsovi, že dal do kupy něco, co vypadá, že stálo přinejmenším dvojnásobek (uvádí se rozpočet 80 milionů). Akce a především vizuál tak solidně pohltí, selhává ovšem s příběhem a v rovině postav, kdy mi byla většina tak nějak ukradená. Ale prvně k ději: mezi běžnými smrtelníky žijí roboti pohánění umělou inteligencí. Jenže se mnohé zvrtne, způsobí výbuch atomové bomby uprostřed Los Angeles a samozvaní vládci všeho se k nim otočí zády. Proti novému světovému řádu se staví kdesi ve východní takzvané Nové Asii, kde roboti volně a rovnocenně žijí, což se Američanům nelíbí. V utajení mezi skupinou robotů pak plní svou misi soldier John David Washington, který pátrá po strůjci onoho starého útoku. Jenže se zaláskuje, jeho identita je vyzrazena a jeho milá umírá. Anebo vlastně ne? Jenže pak se scénář začne trochu rozpadat a logika dostává několik nepříjemných kopanců. Druhá polovina je o množství berliček, o slovo se hlásí zkratkovitost i hluboké fráze, vypravěčsky to dře a emocionální rovinu aby divák také pohledal. Není to sice ošklivě superhrdinsky digitální, tvůrci prostě velké ambice nepřetaví v něco, co bych si za pár let chtěl pustit znovu. ()
Fakt veľmi zmiešané pocity. Na jednej strane snímok po vizuálnej stránke nie je vyslovene špatný, no od sci-fi žánru očakávam skutočne ďaleko viac. Čo sa týka samotného príbehu, ten nie je nijak mimoriadne prepracovaný a zároveň ani nemôžem povedať, že by ma mimoriadne bavil. ()
Proč se v tak úžasném světě odehrává tak všední příběh, proč mi na jeho postavách nezáleželo a proč byl konec tak natahovaný, až byl skoro otravný? Gareth Edwards tentokrát nemohl stavět (a bořit) na základech Godzilly nebo Star Wars, přišel s něčím vlastním... A bohužel tak úplně neuspěl. Příběh je fádní asi jako hudba Hanse Zimmera, která ho provází, a nebýt té technické vyšperkovanosti, která si nezadá s Avatarem a která mě bavila vlastně nonstop, byl by Stvořitel jen průměrný pokus o sci-fi s myšlenkou. Dostal jsem chuť si pustit Blomkampovo Elysium, které je v lecčems podobné, ale na nic si nehrálo. ()
Myslel jsem si to u Godzilly i Rogue One a bohužel to musím zopakovat i zde – Gareth Edwards na ty velkolepé a ambiciózní bijáky prostě nemá. Ano, co se týče rozpočtu a práce s vizuálem i triky, je v dnešní době tak trochu kouzelník. Na Stvořitele se hezky kouká, všichni roboti či vychytávky z budoucnosti jsou skvěle nadesignované a fandové military sci-fi si v jistých momentech přijdou na své. Dokonce i James Cameron možná Edwardse za pár detailů a scén pochválí. Jenže k čemu všechno tohle pozlátko je, když je to celé tak strašně pitomé. Už z trailerů se mi zápletka příliš nepozdávala, ve své první hodině ji měl ovšem Edwards (i přes několik scenáristických vykřičníků) celkem obstojně rozjetou. Jenže pak se snímek definitivně rozpadne do laviny hloupostí, kýče a jednoho klišé za druhým. Asi desetkrát jsem si během sledování filmu řekl: „Snad tvůrci teďka nepřijdou s touhle banalitou, přece nejsou tak pitomí“. Jenže vždycky přišli. Slušně rozehraný snímek se tak posouvá do béčkových vod a poslední třetina už je vyloženě jeden scenáristický facepalm za druhým. O zkratkovitém vztahu ústřední dvojice a řadě nevyužitých pěkně obsazených postav v čele se skvělou drsňačkou Allison Janney ani nemluvě. Ne, tady sci-fi roku fakt nehledejte. ()
Skvele sci-fi ()
Další klasika od tohohle režiséra, ale to v žádným případě nemyslím jako pochvalu. Každopádně slušná akce a triky nepřebijí ten totálně nevýrazný zbytek. No jak říkám klasika viz předešlé filmy tohoto packala.25% ()
Asi najjednoduchšie by bolo skopírovať recenziu Enšpígla, tak nejako som to chcel napísať. Keď som videl prvý trailer, wau...hovoril som si, že toto asi bude nečakaný hit tohto roku. Vizuál nabúchaný, triky, rozpočet, akcia, to všetko vyzeralo veľmi slušne. Vo výsledku som sa však po prvej tretine začal troch nudiť a popravde nijako extra ma to nechytilo ani potom. Naoko kvalitné postavy tu síce máme, dokonca aj slušne herecky obsadené, ale za srdce vás nechytí ani jedna scéna, či už dialógová alebo akčná. Akoby sme to už niekde videli, áno Avatar, Districkt 9...K postavám som si nedokázal vytvoriť vzťah, je vám akosi jedno ako to dopadne a emócie sú skutočne na bode mrazu. Bez toho vás žiadny film za srdce chytiť nedokáže. Trochu sklamanie, ale nie tak veľké, pretože za posledné roky sme ich zažili naozaj veľa. Kvalitný, nezabudnuteľný film je v dnešných časoch skôr výnimka. 60%. ()
Čekal jsem velkou tragédii. Škoda že se zde objevuje tolik čínského vlivu. Tohle mohlo a mělo dopadnout mnohem lépe. 50% ()
Divné.. vice k tomu nemam. ()
Vizionářský sci-fi? Určitě ne. Originální autorský scífko s poutavým fikčním světem, pohlcujícím audiovizuálem a prvotřídními production values? Určitě ano.... Režisér Gareth Edwards má fakt talent na vizionářský žánrovky (Godzilla, Star Wars: Rogue One), a o "nezávislém blockbusteru" THE CREATOR, který se filozoficky a tematicky zabývá vztahem mezi člověkem a technologiemi/umělou inteligencí, to platí dvojnásob. Zrovna v éře, kdy je umělá inteligence a etika techno-optimistickýho pokroku tak zásadním hybatelem lidský evoluce, jsou tyhle žánrovky, upozorňující na tento fenomén (nebo spíš společenský morální dilema?), nutný jak sůl. THE CREATOR tohle ambivalentní (ba skoro až kontroverzní) mnohovrstevnatý téma pojímá s neskutečnou něhou a péčí, a na stříbrným podnose servíruje divákovi skoro až spielbergovsko meta-fyzickej zážitek, kde je stereotypní akce upozaděna na úkor hloubavých dialogů a atmosférických intimních momentů kde se nikam nespěchá. O to větší škoda je, že se u publika nesetkal s tak šťastným přijetím. A právě o to víc jsou tyhle typy řemeslně poctivých filmů ze starý školy potřeba hýčkat, protože jich je (bohužel) jak šafránu... 8 algoritmů z 10 ... PS: děkuju ChatGPT za podklady ;))) ()
Kurňa, čekal jsem vetší šlehu, větší půlka filmu šlape jak sviňa, pak mě přišlo, že to lehce vyšumělo. Jako vizuál a hudba super ale úplně mě to neodrovnalo. [MKUH] ()
Film kde u mě forma(vizuál) jasně vítězí nad obsahem. A ta finální hra na city mi při rozhodování pomohla v tom, že se tentokrát přikloním ke 3hvězdám. Víc bych to asi nekomentoval. ()
Film na který strašně rychle zapomenete, protože prostě v ničem nevybočuje z všedního průměru. 65% ()
[80%] Viděno v kině. Trailery mě docela nalákaly, ale pořád pro mě tento STVOŘITEL nebyl na seznamu mých očekávaných filmů, na kterých jsem chtěl zajít na velké plátno. Nakonec jsem vyrazil, holt jsem zatím stále věrný kinům. Takže bez nějakého okecávání mě Stvořitel ve finále dost příjemně překvapil. Je teda pravda, že prvních cca 30 min bylo pro mě dost matoucích, nějak jsem nevěděl, co si mám o filmu myslet, jenže pak jsem se do toho už zabral a ten zmatený úvod jsem poté nějak přijal. Není to tak uhlazené jako Terminátor či jiné sci-fi filmy jako je Blade Runner atd, zde má svůj, řekl bych drsnější a realističtější pohled na budoucnost, kdy válčí roboti s lidmi. Chvílemi jsem si říkal, že to snad musí být Rko, ale dobrý. Akce je zde rozložena po celém filmu, chvílemi je opravdu dobrá a je jí hodně, ke konci spíš až moc, ale nevadí. Hlavní herec J.D.Washington mě zde bavil tak akorát, postupem času jsem si ho i získal. Stejně tak i zbytek herců. Hudba od Hanse Zimmera zde byla taková obyčejná, ke konci víc gradovala, ale postačila. Ten vztah mezi hlavním hercem a tou robotkou se vyvíjel docela slibně a v posledních scénách jsem i nějaké ty emoce ucítil, ne že ne, jak tu někteří píší, že je to chladné a bez emocí - to bych se hádal. Spíš jako celek je to chvílemi zmatené, určité úpravy bych zde provedl, jinak si nemůžu stěžovat. Od začátku jsem měl trochu problém to celé pobrat, ale pak už to šlapalo jak hodinky. Za mě je to docela ambiciózní a nevšední počin. Těším se na další vidění. A rozhodně bych se neubránil pokračování, i když pochybuji, že nějaké vznikne. PS: Ti policejní roboti - to byla opravdu libovka. 😉 ()
Súvisiace novinky
Gareth Edwards a nový Jurský svět?
Kolem dinosauří série začíná opět být čím dál víc rušno. Není tomu ani tolik dnů od chvíle, co jste se zde mohli dočíst, že ohledně natočení nového dílu Jurského světa z pera scenáristy prvních dvou… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
Čína ovládla globální příjmy kin
Už dávno nikoho nepřekvapí, že čínský filmový trh je obrovský. Stále se nicméně neděje často, aby filmy z druhé nejlidnatější země na světě, které zároveň takřka nikdo za jejími hranicemi neviděl,… (viac)
10. ročník Future Gate sci-fi film festivalu
Největší středoevropský filmový festival sci-fi filmů a kultury Future Gate odstartuje svůj jubilejní desátý ročník 26. září v pražském kině Lucerna a následně se přesune do Brna. Kromě hlavní… (viac)
Snad v životě jsem neviděl tolik nesmyslných hejtů na očekávaný film, které jsou fakt absolutně mimo a dají se snadno vyvracet. 1. Ten film prý vypadá, jako kdyby ho napsala umělá inteligence: Odvozeno zřejmě od toho, že AI tu není za padoucha, nýbrž oběť všech lidských chyb (tedy i jejího samotného vývoje, pak chyby v programování mající za následek jeden zásadní zvrat). Nebudu se bavit o tom, že ten film je hodně politický a vyjadřuje se k americké zahraniční politice zejména druhé půlky dvacátého století; nebo o tom, že prostě následuje známé schéma vyvoleného spasitele s úkolem vytrhnout nevinné bytosti z područí agresivních a invazivních režimů (o tom kdyžtak později). Umělá inteligence by hlavně nikdy nezvládla (fakt tomu nevěřím) vycucat hollywoodský žánrový velkofilm, který v průběhu tak soustředěně a vyváženě osciluje mezi inspiracemi a zmnoženými perspektivami, jimž přisuzuje i odlišné formální dominanty. V pochopení pomáhá i rozdělení do kapitol, kdy každá nejen symbolizuje odlišný stupeň evoluce a současně kolo života (Stvořitel jako bůh, Dítě jako první zárodek, Přítel jako rozšíření vazeb a civilizace a Matka jako hlavní dárkyně života). Každá část, srozumitelně oddělená dílčím zvratem či vyvrcholením, má trochu jiný žánrový základ a vyvolává jiné emoce. Špionážní děj o protagonistovi, jenž ztratil své přesvědčení a vůli, se v momentě nástupu Alfie obrátí na dětskou perspektivu a celá kapitola dostává až čtverácký nádech, kdy se osudy některých záporných postav vyřeší nečekaně a nerušivě vtipně. V Přítelovi následuje vzrušující změna lokací a bourneovská naháněná a závěr nejvíc připomene Rogue One v kulminaci dění na zemi a ve vzduchu, dojemném završení vztahů a posledním pokusu rebelů o zastavení nepřítele. 2. Je to jen výtažek odjinud: Tohle mohu částečně smáznout předchozím odstavcem. Stvořitele beru jako řemeslně špičkové vyvrcholení určité etapy sci-fi, která si bere z klasik žánru podobně jako devadesátkové žánrovky, jež se hrdě hlásily i k částečné brakovosti a vše přefiltrovaly do monumentální konceptuální aktualizace. Tenhle film, ač se bezpochyby inspiruje Terminátorem 2, Posledním samurajem, Matrixem nebo Avatarem, má také vlastní koncept a celou dobu šlape v tom přesahujícím hlavním příběhu o konsolidaci rodiny a vzestupu spasitele, který řídí optimistický futurismus (což je zásadní změna v žánru dystopie) a tradiční morální poslání hollywoodských filmů. A navíc mi osobně přišlo, že Edwards hned zkraje předesílá jakousi uvědomělost toho, že se veze na historii média, která se ve filmové sci-fi do společensky významných rozměrů pozvedla v 50. letech. Proto film začíná zpravodajskou relací, která jako by z padesátek vypadla a vztahuje film i k našemu kulturnímu dědictví, posléze i skrze easter eggs, symptomatické významy a transtextuální čtení. 3. Je to rasistické: Nechápu proč. Protože obyvatelé jihovýchodní Asie jsou všichni rolníci? Už jsem zase u toho – Stvořitel je na rozdíl od Avatara v skrytu politický a reflektuje opresi Vietnamu, Koreje a dalších zemí Spojenými státy, které se vydaly nastolovat světový řád do zcela jiných kultur. Jedno čtení by tak mělo zacházet s tím, že se tu kritizuje lidská živočišnost a agrese, vybuchující ruku v ruce s dominancí danou technologickým náskokem a obav z toho, že jiný stát (nebo jiné bytosti) nás předběhnou – tak jako nepřetržitě mezi východem a západem od zažehnutí studené války. Jednoduchým poučením má být návrat nikoli k zaostalému, nýbrž tradičnímu způsobu života napojenému na krásnou přírodu. I proto tu tvůrci zachycují takové ikonografie a proto je tu scéna, kdy opička jakožto srdnatější součást ekosystému detonuje nastrčenou nálož. Stvořitel je samozřejmě odvozený také od východního učení a moudrosti, které jsou ale univerzálně srozumitelné a imitují návrat k duchovnu a k plnému koloběhu života pro všechny živé tvory. 4. Protagonista je nezajímavý. Je přesně takový, jaký má zhrzený a procitnuvší hrdina být. Chová se na základě jasných motivací a jeho vývoj je sice archetypální, ale zato dobře uchopený i v nejmenších detailech. V jedné scéně se opraví, když mluví o Alfie, a „she“ záhy změní na „it“. Pak naváže další větou a místo „it“ už zase automaticky říká „her“, neboť obě postavy jsou zkrátka silně spjaté, což příběh i dál jasně a srozumitelně formuluje. Audiovizuálně je to fantastické a dostáváme hafo působivých scén, jež jsou velikášské často jen díky správnému úhlu kamery. Mají tu spielbergovskou kvalitu, kdy efekty nezahlcují, nýbrž mění autentické lokace tak, aby působily futuristicky. Ne už naturalisticky, ale tím pro mě krásným filmovým imaginárnem, kde se z bázeň vyvolávajících objektů stává aktivní součást děje (Joshuův rollercoaster na odpalovaných hlavicích). Zhltnul jsem to jak malinu a těch pár scén, kdy logika evidentně hapruje, na tom určitě nic nemění (a rozhodně za takovou scénu nepovažuj nástup sebevražedného AI robota ve službách lidí – ten stroj byl proti odporu známých forem AI očividně imunní a nikdo nemohl čekat, že jej zabrzdí neznámá superAI). V tomhle směru jsou to podobné cringe momenty jako v druhém Top Gunu, který byl taky skvělý, ale přístupnější a srozumitelnější. Fakt nechápu většinu publika, co se tak často zve žánrovými fandy a modlí se za každou skvělou žánrovku. A když pak přijde, tak remcají a zoufají si, že Den zúčtování byl lepší. Kdyby Stvořitel netrpěl srovnáváním lidmi, kteří asi nepoznají rozdíl otrockým přepisováním a nápaditými aktualizacemi, měl by nakročeno mezi klasiky. Pro mě jí každopádně bude a už se těším, až to uvidím znovu a znovu. () (menej) (viac)