Náuka o snoch

Sny nemívám příliš často, když už, tak si zaslouží spíš označení noční můry. Nemám rád přílišnou infantilnost na úkor logiky. Jsem spíše skeptik a rozhodně realista, Nauka o snech se mi přesto líbila. Líbila se mi hodně a zcela jsem chápal hlavního hrdinu, stejně tak smyšlený svět ve kterém se pohybuje, do kterého uniká. Prvotní skepse mi dlouho nevydržela, brzy jsem filmu sice ne zcela, ale z větší části podlehl. Nevím, čím to přesně bylo, nedokážu to popsat, možná došlo v mém mozku k nějaké složité chemické reakci, jak jsou zde ostatně popisovány sny. Možná se Nauka svým pojetím přesně trefila do mé aktuální nálady, možná jsem příliš dlouho neviděl žádný podobně optimistický a možná, možná si jenom nechci přiznat, že kdesi v nitru tím snílkem skutečně jsem. Bernalův Stéphane je však příliš komplikovanou postavou, než aby byl zredukován na pouhého snílka. Klíčem k jeho mnohovrstevnaté osobnosti jsou právě bizarní sny. Není mi jasné, jestli jejich laciná „papundeklovost“ měla symbolizovat neuchopitelnost cizích snů nebo prostě jenom nedostatek peněz, pojetí to každopádně bylo originální a v dnešní době špičkových digitálních triků jistě i velmi odvážné. Fantaskní poetika snových sekvencí v mnohem připomíná staré filmy, ať už od Meliése nebo Zemana, jakoby šlo o mnoho krátkých filmů uvnitř filmu. Jsou zdařile natočené a mnohem živější než reálné pasáže, v nichž kamera povětšinou jenom znaveně zaznamenává dění na plátně. A kameru (z čeho jiného než z papíru) můžeme vidět také v Stéphanově „hlavě“ vystlané prázdnými pláty na vejce. Pouze zde má situaci zcela pod svou kontrolou, sám dle libosti upravuje pomyslný scénář, jenom přitom zapomíná na realitu, která se při každém dalším probuzení stává krutější. Scénář samotného filmu rafinovaně maskuje svou neexistenci, jsou to spíše jenom divákovu fantazii podněcující videoklipy neusilující za každou cenu o vyvolání silných emocí. Těžko odhadnout, nakolik vycházel Gondry z vlastního života, dá se však říct, že Nauku natočil výhradně pro lidi podobně „postižené“ jako hlavní hrdina. Je snadné ten film milovat, je stejně snadné jej nenávidět, ačkoliv mě na mnoha místech neskutečně iritoval, jsem neskonale rád, že vzniknul a že byl natočen právě tak, jak byl natočen. Sami doufám uznáte, že podobně osobní záležitosti, ať jakkoliv nezdařené po vypravěčské stránce, nemohu dát slabší hodnocení. 80% Zajímavé komentáře: Renton, lumiros, wuxia, senor, Geoffrey, CamperCz (04.04.2007)

Nauka o snech, film o snech, film jako sen. Gondryho snímek je opravdu jako sen, se vším, co k němu patří - s časovou a prostorovou znejasněností, s vypadáváním určitých důležitých událostí či postav, které se vzápětí znovu objevují, s bláznivou a ničím nelimitovanou fantazií roztahující běžně vnímanou skutečnost do nekonečných dálav... Nauka o snech je rozkolísaná, má triviální příběh, je bezesporu nelogická a v lecčems nedotažená - ale vždyť přesně takové jsou naše sny a troufám si tvrdit, že přesně takový byl Gondryho záměr. Jaký jiný film vypráví věčnému vyhýbání se na ulici, jaký jiný film přivádí na svět tak bizarní stroj času (který navíc v druhém plánu odkazuje na časovou podstatu filmového média), v jakém jiném filmu hraje neodolatelný plyšový boy-band? Našim každonočním snům nahodilost žádnou práci nedá, o to víc je nutno ocenit Gondryho propracovanou nahodilost v jeho nezapomenutelném filmu. (08.04.2007)

Uff...Musím vo všetkom súhlasiť s Malarkym. Bernal je sympaťák, film je plný nápadov, ale ako celok je to taká volovina, ktorou som aspoň ja iba stratil čas. Podobné filmy neodsudzujem, sny a ich prelínanie s realitou je vždy skvelý námet na film. Jednoducho mi prístup režiséra nesadol. Taký Večný svit nepoškvrnenej mysli, alebo ešte podobnejší Imaginárium Dr. Parnassa od T. Gilliama je podstatne filmovejší a mne bližší. Nechytilo ma to a iba som znechutene vyčkával kedy to skončí. 40%. (31.03.2013)

I když fantasy žánr zbožňuju, tohle mi vůbec nesedlo. O uměleckém vizionářství neřeknu ani půl slova... ale o to horší mám výtky k šílenosti a potrhlosti postav,nelogičnosti, nudu žalující na díry ve vyprávění režiséra a naprosté ignoraci diváka sžít se alespoň s některou postavou snímku.Film bez ducha,čekala jsem hodně... škoda. (16.03.2011)

Tenhle film mě zasypal hromadou nápadů, z nichž mě velká část úplně odvařila a i ostatní mě bavily, proto nemůžu hodnotit jinak. Za kartonový město a kameru a televizi a vůbec všechno by měli autoři dostat asi tak padesát speciálních cen a taky pořádnej finanční bonus, aby v dalším filmu vymysleli a mohli vytvořit zase něco podobně dokonalýho a zábavnýho. Takovýhle filmy, který tolik hejbou fantazií a dokážou pohnout i srdcem, mám hodně rád. A kdyby tohle všechno nestačilo, jsou tu ještě pohotový, vtipný a hlavně neoposlouchaný a neotřelý dialogy. Pokud vás bavilo, když jste byli malí, a ještě se na to aspoň trochu pamatujete, musíte tenhle film vidět. A pokud je vám v hlavě pořád asi tak deset (aspoň občas), budete nadšený jako já a možná se dáte na studium disastrologie (mimochodem, ten kalendář musím mít). (27.11.2006)