Giordano Bruno
Réžia:
Giuliano MontaldoScenár:
Lucio de CaroKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Gian Maria Volonté, Hans Christian Blech, Mathieu Carrière, Renato Scarpa, Charlotte Rampling, Vernon Dobtcheff, Corrado Gaipa, Mark Burns, Massimo Foschi (viac)Obsahy(1)
Na sklonku 16. století se po letech ve vyhnanství vrací Giordano Bruno (Gian Maria Volonte) zpět do vlasti, a to na přímé pozvání jednoho benátského šlechtice. Věhlasný italský učenec, který byl rádcem mnoha evropských panovníků, tak předpokládá, že po něm bude jeho nový patron vyžadovat obvyklé služby: aby ho naučil základům dokonalé paměti, podělil se o vědecké poznatky či další novinky ze světa a nechal se předvádět na večírcích jako prestižní trofej. Avšak Giordanova bonvivánská nátura, nelibost k autoritám a otevřené hlásání skandálních teorií odporujících Písmu jeho hostitele natolik znepokojuje, že ho raději udá úřadům. Někdejší dominikánský mnich nečelí obvinění z hereze poprvé, ale spoléhá na shovívavost benátských dóžat, kteří se římské inkvizici nezodpovídat nemusí. V nejistých časech je však potřeba určitých ústupků, což platí pro dóžata a dokonce i pro nově zvoleného papeže. Jediný, kdo ze svých pozic neustupuje, je osamocený myslitel, jenž předběhl svou dobu o celé dekády, ne-li století... Italsko-francouzský životopisný film Giuliana Montalda vypráví o posledních letech života Giordana Bruna (1548–1600), neapolského filozofa, spisovatele, básníka a kosmologa, který proslul zejména svými teoriemi o nekonečném vesmíru, v jehož středu nestojí Země ani Slunce. V roce 1600 byl za své názory odsouzen římskou inkvizicí a upálen na hranici. Dodnes se vedou spory, zda k tvrdému rozsudku nevedl spíše jeho panteismus než kosmologické teze. Během procesu mu inkvizice nicméně předložila stejné úryvky z Bible jako později Galileovi (1564–1642): terra in aeternum stat; oritur sol et occidit (tedy „země stále trvá; slunce vychází, slunce zapadá“). Giordanova mučednická smrt ve své době sloužila jako odstrašující příklad, později se z ní ovšem stal symbol útlaku svobodného bádání od katolické církve. (Česká televize)
(viac)Recenzie (34)
Prastarý spor - nestandartně myslící jedinec (disident) kontra moc založená na vynucované ideologické jednotě. Nakonec vynucované za jakoukoliv cenu. Takže tento film není filmem životopisným (nevěnuje se Brunovu celému životu), jde o psychologické drama, jehož základem je Brunův proces trvající posledních osm let jeho života. Protože jde vlastně o komorní drama, záleží tím více na hereckém umu zúčastněných. Z tohoto hlediska byla volba Giana Marii Volontého volbou šťastnou, jeho výkon je velmi přesvědčivý. Jeho Giordano Bruno, muž plný vášně, zde vede boj o svou pravdu a svou důstojnost s mnohahlavým aparátem, který jej chce nejdříve zlomit po dobrém (ani nevím, proč se nevybíravému psychickémum teroru říká "po dobrém"), nejde-li to i po zlém. I zde je Brunovým soudcům a vyšetřovatelům z řad inkvizice jasné, že smrt nezlomeného jedince je vlastně jejich prohra, proto i ta délka procesu. --- Jinak, tento film by mohl být pendantem k tomuto filmu, neb základní zápletka je totožná, byť je ideové založení hrdinů odlišné. ()
Kdo to byl Giordano Brno? Dá se alespoň z části rekonstruovat jeho způsob myšlení a vnímání světa? Film se o to snaží se vší vervou. A jak my dnes myslíme a vnímáme Giordana Bruna? Mnozí o něm nespíš uvažovali už na základní škole, když jim nějaký upocený učitel vyjmenovával zločiny katolické církve, a G.B. byl jen jednou z položek. Tyto zločiny, které lze dnes snadno dohledat, a které pro myslící lidi patří jako "běžné věci", patří ovšem do středověkého diskursu. Pronásledování člověka v rámci politického účelu a ideologie je ale stále aktuální - a zvláště, když je tento člověk vášnivý, neústupný a především jistý si svou pravdou. Pozn. 1: Vydavatel Samuel Dilbaum, ve zprávě o autodafé uvádí: "Während der ganzen Zeit erwiderte Bruno kein Wort... - Za celou dobu Bruno nepromluvil, jen jednou řekl hrozivým tónem: Vy, kteří vynášíte tento rozsudek, máte větší důvod ke strachu, než já, který jsem vámi odsouzen." A končí: "Mene tekel, jež z mysli spravedlivých nikdy nezmizí. Na to opět reaguje konvertita Kaspar Schoppe dopisem (úvod): "Pane! Váš hanebný pamflet popisující zasloužený konec Giordana Bruna vás činí jeho spoluviníkem. A tak se případ G.B. na střídačku, krok doleva krok doprava, táhne staletími až k nám (podobně, jako jsou české dějiny poznamenané Janem Husem). Pozn. 2: G.B., na rozdíl třeba od oportunistického Galileo Galileie, se vyznačoval vlastností, která nedala jeho nepřátelům možnost ho nezlikvidovat - jeho zločinem byla - v již uvolňující se době - pertinacia (zatvrzelost, zarputilost, nepovolnost). ()
Vždy ma fascinoval osud Giordana Bruna, pretože nerozumiem prečo to neurobil tak chytro ako Galileo, život máme len jeden. Ale nechať sa zabiť najbolestivejšou smrťou, tomu naozaj nehovorím odvaha, tomu hovorí pochabosť hraničiacu so zdravým rozumom. To, že dnes má na mieste upálenia sochu mu už len ťažko pomôže. Celkovo je tento film skrátenou biografiou orientovanou na vizionárstvo Giordana. Začína príchodom Bruna do Benátok cca v roku 1592 a potom sledujeme jeho filozofiu a myšlienky, ktoré sa zdajú až súčasné a ktoré ho priviedli do hrobu. Polemizuje s cirkvou, že Boh nie je nad nami, že Boh je vo všetkom, od najmenšej rastliny až zrnko piesku. Práve táto filozofia panteizmu (kde mnohokrát stotožňuje Boha s prírodou a odmieta Krista ako Boha) sa mu stala osudnou, nebolo to až tak heliocentrizmus a učenie o nekonečnosti vesmíru, ktoré sa často zadáva za dôvod jeho smrti. Zo siedmich-ôsmych rokov zobrazených vo filme strávil skoro celý čas vo väzení. Bruno zanechal silný odkaz a stal sa symbolom boja za pravdu. Ale stále mi to vŕta v hlave, prečo sa na to nevykašľal. Mohol po sebe zanechať ešte väčšie dielo v tajnosti a žiť. Inak jeho osoba nebola cirkvou na rozdiel od Galilea nikdy rehabilitovaná. Georges Cottier, predseda Teologicko-historickej komisie Centrálneho výboru pre Veľké jubileum prehlásil: „Bruna nemožno rehabilitovať ako katolíckeho mysliteľa jednoducho preto, že jeho myslenie nebolo nikdy katolícke.“ Zaujímavý katolícky pohľad na jeho osobu a odsúdenie sa dá nájsť v tomto článku. ()
„Poviem všetko iba Klementovi VIII.” • Taliansky režisér: Giuliano Montaldo, vskutku vytvoril teda najmä pozoruhodný, no za to ale nie plne strhujúci; životopisno-filozofický titul o »mimoriadne kontroverznom«, Významnom, talianskom filozofovi a spisovateľovi; skrátka o naprosto Veľkom učencovi, žijúcom v druhej polovici 16. storočia, a k tomu i [od]súdeného za svoje špecifické ["nadčasové"] myšlienky, a to konkrétne najprv v benátskej, resp. následne potom i vo svätej, rímskej inkvizícii daným tribunálom, ktorý ho vzápätí v príslušnom [ZMANIPULOVANOM] rozsudku odsúdil na trest smrti upálením, a v podstate by sa dalo rovnako prehlásiť, že tento «bohapustý čin», vykonala katolícka cirkev v období renesančného, temného stredoveku... A mimochodom; reč nie je snáď o nikom inom, než práve o GIORDANOVI BRUNOVI, ktorého naozaj neuveriteľným spôsobom stelesnil chameleónsky herec: Gian Maria Volonté. • Táto posudzovaná vec by sa dala napokon podtrhnúť zrovna i v tom prostom význame, že autor ma zaviedol do priam exkluzívneho zákulisia: súdneho procesu, v ktorom sa to len tak hemžilo nevídaným pokrytectvom & farizejstvom & vrátane i desivých, inkvizičných postupov a intrígových situácií, nad ktorými normálne koľkokrát ostával rozum stáť. Jednoducho povedané: Biografická záležitosť sa väčšinou venovala iba už medzitým spomínanému súdnemu konaniu, kedy sa tým pádom zároveň vytvárala i akási »depresívna atmosféra«, priamo zapríčinená replikami postáv z opačnej strany barikády, čo ešte dokonalo umocňovala i výtvarná stránka tohto filmu v podaní talianskeho kameramana: Vittoria Storara, ktorý si dal na svojej kompozícii obrazu i extra zvlášť záležať; proste ma svojim svedomitým prístupom, preniesol o rovných 400 rokov do ďalekej minulosti, čo podtrhovali i technické zložky titulu v podobách: výpravy, kostýmov, a k tomu i Morriconeho hudby, ktorá to už len priklincovala, v akom beznádejnom stave sa hlavná postava neustále ocitala. • A síce sa tieto «dobové metódy» nakoniec predsa i o čosi málo hádam postupne [z]menili k lepšiemu, no iba s tým veľkým rozdielom, že sa DNES[KA] inakšie pomenovávajú: dezinformátori & hoaxeri & konšpirátori, sú konkrétne takí ľudia, ktorí majú iné názory, aké má súčasná väčšina, čiže súčasný mainstream, ktorý je toho i názorným príkladom, že nám ľuďom nalepuje takéto nezmyselné nálepky, ktoré sa absolútne nezakladajú na realite! • Apropo, Giordano Bruno bol klasickým zapáleným voľnomyšlienkárom, ktorý sa rozhodne narodil v nesprávnom čase a na nesprávnom mieste; pričom automaticky sa natíska otázka v tom zmysle, že ako by bol vlastne Š I K A N O V A N Ý M, ak by sa dajme tomu objavil v 21. storočí? ()
Ak sa nepodvolíš svätej cirkvi rímskej, zhoríš v plameňoch. Posledné dni a inkvizičný proces s jedným s najväčších filozofov a nadčasových mysliteľov dejín. Príbeh je zaujímavý tým, že hoci cirkev za jej činy kritizuje, nastavuje jej tvrdé zrkadlo za je chtivosť po moci a určovateľa jedinej pravdy (mimochodom Bruno bol tiež zástanca toho, že pravda je len jediná), na druhej strane chápe jej činy, rozumie jej obave a obrane svojich dogiem. "Benátky sú príliš zhovievavé k nepriateľom cirkvy. Za 100 rokov sa konalo 1 500 súdnych procesov a bolo vynesených iba 5 hrdelných trestov. Zatiaľčo v Ríme behom 5 rokov popravili 5 000 ľudí". Taliani ma milo prekvapili aj úrovňou spracovania. Ranný novovek, postavy a vôbec atmosféra vyzerajú výstižne, k čomu dopomáha aj Morriconeho hudba. Film má síce aj hluchejšie pasáže, hlavne na začiatku filmu, keď nedokáže až tak vtiahnuť diváka do deja, po čase sa ale napriek pomalšiemu tempu pekne rozbieha. ()
Reklama