Pád domu Usherů

Jako fanoušek Mika Flanagana jsem se na tento seriálový kousek hodně těšil. Nadšené reakce ze zahraničí dávali vědět, že nás čeká další parádní podívaná. Jak seriál dopadl v mých očích? Skvěle. Flanagan je velmi dobře znám pomalejším tempem, delšími dialogy mezi postavami a rozpracovávání samotných témat. Pád domu Usherů není výjimkou. V tomto seriálu se Flanagan zaměřil na téma chamtivost, a co je člověk ochotný udělat pro úspěch. Seriál je rozdělen do osmi epizod, které mají hodinový stopáže. Každá postava je natolik zajímavá, že pokaždé mi nevadilo, že sleduji tuhle postavu oproti té jiné. Divák sleduje velké rodinné impérium, kde moc nenajdete kladné postavy, ale chamtivý lidi, kteří si myslí, že jim všechno projde. No a do toho se nám tady mísí hororové prvky. K samotné hororové stránce musím říct, že ačkoliv to není čistokrevná hororová podívaná, jako to bylo u seriálu Hill House (Dům na kopci), tak pokaždé když se přepne do toho hororu je to vážně skvělé. Když seriál chce, tak vám navodí atmosféru a napětí lusknutím prstu a když vás chce vyděsit lekačkou (pár se jich tady najde), tak je to nepříjemné. Celé to, ale funguje dokonale (tak, jak již zmínila moje kolegyně přede mnou) díky skvělé kameře a hudební stránce. Technicky je seriál perfektní a kamerové záběry působí, že nad nimi někdo přemýšlel. Epizody, které natočil samotný Flanagan (s kameramanem Michaelem Fimognarim si rozdělili sérii na půl a každý si natočil čtyři epizody), jsou po režijní stránce skvělé. Flanagan moc rád pracuje se svými lidmi. Ať už před kamerou nebo za kamerou. Objeví se tady herci se kterými Flanagan pracoval na všech svých seriálech a všichni jako vždy odvádí perfektní práci. Z celého castingu musím především zmínit v hlavní roli Bruce Greenwooda (hlava rodiny Usherů). Vedle něho dominuje pokaždé, když je na scéně herečka Carla Gugino u které se přiznám, že mě nikdy nebavila tolik jako tady. Mezi účastněné potěší nováček u Flanaganovi tvorby Mark Hamill (Luke Skywalker ze Star Wars), který zde hraje taktéž dokonale. Závěrem bych chtěl říct, že seriál Pád domu Usherů není možná tím nejlepším a nejsilnějším zážitkem z tvorby Mika Flanagana, ale je to i přesto skvělá podívaná u které jsem se bavil od první minuty do poslední. Skvěle jsem si užil děj každé postavy, atmosféru to mělo velmi dobrou a celé jak to začne gradovat a následné vyvrcholení opravdu stojí za to. Rozloučení s Netflixem se Flanaganovi dle mého povedlo a já se už nemůžu dočkat na jeho nové projekty, které budou nyní vznikat u Amazonu. 9/10 (24.10.2023)

Velmi vydařená atmosférická záležitost od prověřeného Mike Flanagana, který nám přináší klasickou povídku od Edgara Allana Poe v aktualizované moderní podobě. První věcí, která Vás na této minisérii zaujme je vtahující kamera společně s hudebním doprovodem, jehož pestrá paleta spolehlivě navnadí před každou vypjatější scénou. Dalším bodem pak zůstává scénář, který je i v této podobě velmi chytlavý a organicky posouvá celý děj vpřed. Jistě, tvůrci by sice mohli poněkud ubrat na všudypřítomné poetičnosti, avšak to byl zřejmě záměr, který zrovna v mém případě bohužel nedopadl na úrodnou půdu. Naleštěnou a působivou vitrínou jsou zde vyjma výše zmíněných atributů ale herecké výkony, z nichž poměrně markantně vyčnívá precizní Bruce Greenwood a především dokonalá Carla Gugino, jejíž jedinečná aura si krade celý projekt pro sebe. Pomyslnou třešničkou na tomto delikátním mrazivém dezertu je pak účast Marka Hamilla, jenž si svou postavu užívá plnými doušky. Co tedy dodat na závěr? The Fall of the House of Usher je skvělou hororovou podívanou, která má především velký potenciál přilákat ke knihám Edgara Allana Poe další generaci čtenářů. Pokud tedy odhlédneme od nesporných kvalit, tak už jen díky tomu si tvůrci dozajista zaslouží náš nehynoucí respekt. Skvělá práce! (Netflix) „The House of Usher. May it rest in peace.“ (25.10.2023)

Ze začátku jsme byli trochu zklamaní, ale nejspíš jde o to, že nás Flanagan svým prvním seriálem pořádně rozmlsal, navíc jsem měl i vysoké očekávání, vyhlížel jsem seriál dobré dva roky. Zprvu jsem očekával, že to bude adaptace McCammonova románu Prokletí rodu Usherů. Ten boj o moc je vlastně vykonstruovaný stejně, jen povrchně to silně čerpá poetičnost z Poeových nejznámějších básní (The Raven, Annabel-Lee), což mi vůbec nevadí, jeho básně mám nejradši. Bohužel tady ale není dáno moc prostoru tomu v čem je Mike Flanagan nejjistější a to sice nějaká strašidelnost, ta vynikne až ve finálním díle s boží scénou vsazení muže do zdi či Roderickovým chozením po domě a recitováním Havrana (obě scény jsou vrcholem celého seriálu). Místo těhle vymazlených spooky dílů jsou tady řešeny často banální a naprosto kreténské problémy mladých Usherů, přičemž mě sral a nudil každý z nich, jsou to účelové hovada. 8/10 a Flanaganovi s tou Věži furt docela dost věřím, jelikož je tam postav jak prstů jedné ruky a je zcela nemožné, aby v jeho adaptaci Kingova opusu mohlo docházet k tomu, co mě nejvíc sralo u The Fall of the House of Usher. Po té nestvůrnosti z roku 2017 mě nesmíš zklamat Miku, zakazuji ti to! (19.10.2023)

U Mika Flanagana to mám jako na houpačce. Jeho Hill House byl pro mě tenkrát obrovský šok. Říkal jsem si, že se tu asi rodí další génius. Jenže další jeho projekty už úplně nepřesvědčily. Zde jsem ale očekávání měl. Minimálně i proto, že si tu vzal na paškál Edgara Allana Poea a z toho už by něco mohlo být. No a pravda, že opravdu je. Když překlenete první dva průměrnější díly, začne to být docela pecka. Fantastické scény, které na hororové scéně pravděpodobně nebudou mít konkurenci nicméně střídají bohužel průměrnější, které seriál zbytečně natahují. Jakmile mi ale v druhé polovině seriálu došlo, jak moc si autor musel dát práci s tím, aby do tohoto příběhu sladil veškeré povídky Edgara Allana Poea, dle kterých každý díl tohoto seriálu pojmenoval - a ještě to do příběhu vměstnal - s chutí jsem mu vpravil i tu čtvrtou hvězdu. Mít tento seriál čtyři-pět dílů, mohlo to být dokonalé. Takhle je to "jen" hodně solidní. (23.10.2023)

Už hodně dlouho jsem neměla chuť psát komentář. Ne pro někoho jiného než pro sebe. E.A.Poe je - byl nevídaný umělec (a nevím, kdy lépe použít přívlastek nevídaný). Samozřejmě není pro každého. On ne každý má predispozici k pochopení či ocenění jeho díla. Ale dnes mám chuť sdělit vesmíru, jak moc mě tato minisérie dostala. Ještě půlhodinu po posledních závěrečných titulcích sedím a vnímám to mrazení v zátylku. Neskutečné. Každý díl má svůj smysl. V každém díle poznáte Poea. Každý kousek zapadá přesně na místo, aby vytvořil celek. Udělejte si na to čas. Udělejte si čas na sebe a darujte si kousek uměleckého díla. (31.03.2024)