James Bond: Žiješ len dvakrát

Výborná bondovka, která má přesně všechno to, co správná bondovka mít má. Zajímavé exotické prostředí, pěknou bondgirl, charismatického záporáka (Donald Pleasance jako Blofeld je nezapomenutelný), několik výborných hlášek a spoustu bondových vychytávek (nejvíce mi samozřejmě uvízlo jeho skládací letadlo:-)). (02.12.2007)

5. Bondovka - V tomto příběhu toho stihne Bond dost, přežije svoji smrt, stane se Japoncem a projde výcvikem bojovníků ninja. Stylová je i základna MI6 v ponorce, kde nechybí jak nadřízený M tak Moneypenny. James se sveze jako spolujezdec (řídí japonská agentka Aki) ve voze Toyota 2000GT ve verzi roadster (nemá jakoukoliv střechu). Zajímavosti je, že v této úpravě byly vyrobeny pouze dva vozy speciálně pro tento snímek, protože Sean Connery se do klasické verze se střechou pro svoji výšku nevešel. K vydařeným scénám (je to sice hodně nadsazené) patří i Jamesův vzdušný souboj proti čtyřnásobné přesile ve vrtulníku "Malá Nellie". (30.12.2012)

Z dost podprůměrné Flemingovy předlohy (kterou jsem četl dokonce anglicky) dost nadprůměrná bondovka -- v rámci žánru přinejmenším. Jen mě trochu zarazilo, že textem písně se úplně změnil výklad titulu (You only live twice, once when you are born, once when you look with Death face to face). Samotná realizace je dost kompromisní -- některé scény jsou precizní a uvěřitelné, něco je na záchvat smíchu (i kosmický program SPECTRE je směs realistických rekvizit a nepopsatelná směs zbytku)... Pro mě scénárista Dahl vnesl do filmu spoustu neotřelého a významně ovlivnil vývoj celého Bondova fenoménu. (23.09.2007)

Exotická bondovka, která mě osobně zklamala. Connery stárne a ani moc nehláškuje. K tomu špatný cast Donalda Pleasence, který mi na ďábelského Blofelda vůbec nesedí, a když tam na Bonda třeští oči, tak já obrazel oči v sloup. Na slabší 4* zachraňuje dobrá zápletka a velkolepé finále, jež je plné ninjů. (07.01.2007)

Nancy Sinatra na začiatku a na konci pekne zaspieva a medzitým beží James Bond s poradovým číslom 5. Neprekážalo mi množstvo Japoncov v ňom a niektoré Japonky boli rozkošné aj v tých babičkovských plavkách. Mierne mi prekážali populárno-náučné vsuvky o Japonsku, prekážalo mi porušenie Čechovovho princípu (ak v prvom dejstve visí na stene puška, najneskôr v treťom dejstve sa z nej musí vystreliť), pretože chudáci ninjovia sa v rámci tréningu otĺkali do zbláznenia a v akcii fungovali iba ako strelci a granátomety. Trápne som sa cítil pri tzv. trikových záberoch, pretože tie by aj Zeman o desať rokov skôr a na kolene spravil lepšie. Nemôžem sa nezúčastnene pozerať na alobalové pancierové dvere, bafkajúce rakety a dobové špiónske vynálezy. Paradoxne to, čo malo vo svojej dobe najviac udivovať divákov, je v súčasnosti najväčšou slabinou filmu. Takže za najlepšiu bondovku tento film nebudem považovať ani náhodou. Mimochodom Roalda Dahla mám veľmi rád, ale tu som jeho rukopis necítil. Po ôsmich rokoch som sa na film z nepochopiteľných dôvodov pozrel ešte raz a zahanbil som sa za to, že som takému hlúpučkému filmu dal až tri hviezdičky. Hneď to napravujem. (27.10.2009)