The Fall of the House of Usher
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHudba:
Jan KlusákHrajú:
Petr ČepekObsahy(1)
Klasická horrorová povídka E.A.Poea, zpracovaná technikou animovaného reálu. Příběh prokletého šlechtického domu, který se propadne do bažin, aby navždy smyl provinění rodu, který jej obýval. Jediným aktérem Zániku domu Usherů (1980) je baladický patos jeho osudové atmosféry. Film nerekonstruuje chmurný příběh, ale vyjadřuje pocity dramat, které prožívá přítel-svědek z Poeovy novely. Je to prostor, čas, hmota, je to zdivo, bahno - to vše sugestivně předznamenává zánik Usherova rodu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (89)
Petr Čepek nás bude svým hlasem doprovázet napříč celým příběhem a i díky této skutečnosti si snímek užijete mnohem více. Někdy totiž stačí správný přednes a načasování k vyvolání mnohem lepší atmosféry, než podprůměrný herecký výkon. Předčítáním známé povídky se tak divák dozví o podivném rodu Usherů, jeho prokletí i zkáze. Jenže jako bonus se může dívat na dramatickou a především úžasnou podívanou, kterou nám režisér nabídl a že se bylo na co dívat. ()
Jediné čo tu stojí za to je zvuková stopa. Horror čítaný chladne, z hrôzou a mysticky sa počúva neskutočne. Edgar Allan Poe patrí k mojim najobľúbenejším spisovateľom takže z tohoto hľadiska ani nič iného nedalo pokaziť. Avšak animácia Švankmajera mi k tomu vôbec nesedela. Aspoň keby snímal samotný príbeh a nie blato, klince, steny a kladivo. ()
Jan Švankmajer pojal slavnou povídku klasika hororové prózy E. A. Poea po svém jako vysoce stylizovanou animovanou hříčku bez živých osob. Na začátku filmu se objevuje velký ponurý dům a pak už se kamera noří do labyrintu chodeb a místností, kde se pohybuje rakev, a atmosféru rozkladu lidského sídla vyjadřuje pohyb hmoty, chátrání zdiva, pohled na močál a v neposlední řadě výtvarné ladění do tmavých odstínů šedi a hnědi. Vše doprovází komentář Petra Čepka. Je to výrazně pociťový film s baladickou atmosférou. Celkový dojem: 90 %. ()
Americký spisovateľ Edgar Allan Poe napísal v roku 1839 poviedku "The Fall of the House of Usher". Je považovaná za klasické dielo v oblasti horrorovej literatúry. Čo môžem potvrdiť. Viac krát som ju už prečítal. V roku 1980 sa pražský žid Jan Švankmajer rozhodol, že ju sfilmuje. Tým svojim typickým, dekadentným, nechutným spôsobom natočil krátkometrážny film, čo s Poeho geniálnou literárnou predlohou nemá vlastne takmer nič spoločné. Obrezaný umelec Švankmajer zasa len predviedol tie svoje nudné psychedelické fantasmagórie. ** ()
Dokonalá studie ech, která Poeovu povídku neilustruje, ale zhmotňuje. Vítězství filmu nad hercem. Na okraj příbuzné ozvěny Rilkovy: „Opuštěnost, opuštěností obstoupená, tání / něh, jež se dotknou něh jak něžných říz… / Toť tvůj interiér, který bez ustání / se hýčká k zdání, řekl bys; // hýčká se v sobě, jemuž rovna nemá, / odrazem vlastním osvětlován jsa. / Takto vymýšlíš téma / vyslyšeného Narkissa.“ ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (6)
- Ceny: Hlavní cena Zlatý drak - Cena FICC - Krakov 1982. Zvláštní uznání divácké poroty - Porto 1982 (Zdroj: Česká televize)
- Hudbu k filmu vytvořil Jan Klusák, který se Švankmajerem spolupracoval i na filmu Možnosti dialogu (1982). Nejvíce však Klusáka proslavila a do povědomí diváků vstoupila úvodní znělka k Dietlovu seriálu Nemocnice na kraji města. (Zuzanyje)
- Švankmajer záměrně ve filmu nepoužil živého herce. Bál se, že by nebyl schopen nalézt adekvátního představitele Ushera s tak strhanou tváří, v níž by se zračilo počínající šílenství. Proto se rozhodl animovat pouze předměty a zachycovat jen prostředí, které lépe vyjádřilo atmosféru Poeovy povídky i Usherova šílenství. (Zuzanyje)
Reklama