Suzume

Remeselne dobre natočený film s vynikajúcim grafickým vizuálom, ktorý je na dnešné pomery určite jeden z top filmov čo sa týka vizuálu samozrejme. Makoto Šinkai vo svojej podstate natáča filmy, ktoré sú si veľmi podobné a v tomto prípade Suzume no Tojimari za mňa vôbec nevybočuje z toho čo sme u neho videli, ale to rozhodne nie je nejaký veľký problém. Dalo by sa polemizovať či element toho, že sa cestuje po Japonsku dodáva filmu nejaké plusové body, ale za mňa vôbec nie, lebo hlavnou devízou je minulosť hlavnej hrdinky a prítomnosť čo sa týka jej nového "kamaráta" heh "stoličky". Je tam cítiť hlavne pokus vyvolať v divákoch emócie a tu považujem, že sa buď nepoužili tie najlepšie "zbrane", alebo ma to emocionálne, až tak nedostalo a film proste je vynikajúci pre iné veci ako tie, že by diváci boli zasiahnutý príbehom emocionálne. Preto ako som spomínal na začiatku film je remeselne dobre natočený a tým myslím nie len po grafickej stránke, ale aj po tej hudobnej, kde sa vynikajúco strieda rôzna hudba a to dodáva filmu dynamiku. Za mňa sa musí v emotívnych chvíľkach aj trocha spomaliť a nie vždy si udržiavať tú rýchlu dynamiku filmu, lebo divák si potrebuje vychutnávať niektoré situácie dlhšie. Makoto Šinkai rozhodne vie natočiť lepší film po emotívnej stránke Kotonoha no niwa a aj lepší film podobný ako tento Kimi no na wa. Čo by sme mohli spomenúť ako výrazný posun je zmysel pre detail a to nie len v grafickom ponímaní. Celkovo film hodnotím veľmi kladne napriek tomu, že ho neodporúčam ako to najlepšie dielo od tohto režiséra (po vzhliadnutí absolútne všetkých filmov od tohto režiséra), ale Suzume no Tojimari stojí určite za pozretie. (15.04.2023)

Měla jsem od toho dost velká očekávání. Bohužel se nenaplnila. První polovina filmu je doslova uhekaná, příběh slabší, stále dokola se opakující jeden motiv s jednou mantrou v malinko se měnících kulisách. Takhle to jde 2/3 filmu, místy jsem se nudila (a podle reakcí v kině jsem nebyla jediná), místy mě rozčilovala hudba, která byla pro má ouška násilná. Optimistický závěr mnohé vylepšil, ale přesto doporučení tomuto filmu nedávám. Lepší průměr 66%. (15.07.2023)

Makoto Šinkai zas jednou ukazuje, že je mistrem svého oboru, to jak v ohledu animace, tak i vyprávění romantických příběhů. Ne, Suzume není jeho nejlepším filmem. Vrchol jeho kariéry přišel relativně brzo v podobě Your Name., které už asi nebude překonáno a jeho tvorba se bude charakterizovat tím, jak blízko se k němu přiblíží. U Suzume máme opět dvě hlavní postavy, které si diváka bez problémů získají. Do fantasy přejdeme během prvních dvou minut a musím říct, že se jedna zatím o nejepičtější Šinkaiovu romanťárnu. Dějí se tam vskutku velké věci, které nepřebijí komorní romanci, jež spojuje ústřední dvojici v cestě za konáním dobra. Přes místy komediální vsuvku to celé působí velmi osudově, čemuž velmi pomáhá hudební doprovod. Méně se tu vsází na dialogy a více na činy i zážitky, které oba hrdiny spojí. Takže tu máme ideální poměr klasických trademarků a nového, co ve filmografii Suzume jednoznačně oddělí. Jo a nechybí i hodně těch vlaků samozřejmě, takže není o čem. Snad si Makoto podrží formu i nadále. (20.07.2023)

Trailer. Po 5 centimetrech za sekundu nejlepší makotův film a současně aktuálně jeden ze dvou nejlepších filmů roku 2023 (druhý, neporovnatelný, je Tetris). Současně nejakčnější makotův film. Občasnou dynamikou mi připomínal Lupina od Miyazakiho, což je kompliment. Nápadité v mnoha okamžicích, propracované detaily obrazu, propracovaná atmosféra cesty (někdy doslova, viz "klapající" prahy na silnici), propracované narážky: "Vraťte se na hlavní cestu." Současně zajímavé, lehce mystické, truchlivé, pozitivní a lehce romantické. Samozřejmě krásná animace. A mimochodem, je zážitek, vidět film od Makoto Shinkaie na velkém plátnu (dosud jsem měl to štěstí jen u Zahrady slov). P.S. Zajímalo mě, komu propůjčil hlas Shota Sometani (jestli náhodou nebyl kočka - byl však Minoru Okabe - kolega z práce, zamilovaný do Suzume tety). (16.04.2023)

Opakovat to nebudu... ALE JO! Ať si to všichni přečtou. Anime mě nikdy nepřestávají překvapovat. Na Suzume jsem se hrdě těšil a dostal jsem to, kam mi srdíčko duši položilo. Jednoznačně dobře pochopitelný a hlavně nenáročný film, plný dobrodružství při zavírání dveří, cestování po světě za opuštěnými místy a seznamování s novými lidmi alias týpkem, kterému nešla zavřít střecha auta. Samo o sobě ten film dává přednost citům a hlavně pointě, která je velmi bolestivá pro každého člověka... a to je minulost. A co souvisí s minulostí? No vzpomínky. Kolik lidí by chtělo udělat něco jinak a změnit sama sebe. Tenhle film není jen o otevírání dveří, jak z pohádky o té malé Karolínce, kterou vyprávěla Bohdalová ale o poselství, že se prostě nedá vrátit čas, ale dá se ho změnit jiným způsobem a to je poselství, za kterým se musí Suzume protlačit. Ač film jako takový nemá moc co s pusinkováním a tradičním olizováním nic moc společného, i tak jsem filmu dal plný počet, už díky tomu úžasnému provedení příběhu, zvratů, nečekané pravdy a přiznání. Mě se tam strašně zalíbil ten kocourek a i když byl hajzlík, který dělal problémy, vše se otočí jinak. Mě upřímně mi ho bylo i líto v jedné scéně, kterou tu nechci teď zmiňovat. Takže joooo. (15.07.2023)