Pád domu Usherů

To nadšení z toho nijak nemám. Poměrně dlouho mě trvalo se tomu dostat na chuť. Dvě časově linie mě trochu matou. Hlavně ze začátku je to spíš jen drama o bohaté rodině co má nos hodně vysoko a myslí si že je něco víc než všichni okolo. Pak postupně začnou umírat jednotlivý členové rodiny. Asi nejlepší byla pařba s kyselinou. Místo "viagry" se krásně rozpustili v kyselině. Hlavní. Postava co to vypráví mě strašně lezla na nervy.Přál jsem si aby celá rodina co nejdříve zdechla. Za mě to bylo takové na půl. Ani špatné ani dobré. Ta atmosféra mě nedokáže v táhnout do děje. (10.11.2023)

Takový to, když si chcete pustit gotický horor a místo toho dostane psychologický zničující podívanou, kde velká většina postav, sou sobecký, arogatní, narcistický psychopati, kteří jen myslí na sebe. Bez přehání mohu napsat, že z většiny postav mi bylo fyzicky špatně, protože to byli zrůdy, kteří byli oblečeni do lidské kůže. A byť mně ze začátku, Verna děsila, postupně sem ji fandil a myslel sem si, že je to anděl pomsty, jak se později ukázalo, ona byla jen obchodníci. Co musím ocenit, bylo to jak seriál stupňoval napětí, úmrtí a ten psychologický teror, který ničil jednoho člena rodiny za druhým. To jak se každý člen rodiny propadal hlouběji do šílenství a přitom nedokázali myslet na nic jiného, než na sebe. Je skvělý, jak Flanagan zachází se svými oblíbenými herci pokaždé jinak, takže zatímco u Půlnoční mše sem velkou většinu postav měl rád a fandil sem jim, tak zde ti herci hrají postavy, které sou odporné a nesympatizoval sem s nimi. Zatímco o rodině Usherů se člověk v seriálu dozví hodně, tak o to víc mně zajímala Verna a pak Arthur Pym, v podání Marka Hamilla, oba dva opředení tajemstvím, oba dva se již setkali a oba dva mají tajemství, která nebyla v seriálu vyslvoena, jen naznačena. A pak je tady ještě to co se stalo v první epizodě, to je něco, na co se pak v seriálu tak trochu zapomnělo a to jen aby se to pak ke konci připomnělo v jedné naprosto děsivé scéně. Díky za Lenore, Juno a a Annabel, tyhle tři postavy byli takovým tím pomyslným světlem v temnotě. Ale abych to shrnul, je to naprosto vynikající a bezchybný, ale psychologicky zničující a traumatizující, takže.....nikdy víc. (24.10.2023)

Mike Flanagan je opäť v skvelej forme. Bol som zvedavý, ako sa bude dať toto dielo spracovať v modernej podobe, ale výsledok je pomerne uspokojivý. Rozbeh je síce vlažný a v niektorých momentoch zobrazujúcich vrcholy modernej degenerácie som to mal chuť vypnúť, ale keď človek pretrpí úvodné epizódy a z hry vypadnú otravné postavy (aj keď vynikajúco zahrané), prichádza na scénu naprosto fenomenálna Carla Gugino, ktorá nesie na chrbte doslova celý tento seriál a podáva životný výkon. Každá jedna scéna s ňou je mimoriadne intenzívna a v posledných epizódach začne do seba všetko zapadať takým spôsobom, že to bola pastva pre oči. Pochváliť musím aj ostatných hercov, pretože sa tu zišla absolútna špička, ktorá vie, čo od nich režisér chce a keďže väčšina z nich spolupracuje už dlhé roky, ich interakcie sú naprosto prirodzené, či už sa jedná o desivé alebo odlahčené scény. Po minuloročnom pomerne nevýraznom The Midnight Club velmi príjemný nový seriál, u ktorého mi vlastne vadilo len to, že tu Flanagan akosi nemôže byť sám sebou, pretože kto sleduje jeho tvorbu od začiatku, tomu je jasné, že nie všetko sa tu nesie v jeho štýle a niektoré scény a dialógy tu sú z povinnosti. Podobne ako The Midnight Club ma ale prinútil rozmýšlať nad životom a smrťou, takže velká pochvala a keď si to nechám trochu uležať v hlave a zopakujem si niektoré scény, hodnotenie pôjde možno vyššie. (13.10.2023)

Flanagan si tentokráte pohrál s Poem a upřímně řečeno na usherovský příběh mi přišlo osm hodinových dílů trochu moc. Nicméně ve chvíli, kdy jsem uviděl názvy jednotlivých epizod, mi došlo, že Usherové to celé budou jen zastřešovat. Každopádně nečekejte, že jednotlivé díly budoou věrné povídkovým předlohám. Jde tady spíš o použité motivy, než o tradiční zpracování. Ale i to my sedělo. No a jak už je u Flanagana zvykem, ústředním tématem jsou postavy a jejich vzájemné vztahy. A pokud máte v rodině zvrácené, rozmazlené, nafoukané a bezohledné členy, kteří jsou svým způsobem nešťastnía cítí se nedocenění, je celkem jasné, že to půjde na krev. Já tady vlastně nemám co vytknout, protože z mého pohledu je to dokonalé ve všech ohledech. Flanagan navíc servíruje několik scén, které se zaryjí do mozku. Čvachtání svíjejících se poleptaných těl budu z uší dostávat ještě dlouho. A jak už je u režiséra zkem, vyšlo to i herecky. Vedle flanaganovských obvyklých podezřelých jako jsou Kate Siegel (s platinovým přelivem je nehorázně sexy), Samantha Sloyan a tak trochu i Carla Gugino, zazářili vynikající Bruce Greenwood a skvělý Hamill. Ale výborní jsou i všichni ostatní. Tak a teď rychle tu Temnou věž. 100% (21.10.2023)

// Ztráta, láska, víra, cokoli, o čem byl Půlnoční klub, a nakonec chamtivost. Flanaganova seriálová jízda na Netflixu končí nikoli jeho nejsilnějším dílem, ale ani ne tím nejslabším. Poetické to sice bylo až na půdu (nebo do sklepa), nevýhodou retrospektivy u podobného příběhu ovšem je to, že ztratíte veškeré potenciální napětí. Navíc chamtivost prostě není tak silná emoce jako ty předešlé, opakovaná sázka na ty samé herce ubírá kouzlu nepoznaného, a smrt à la Nezvratný osud je super poprvé, možná podruhé, rozhodně však ne posedmé. Užíval jsem si tradičně kameru i hudbu, Flanaganovy epizody byly skvěle zrežírované, Bruce Greenwood a Carla Gugino tady podali životní výkony, na víc než 7/10 se ale nevyšplhám. Havran promine. Nicméně na Temnou věž se těším, to zase jo. (18.10.2023)