Suzume

Já Japonské animované filmy moc nevyhledávám, ale zatím, co jsem viděla, tak se mi strašně moc líbilo. Možná bych tomu mohla dát šanci víckrát než jen při nominacích na Oscara. Nevěděla jsem, co od Suzume čekat, nakonec se mi to moc líbilo. Příběh je zajímavý, originální fantasy, které je vizuálně krásně zpracované. Jediné, co bych vytkla je stopáž, mohlo to být o takových dvacet minutek kratší. (01.02.2024)

Klasický Šinkai. Bude z vás ždímat emoce a když si myslíte, že to už stačilo, tak do toho začnou hrát ještě Radwimps, aby vás to odrovnalo. Krásná roadmovie napříč Japonskem napěchovaná nádhernou animací plnou kýčovitých, ale krásných, západů slunce, vlaků, měst a interiérů, s kterými si Šinkai hodně vyhrál. Příběh odkazující se na velmi nedávnou Japonskou historii taky potěší, kor když je to takhle pěkně zakomponované. Určitě to nesedne každému, protože Suzume je typický japonský doják, ale kdo má rád Makotovo tvorbu, bude rozhodně nadmíru spokojen. Za mě nejsilnější kino zážitek posledních let a jsem hrozně rád, že se Suzume dostalo u nás do kin na velké plátno. (18.07.2023)

Trailer. Po 5 centimetrech za sekundu nejlepší makotův film a současně aktuálně jeden ze dvou nejlepších filmů roku 2023 (druhý, neporovnatelný, je Tetris). Současně nejakčnější makotův film. Občasnou dynamikou mi připomínal Lupina od Miyazakiho, což je kompliment. Nápadité v mnoha okamžicích, propracované detaily obrazu, propracovaná atmosféra cesty (někdy doslova, viz "klapající" prahy na silnici), propracované narážky: "Vraťte se na hlavní cestu." Současně zajímavé, lehce mystické, truchlivé, pozitivní a lehce romantické. Samozřejmě krásná animace. A mimochodem, je zážitek, vidět film od Makoto Shinkaie na velkém plátnu (dosud jsem měl to štěstí jen u Zahrady slov). P.S. Zajímalo mě, komu propůjčil hlas Shota Sometani (jestli náhodou nebyl kočka - byl však Minoru Okabe - kolega z práce, zamilovaný do Suzume tety). (16.04.2023)

Anime road movie o cestě Japonskem "od jihu na sever". O setkávání s lidmi a o pubertálním sebepoznávání holky, která tak úplně neví, co si sama se sebou, emocemi a blízkými počít. A jen tak mimochodem v druhém mytologickém plánu je to o boji s megachapadly způsobujícími zemětřesení. Což je největší problém snímku. V jedné rovině je melancholicky intimní a stavící na postavách a emocích. V druhé je přepáleně uřvaný; speciálně během monumentálního finále, které však stylem a podáním vůbec neštymuje se zbytkem filmu. A tak než boj nad ohnivými pláněmi, je ve finále mnohem působivější závěrečné emociální "předávání dřevěné stoličky". (28.07.2023)

Sedmnáctiletá Suzume si to pádí na kole do školy a narazí na týpka se jménem Souta. Ten u sebe nosí klíč s jehož pomocí zavírá portály, které můžou způsobit katastrofy v našem Světě. Vize portálů a jejich armagedonu však vidí pouze dva hlavní hrdinové, nikdo jiný, ostatní lidé jsou pouze upozorněni aplikací, která v Japonsku hlásí blížící se zemětřesení (všem do smartphonů), klasický Šinkaiův motiv transparentních světů. Daijin, mluvící kočka, třetí ústřední postava příběhu, Soutu změní v třínohou židli a tak S+S zamykají portály a snaží se chytit Daijin, která je celou dobu provokuje a bere to vše jako hru, ovšem zdánlivě, vše má svůj důvod, jak se dozvíte později. Už v polovině filmu se to zamotá a začne stáčet nečekaným směrem, odhalovat a zaobírá se nejen (přírodními) katastrofami, ale i osobní tragédií ztráty, a v mnoha ohledech tak pokračuje v tradici, kterou nastolil třeba Miyazaki. Kdo už někdy viděl něco od Šinkaie, jeho filmy jsou spíš variace, než že by přínášely něco nového a pokud je nevidíte příliš rychle po sobě, po čase se vám to vykouří z hlavy a tak to nepůsobí až tak repetitivně. Ale pořád bych řekl, že když jsem si prvně pustil, už jen klip k jeho 'The Garden of Words' (song: I spoke to the devil in miami, he said everything would be fine), v době, kdy byl XXXTentacion ještě naživu, tak něco obyčejnějšího, jako tohle, i jen jako klip (natož pak samotný film!), mělo větší emocionální klimax, než poslední tři Šinkaiovy celovečeráky. Ale řekl bych, že tohle je slušnější a lepší, než jeho poslední 'Weathering with You'. Vizuál je, jako vždy, v momentech dechberoucí a ty nechutně pozitivní konce vám tak trochu zalezou pod kůži, protože nejsou až tak patetické. Šinkai zkrátka ví, jak na tu strunu hrát, speciálně v tom, jak svoje příběhy zakončuje, jakoby vždy velmi zkratkovitě, silně a "v momentu". Jakoby otevřeně. A to se mi líbí, připomíná mi to skutečné "konce" ze života. (11.07.2023)