Histoires extraordinaires
Tre passi nel delirio
Spirits of the Dead
Spirits of the Dead
Spirits of the Dead
Obsahy(2)
Brigitte Bardotová, Alain Delon a Jane Fondová ve třech povídkách Edgara Allana Poea. Tři povídky klasika hororu Edgara Allana Poea svedly k práci na jednom filmu tři slavné režiséry – Itala Federica Felliniho a Francouze Louise Malla a Rogera Vadima. Děj samostatných filmových příběhů tak, jak jej líčí jednotlivé povídky – Komtesa z Metzengersteinů, William Wilson a Toby Dammit – nás zavádí do temných hlubin lidských duší. Každý z režisérů do nich otiskl svůj nezaměnitelný rukopis, stejně jako velké herecké osobnosti: Jane Fondová, Alain Delon a Brigitte Bardotová. (Česká televize)
(viac)Recenzie (57)
Podivuhodné příběhy jsou ovlivněny prostředím doby šedesátých let a touhou provokovat. Jde o nález erotické stimulace a fetišismu v povídkách Edgara Allana Poea, nadsázka je povinností, stylizace se vyznává z hravosti. Každý příběh se drží vyznání svého vlastního filmového režiséra, někomu sedí ten, druhému onen, třetímu ani jeden. Sarkasmus a odlehčení s vitalitou a touhou mají schopnost pobavit. Roger Vadim předložil Metzengerstein v cynickém hledání a nalezení vrcholného stupně erotického dráždění, elektrizujícího stavu maximálního sexuálního vybuzení a slastné kopulace ve vášni prožitku. Hraběnka Frederique de Metzengerstein (Jane Fonda) zneužívá vlastní mocenské postavení za účelem extravagantního sexuálního prožitku. Zaujme hraběnčin bratranec a milovník koní baron Wilhelm Berlifitzing (Peter Fonda), svědomitý starý čalouník (Georges Douking), či hraběnčin všehoschopný poskok Hugues (Serge Marquand). Louis Malle předal Williama Wilsona, kde s jemnou ironií narazil na niterný rozpor idu a superega. Ctižádostivý vojenský důstojník William Wilson (Alain Delon, jako chlapec Marco Stefanelli) nutně potřebuje opojnou vůni sadismu k dosažení erekce a ejakulace. Zaujme hrdá kurtizána Giuseppina (Brigitte Bardot), neochotně zpovídající kněz (Renzo Palmer), univerzitní profesor medicíny (Daniele Vargas), či pitevním stolem k smrti vyděšená a navždy znechucená mladá dívka (Katia Christine). A Federico Fellini rázně rozhodil rozjásaný sarkasmus jménem Toby Dammit. Dostává se nám lehká forma niterného sebepoznání, surrealisticky rozježené odlehčení a roztomilé znevážení filmového světa. Toby Dammit (Terence Stamp) je rozkošnou ukázkou rozkladu cynismu při hledání útěků a volného pádu. Zaujme mámivé provokování skutečné potřeby (Antonia Pietrosi), připravená televizní moderátorka (Anne Tonietti), režiséři filmu a bratři Manettiové (Ivan Angeli a Ernesto Colli), či provokativní obraz skutečného ďábla (Marina Yaru). Podivuhodné příběhy nemají vystrašit, ale naopak rozveselit a rozvášnit. Nadsázka a hravost si nedokáží odpustit provokace a vztyčené prostředníčky, stylizace je vkusnou oporou choreografického rozmaru a rozjařeného odlehčení. Potěšitelně zábavné. ()
Hodnocení povídky "Toby Dammit" v režii F.Felliniho. Maestro měl točit horory častěji. Tohleto zpracování Poeovy historky se mu povedlo, byť je pravda, že s předlohou má společnou akorát to vidění ďábla. Zde postava Tobyho není autorův přítel, nýbrž anglický charakterní herec - osobně tohle metamorfování vidím jako klad, jelikož se tak otevírá prostor pro několik nezávisle na sobě působících jevů: 1) autoreflexe Federicova profesního rozpoložení (pokud se nepletu, někdy v téhle době experimentoval s LSD a bezeslovná druhá půlka mi navazuje teoretickou definici účinků této drogy), 2) opětovný pohled na filmový průmysl (tentokrát spíše pomrkávání typu Sladký život), 3) kritika filmových festivalů (soudím tak dle hororové ironizace, která mi třeba naznačuje, že Fellini asi tyto zájezdy neměl moc rád). Kvalitní je i vizuální a symbolická stránka, která mě jednak připomněla Spalovače mrtvol (ztělesnění ďábla) a především filmy Daria Argenta typu Suspiria - ani bych se nedivil, kdyby jedním z jeho záchytných bodů bylo právě toto dílo od jeho krajana, ač vím, že se inspiroval třeba Hitchcockem. Kdybych měl brát adaptace Poeových děl z hlediska emocí, považoval bych za nejzdařilejší zpracování ta od Švankmajera, ale i přes dobrou drásavou atmosféru se tenhle kousek snaží více ztělesnit spisovatelovu osobnost, která nebyla děsivá, jako spíš lehce ujetá - proto mi je Fellini se svojí troškou do mlýna sympatičtější. 90% ()
Myslím, že tvůrci vůbec nepochopili o čem ten E A Poe psal. Mystérium pro ně existuje jen jediné - erotické. Shrnul bych to Cimrmanovým pojmem "genitální meliorace". Třetí až čtvrté stádium. Vítejte v Grunbachu....40% ()
"S čím kdo zachází..." 1. povídka (2 hvězdičky). Lásky jedné hraběcí plavovlásky. Na větrné hůrce urozenost rozmrzelá, v bavlnce výsostné zhýčkaná, láskou marnivou oslovená, jež se stala /z/rádcem i prokletím. Na věrném havraním oři s dechem střízlivým cválá krasojezdkyně nestoudnosti do náruče dobrovolné, jazyky ohně pohlcené. Mravy nectnostné, city zhrzené, výčitky neklidné, noční můry neblahé, na druhý břeh řeky Styx převezené. Divoké, éterické, romanticky /ne/poddajné. 2. povídka (5 hvězdiček). Uhrančivý zářez "zatmění" milovníka aktu posedlosti a zlověstné pýchy Alaina Delona v černé a bílé a hra jeho očí. Ruská ruleta se svým druhým já. Blízké setkání se svědomím hatícím plány tváře bez svatozáře. Svůdně svrchované, osudově hýřivé, hitchcockovsky prorocké. 3. povídka (3 hvězdičky). Sinavý "hazardér" Terence Stamp na červeném koberci manýr klamu líčidel kumštýřů stříbrného plátna, sladký život v branži bohémské, pohrdání butikem filmového showbyznysu zatoulaného do záhybů lynchovských. Toby Dammit sešlápl plyn v žihadle nablýskaném, opilý tempem rychlostním, vzdor duše roztrhané vstříc dálkám se smykem až na onen svět. Mihotavé, laškovně hypnotické, bizarně dekadentní, vizuálně alegorické. "Šálek kávy" s pokušiteli seancí temnoty, marnotratníků lidské neovladatelnosti, poklesků a neřestí. Věřte, nevěřte. ()
Toby Dammit ***** Jednoznačně nejděsivější a nejlépe vygradovaná povídka tohoto triptychu. Světloplachý herec s necelým promile krve v alkoholu přijíždí do Itálie převzít cenu a natočit biblický western. Zákulisí filmového světa je ve Felliniho očích psychedelickým panoptikem připomínajícím Dantovo Peklo na zemi, a Toby sám vypadá víc jako přízrak než skutečné přízraky, které ho pronásledují. Naštěstí je tu univerzální řešení v podobě zlatého žihadla a plynového pedálu proklatě nízko. // William Wilson ***** I sadista Wilson má problém. Do života se mu vytrvale plete jeho jmenovec, který navíc naschvál vypadá stejně jako on, a aby toho nebylo málo, systematicky mu kazí radost z násilnických kratochvílí. Církev také neprojevuje valné pochopení, a tak Will dopadne, jak dopadne… // Metzengerstein ** Felliniho povídka je děsivá, Malleova mrazivá a Vadimova děsná. Vypovídá totiž pouze o režisérově (momentálním) zaujetí okatou Jane a neschopnosti natočit alespoň pár políček, která by měla jakousi atmosféru. Ukrutně zhýralá hraběnka (= chová geparda a nosí divné šaty) dostane kopačky od bratrance a tak začne pěstovat perspektivní vztah s kopytníkem. Což bohužel vůbec není tak zajímavé, jak to vypadá. Mezi sourozenci Fondovými to přitom pozoruhodně jiskří a soudnější režisér by jistě z tohoto potenciálu dokázal vykřesat celý ohňostroj naznačeného nevyřčeného. Nejzoufaleji působí poslední scéna, v níž se hysterická hrdinka projíždí v oblacích čmoudu na „démonickém“ koníkovi, který se zázračně zbavil strachu z ohně. ()
Metzengerstein 50 %, William Wilson 90 %, Toby Dammit 50 %. Celkem tedy 63 % a ***. ()
Metzengerstein ***; William Wilson ***; Toby Dammit *. ()
Pozoruhodný film, výtvarný klenot. Viděl jsem ve francouzštině, kterou ovládám chatrně, a přesto jsem byl uhranut a očarován. Největším překvapením je první povídka, natočená Rogerem Vadimem, kterého opravdu nelze považovat za velkého režiséra. Nečekal jsem od ní nic, a dočkal se krásného zážitku. Samozřejmě je film nevyrovnaný po mnoha stránkách, ale podle mého názoru si s géniem moderní literatury E. A. Poem málokterý snímek poradil kdy líp. ()
ZATÍM za první povídku, to byla ale blbost.. Snad to ještě zvrátí zbylé dvě. ()
Jen velmi těžce se dá hodnotit film jako celek, když každá z povídek má úplně jinou úroveň. "Metzengerstein" - 50% : Roger Vadim je tentokrát ne v obležení božské BB (která je součástí hned další povídky), ale stejně blonďaté a stejně sexy Jane Fondy. Přestože Vadim má své dobré filmy, tady byl scénář plytký, provedení nudné, kostýmy laciné a můžeme proto pouze obdivovat půvaby zmíněné JF. I v další povídce "William Wilson" - 72% - můžeme obdivovat krásnou ženu, tentokrát výjimečně neblonďatou BB, které stačí pouhých dvanáct minut, aby nás oslnila svým dekoltem, ale i hereckým výkonem, stejně tak jako zde skvělý a charismatický Alain Delon - povídka už má lepší gradaci, ovšem pořád je prvoplánová. Na celé čáře vyhrává pak poslední povídka "Toby Dammit" - 80%, které se ujal režisérský mistr Fellini. Na rozdíl od předchozích povídek, zde nezáří žádné známé herecké eso, ovšem svébytné Felliniho zpracování dodává divákovi pocit, že vidí něco, co mu je ušito na míru, rozvíjí představivost, fantazii, a zároveň metaforicky strhává masku pokrytecké společnosti v záři filmových kamer. Příběh anglického herce na italském udílení filmových cen dává Fellinimu širokou paletu barev, kde se může vyřádit.. Jen mě napadá, že je škoda, že dnes už se nejlepší z nejlepších nedokážou spojit a vytvořit společný film sestávající z jednotlivých povídek, plných subjektivních představ a vizí. ()
Přesně podle hodnocení je vidět, jak je film rozporuplný a jak rozdílně působí na diváka. Mě osobně přišlo velmi zajímavé, jak byla každá z povídek svým způsobem jiná a myslím, že bych dokázal poměrně snadno ke každé přiřadit režiséra. Samozřejmě vodítkem v první povídce by mi bylo obsazení Jane Fondové, režisérovy partnerky. Ale i samotné, dosti okázalé, kostýmní, s prvky glamour erotiky ztvárnění bylo velkou nápovědou. Psychologičtější prostřední povídka a lá Louis Malle. A poslední - to byl jasný Fellini, už podle piana Nina Roty. Mimochodem ten dělal podle titulků jen Feliniho kus a zde je uvedený jako autor celé hudby. Také kamera byla dost rozdílná a u první povídky její úroveň dost kolísala. Interiérové scény byly spíš televizně svícené a exteriéry sice krásně komponované, ale také výrazně dosvěcované v bližších záběrech na Jane. Bylo to tak zřejmé, až mě to rušilo od děje. Sám bych hodnotil povídky vzestupně 2, 3 a 4. ()
Horšít rojka celkově. Jako jediná dobrá se mi jevila povídka s Delonem, měla v sobě tajemno i správnou atmosféru, ta s krásnou Fonda byla příliš obyčejná, jednoduchá a Felliniho místy správně satirická, ale nakonec nezajímavá a zdlouhavá. Ale to Ferrari stálo za to. ()
Slibná kombinace slavných jmen (Vadim, Fellini, Delon, Fondová, Bardotová) a tří méně známých, tím pádem méně provařených Poeových povídek. Ty jsou adaptovány spíš volně. Vadim prodává příběh (Metzengerstein) přes Fondovou (a nechal vydělat i švagra) a její „kostýmy“ (myslel jsem, že využili zbylý šatník z Barbarelly, ale ve svých memoárech režisér přemítá, jak muselo být pro Jane zvláštní hned vyměnit kostýmy vzdálené budoucnosti za oděvy „vzdálené minulosti“, tak nevím). Příjemný kousek se znepokojivou hudbou. ______ To Fellini nenechává z krátké bizarní povídky Nikdy se s čertem nesázej o hlavu! (alias Toby Dammit) skoro nic a točí přízračným oparem zahalenou satiru na panoptikální maškarádu filmového průmyslu či co. Mohla to být nuda, ale Terence Stamp je jako slavný herec citující Shakespeara a zběsile startující svůj bourák, aby utekl před svým producentem, neodolatelný („Co vás přívádí do Itálie?“ „Slíbili mi Ferrari“). Ten western o Ježíšovi bych chtěl vidět. ______ V prostředním příběhu (William Wilson) je zlý Delon. ()
Poměrně zdařile vystižená atmosféra Poeových povídek a jeho svérázného hororového stylu! Komtesa z Metzengersteinů - 71%. William Wilson - 86%. Toby Dammit - 67%. Výsledné hodnocení je tedy 4* za 75% ()
Tento povídkový film táhne nahoru hlavně příběh Louise Malleho s dvojitým Williamem Wilsonem. Exceluje v něm sadistický Alain Delon, na což nejsem zvyklý. Ne na to, že by exceloval, ale že hraje takovýto typ postavy. Vadimova a Felliniho povídka mě vůbec nezaujaly. ()
Fonda se zamiluje do koně,který je zřejmě ve skutečnosti její bratranec,ba co hůře(!),ve skutečné skutečnosti je to její bratr! ()
Tak tieto hrátky na umelecké remeslo sú mi ukradnuté. Aj keď do istej miery chápem, čo tým autori sledovali a ako sa stali obeťami vtedy módneho psychedelického poňatia takmer všetkého. A dve hviezdičky dávam za dve hviezdičky :) ()
Tři prestižní evropští režiséři zapracovali na povídkovém filmu na základě literárních povídek světoznámého autora Edgara Allana Poea a vzali si k tomu plejádu ve své době již slavného hereckého ansámblu. Takže to byla docela ohromná událost. Snímek plný očekávání však moc radosti nenadělal. Problémem bylo vlastní pojetí každého z režisérů, což v tomto případě nic proti ničemu, ale diváci byli ještě stále zvyklí na snímky z padesátých a počátku šedesátých let, které jsou hororovými fanoušky ceněné dodnes. V první povídce režiséra Rogera Vadima v roli zhýralé baronky exceluje krásná Jane Fonda. Je to příběh o nenaplněné lásce s tragickým koncem, který však nějak svým obsahem moc nezaujme. Baronka je charakterem něco jako Caligula, ale moc to, po divácké stránce, na důvěře nepřidává. Příběh jako takový je po dějové stránce dosti chudý, což by nevadilo vzít to více poeticky, ale bohužel. Louis Malle pojal druhý příběh Williama Wilsona, kterého pronásledovala jeho vlastní identita. Není to lehké živobytí, když se vždy a za každých okolností nečekaně objeví dvojník, převážně hned po nějakých nekalostech svých činů, a ztrpčuje život. Alain Delon tady zase pro změnu musel uhranout především dámskou část diváků. Příběh jako takový je vcelku zajímavý a scéna s karetní hrou disponuje silným napětím. Příběh je pojat jako retrospektiva vyprávěná právě hlavní postavou. Třetí povídku, o nevyrovnaném anglickém herci mající hrát roli Krista v prvním katolickém westernu, již Federico Fellini pojal dosti psychologicky, z čehož se atmosféra doslova vtírá do mysli diváka. Počáteční rozprava někde ve studiu může vypadat neadekvátně a zdlouhavě, ale dané dialogy a především věty vyřčené právě oním hercem, mají v jistém smyslu svou skrytou sílu. stačí to jen dobře poslouchat. Všechny povídky mají jedno společné. Lidskou zkaženost a smrt. Hlavní postavy nepojaly pro svůj život jiný smysl, než si stále užívat, avšak na úkor druhých bez ohledu na útrapy dotyčných. Trpké osudy všech kolem jsou jim lhostejné až tak moc, že na vlastní smrt ani nepomýšlejí. Jejich poloprázdné životy však dožene minulost, která je dotlačí do spárů právě své vlastní smrti, kterou tak neochvějně ignorovali. Má to v sobě určitou moralizační myšlenku, ale přijde na to, jestli ji divák správně uchopí. Atmosféricky znepokojivý, avšak přesto zajímavý filmový počin, na kterém se přeci jen, hlavně u první povídky, mělo více zapracovat. Ale obstát jinak šanci má i po tolika. Alespoň jako lákadlo přímo na literární předlohy. ()
E. A. Poe je asi mým druhým nejoblíbenějším spisovatelem. Tento film ale ne. ()
Toto bola pre mňa strašná pecka. Veľmi mi to pripomínalo Lyncha. Filmári sa pohrali. Strih, kamera, hudba, celková atmosféra - excelentný mysteriózny film. ()