Tár
Tár
Tár
Réžia:
Todd FieldScenár:
Todd FieldKamera:
Florian HoffmeisterHudba:
Hildur GuðnadóttirHrajú:
Cate Blanchett, Noémie Merlant, Mark Strong, Sydney Lemmon, Julian Glover, Nina Hoss, Sophie Kauer, Allan Corduner, Sam Douglas, Lucie Pohl, Murali Perumal (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Dirigentka Lydia Tár je na svojom absolútnom tvorivom vrchole. Siedmy rok diriguje prestížny nemecký orchester, pripravuje vydanie knihy a uvedenie Mahlerovej piatej symfónie, ktorá má byť vrcholom hudobnej sezóny. Lydia pôsobí sebavedomo, sebaisto, dominantne a mocne. Pod touto zdanlivo pevnou maskou sa však skrýva normálny človek so svojimi obavami, neistotami, túžbami a potrebami. Zatiaľ čo s dirigentskou paličkou v ruke si Lydia stojí za každým svojím rozhodnutím, keď opustí orchestrálne pódium, často stráca pevnú pôdu pod nohami. Niekedy len mierne, inokedy úplne fatálne. (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (173)
Cate Blanchett v najspalujucejsom a najintelektualnejsom vykone svojej kariery, zaroven alfou i omegou divackeho zaujmu tohto "nedivackeho", mimo Hollywood prudiaceho filmu. Pomala destrukcia vyznamneho umelca, emocionalne chladneho, do seba zahladeneho, ale vo svojom fachu najpreciznejsieho. "Cannesky art", ktory vam nedovoli vydychnut a odtrhnut oci od obrazovky s vybornymi scenami typu "Zrusenie Maxa, osrata susedka, rozbity ksicht pri uteku pred psom, zmlatenie Stronga"... Vedlajsie postavy, nech su akokolvek zaujimave (Strong, Hoss) su tu len B-teamom k one woman show. 7 az 7.5/10 najma za 158 minutovu dlzku. PS: Je to len mnou, alebo Cate v niektorych scenach, takto nenalicena, vyzera ako Brad Pitt premaskovany na zenu (usmev, licne kosti). ()
Filmy Todda Fielda mám rád od té doby co jsem poprvé viděl V ložnici. Očekával jsem tak přístupnější formu. Todle totiž rozhodně není jednoduchý film na koukání. Asi jako Tak mě někdy napadá není jednoduchá kniha ke čtení. Zároveň to naštěstí není artové-něco-nic. Hodně záleží jestli se divák rozhodne film si k sobě pustit, nebo nikoliv. Pravděpodobně bude film opravdu vyvolávat mezní reakce. Buď bezbřehé nadšení, nebo pocit naprosto ztraceného času. Ale vlastně jsem rád, že tento film nedá divákovi nic zadarmo, protože to za to fakt stojí a člověka to opravdu donutí přemýšlet. Už se těším do kina a dopředu je mi líto mého doprovodu. Myslím, že toto dá fakt málokdo. ()
Mohl to být vynikající film, kdyby poslední třetina nebyla tak zkratkovitá, ale třeba diskusi o odmítání Bacha si budu pamatovat dlouho. Přesně takoví studenti by měli okusit vlastní medicínu a be cancelled. ()
Nuansa... Nikdy v zivote som to nepocula a v poslednych mesiacoch satl. Dokomca aj tu v kritikach, aj ked si myslim, ze slovo v tunajsej kritike pochopene nebolo.... Cate Blanchett je nadherna a uplne ju tu zeriem aj s navijakom... Miluje kazdy z exterierov aj interierov pouzitych vo filme... Miluje Berlin a milujem Porsche, ktore soferovala... Cate je skvela a jedine ona a iba ona si toho Oscara zasluzi. Osobne som opat nie celkom pochopila cely fil a najma zaver... ()
já mám hudební vzdělání a klasickou hudbu miluju a hojně navštěvuji koncerty jak u nás, tak v cizině a v podstatě nepřetržitě něco poslouchám. Tento film je tedy přesně pro mne a jsem zcela nadšen. Jediná drobnost, kterou lze vytknout je to dirigování, to není úplně 100% ale jinak všechny klobouky dolů...fantazie...u scény na Juilliardu jsem se cítil jako při projevech Václava Havla, naprosté souznění:) Musel jsem se moc smát u scén, kdy hlavní hrdinka chodí bytem a loví rušivé zvuky, to přesně dělám taky...třeba když začne bzučet filtrace u akvária, nebo se soused začne holit, to miluju:) Scéna kdy se díváme na Bernsteinovu VHS o hudbě, tam jsem brečel společně s hrdinkou...prostě souznění a nechápu že není Oscar, to jsem se teda nasral, Cate ho měla dostat úplně jasně...zase ta debilní korektnost, nejdřív protěžujeme černochy, teď asiaty...nic proti, ale tohle je prostě super filma a Cate Blanchett předvedla výkon na Oscara!!!hudba je nejvíc, hudba je vášeň, hudba je smysl života, radost... ()
Ten film človeka donutí přemýšlet, jak dnešní cancel culture dokáže bleskově ovlivnit život jednotlivce bez jakéhokoli zamyšlení, že na každém životě záleží. Chápu, že se člověk může chovat nevhodně a je v pořádku za to být potrestán. Ale představa, že vydělám spoustu peněz díky činnosti, kterou miluji a tu najednou nemůžu vykonávat? K čemu pak ty peníze jsou? A díví se někdo, že lidi začnou bláznit? ()
Slyšel jsem v rozhlase velkou chválu na strhující výkon Cate Blanchett v tomto filmu, ale na mě z toho především zívá velká nuda. V první části si divák vyslechne mnoho pseudointelektuálních řečí o klasické hudbě a skladatelích a pak sleduje postupný osobní a profesní pád hlavní hrdinky. Daleko působivější "pád na dno" ovšem herečka zahrála ve filmu Jasmíniny slzy. ()
Prvních 25 minut filmu jsem si musel dát třikrát. To je ale zřejmě moje chyba, způsobená nedostatečnou znalostí hudebních termínů a únavou. Celkově je to těžký film, který to divákovi vůbec neulehčuje. Po shlédnutí je divák ponechán se spoustou nezodpovězených otázek. Výkon Cate Blanchett je samozřejmě skvělý, stejně jako kamera. Režie a scénář je však naprosto otřesný. Postava Lýdie Tár a události okolo ní se dějící měly takový potenciál, kterého bohužel nebylo využito, místo toho jsme se dočkali mnoha naťuknutí, která nebyla dotažena do konce. Možná jsem si film v hlavě moc idealizoval, ale za mě zklamání. ()
Ohromné herecké inferno Cate Blanchett, která odvádí svou postavu velice uvěřitelně a s velikou osobitostí. Skvělou herečku navíc podpírá výborná režie a bohatý scénář Todda Fielda. Na můj vkus bych však uvítal menší počet vedlejších postav, neboť v první půlce jsem se lehce ztrácel mezi tolika postavami, které se film snaží představit. Stále však grandiózní komorní podívaná s vtahujícím příběhem a se zajímavou sebezničující hlavní postavou. ()
Ide o banalny pribeh vyzrateho ega, aky sa vyskytuje typicky u manazerskych a veducich pozicii. Je doocibijuce, ze nejde o scenar zalozeny na kniznej predlohe. Zbuchal to reziser (povodne herec) a pouzivanim terminologie vaznej hudby sa hra na hlbku a umenie. Rolu napisal pre Blanchetku, lebo asi len ta dokazala z tej sracky vycarit nieco, co dokaze mnohych pomylit. Samozrejme, nesmie chybat LGBTI agenda. 2 hodiny som cakal, kym sa z tych sraciek nieco vyklube, a to co sa vyklubalo - bolo len banalne. Ak mate senzor pseudoumenia, bude neustale pipat. ()
Naozaj zaujímavé dielko, trošku mi vadili tie extra sofistikované výrazy, aj s mojou pokročilou angličtinou som občas netušila, o čom točia...ani titulky nepomohli... Nebudem spoilerovať, ale ten koniec bol sarkasticky k zaplakaniu famózny. Inak, hudba, kamera tip top :) ()
Verbale, jednu funkci dirigent každopádně má: Komorní kvartet se bez dirigenta obejde. Ale při stohlavém orchestru by muzikanti na jednom konci neměli šanci slyšet co se hraje na druhým konci a nasynchronizovat se. Pravda, stačilo by nějaký blikající světlo nebo komíhající se tyč... Ve filmu totální mrtvo, kyselý ksichty, prázdný kecy, emoce parkovacího automatu. Všichni jsou mi lhostejní nebo protivní. Hudba nikde. Jdu si radši nějakou klasiku pustit. Odpad v mém žebříčku neznamená "špatný" film, ale film, který by pro mě nemusel existovat a který už nechci vidět znova. ()
Jsem filmem nadšená čím dál víc o něm přemítám a znovu si promítám ve vzpomínkách některé scény. Především se tu vypráví na události bohatý příběh komplikované osoby a osobnosti. Profesionální vrchol v pro ženu výjimečné branži, homosexualita, multikulturnost, hudební bohatství, sexuální upřednostnění a možná i harasment vedoucí možná až k suiciditě, čelení nařčením, osobní psychosomatické hroucení se, halucince, samota, pobyt dobré duše v bezdětné ženě, nestoudnost.... to všechno je zakomponováno do obzvláště v závěru chvátajícího příběhu, kdy ani chvíli se nenudím, protože nestačím sbírat jednotlivá fakta, symboly a slovní obraty v němčině i angličtině... možná je to i film o karierním lapsusu nekompromisně tvrdé dříčky, která z spíše nuzných poměrů Staten islandu stanula na vrcholu. Rovněž její postižení hudebním prožitkem je fatální. Ještě budu dlouho přemítat, co všechno film jako hostina nabízí. ()
Tár je vysoce funkční drama, které drží pohromadě především výborně zkonstruované nervydrásající napětí a skvělé herecké výkony. Obzvláště pak prim snímku, Cate Blanchett, v roli Lydie, která podává jednoznačně jeden z nejvýznačnějších výkonu své dosavadní kariéry a troufnu si říct, že Oscarovou nominaci promění v sošku bez větších obtíží. Kamera a samozřejmě zvuk jsou v tomto filmu dalšími nepostradatelnými doplňky, které pozvedávají hodnotu filmu poměrně radikálním způsobem. Ony neúprosné až nepříjemné sekvence z koncertní síně nebo ložnice protagonistky jsou absolutní pastva pro oči (uši). Scénář a celková dramaturgie je jedním slovem vynikající a nějakým zvláštním způsobem mě nutila zamýšlet se, zdali nejsem schopen Lydii prominout její rozporuplné chování, kvůli jejímu nepopiratelnému talentu, který z filmu jakožto celku sálá. 9/10 ()
Film nejsilnější v tom co neřekne a co si divák musí domyslet. Střípky a kamínky o završení vrcholu kariéry Tár, které tak dohromady vytváří dokonalou mozaiku jejího světa- před ním i po něm. Fascinující, ale také strašidelné... ()
Film pojednává o nahlédnutí do mysli jedné veleúspěšné dirigentky, která dokazuje že na pracovišti člověk může vypadat jakkoliv sebevědomě, ale v osobním životě o sobě pochybovat. Cate Blanchett zde podává oscarový výkon ve své hlavní roli, kde zvládá hrát "dvě strany" jednoho člověka. Hudební podtón dodává snímku vážnost a vyjadřuje, jak se naše protagonistka právě cítí. Film nemá problém si poradit s dialogy, které dosahují délky i minut a stále člověka poutají. Jde skutečně o unikátní záležitost, na kterou budete po samotném zhlédnutí ještě dlouho vzpomínat. ()
Pěkná americká pohádka. ()
Tak neviem, som z toho filmu zmätený. Atmosféra silná, pripomínajúca Bergmana či vážne filmy Allena, ale rušivo na mňa pôsobili odbočky a vedľajšie línie príbehu, ktoré mohli byť zaujímavé, ale zostali v pozadí... (pobyt v exotickej divočine), cancel culture na Julliard School a pod. Hlavná postava trochu oklieštená, na jednej strane geniálna umelkyňa a zároveň chladná, vypočítavá manipulátorka. To veľmi nejde dokopy. Také hlboké pochopenie hudby sa snúbi s veľkou dávkou empatie, a tá Lydii chýbala. Preto bola pre mňa neuveriteľná (postava, nie herečka). Ešte jeden zvláštny dojem mám: celé je to natočené v akýchsi sterilne dokonalých interiéroch, ako keby išlo o reklamu na nábytok. Ešte aj tie podzemné garáže sú sterilne čisté... Stiesňujúce to bolo. Ak to bolo zámer, tak kvitujem! ()
Propaganda LGBT∞ ,proste hnus, ďalej nemá význam ani film komentovať. ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)
95. Ceny Akademie ovládlo Všechno, všude, najednou
V noci z 12. na 13. března proběhl v losangeleském Dolby Theatre slavnostní ceremoniál 95. ročníku předávání prestižních Oscarů, tedy cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Opulentním… (viac)
95. Ceny Akademie - nominace
V úterý 24. ledna proběhlo vyhlášení kompletních nominací pro 95. ročník předávání cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS), během něhož herci Allison Williams a Riz Ahmed oznámili, jaké… (viac)
Jaké jsou filmy roku podle spolků amerických kritiků?
Ještě předtím, než budou předány Zlaté glóby, Critics' Choice Awards a než se dozvíme nominace na všemi očekávané Ceny Akademie, zveřejňují svá výroční ocenění také jednotlivé spolky a okruhy… (viac)
6/10 | Má nepravidelně pravidelná série prvotního seznamování se s režisérskými osobnostmi poněkud umělečtějšího ražení, započatá v loňském roce, který byl na pokleslé žánrovky a nenáročné blockbustery značně podvyživený, pokračuje tentokrát s tvorbou Fielda a jeho nejnovějším počinem o nelehkém životě fiktivní multi-talentované a (jak také jinak) geniální umělkyně, toho času dirigentky symfonického orchestru, která se (jak také jinak) z kariérního vrcholu a doprovodné záře reflektorů postupně "propracuje" když už ne na samotné dno, tak rozhodně do propasti (protože nepěkná tajemství se nevyhýbají ani výjimečným osobnostem (možná právě naopak) a když už se má něco v osobním a/nebo profesním životě pokazit, tak se to také pokazí a se vším všudy). | Zatímco ovšem v případě loňského Östlundova Triangle Of Sadness nebo Trierova The Worst Person In The World jiskra přeskočila, stran Fieldovy psychologicko-dramatické studie na téma "from hero to zero" se to tak úplně nestalo a tudíž zase pro jednou půjdu z pohledu hodnocení filmu proti všeobecnému proudu. Jistě, Blanchett v hlavní roli nepochybně předvádí parádní herecký výkon (což ale není žádné překvapení, protože kdy naposledy se stalo, že tomu tak v nějakém filmu, ve kterém se objevila, nebylo?) a kdyby to v jejím případě skončilo nějakou tou hodnotnou cenou, asi by se proti tomu nedalo nic namítat, vybrané koncertní sekvence (respektive nahrávací seance:-)) s přednesem klasické hudby z rukou mnohočlenného souboru jsou působivé (jak už to na podobných kulturních akcích bývá) a celkově je OST povedený (aby ne, když za ním stojí někdo s Oscarem za zády), ale bohužel samotný příběh ani zvolené téma mne svým podáním příliš nestrhlo a hlavní postava mne jak svými životními peripetiemi, tak svým charakterovým profilem až tak nezaujala. | Škoda, že se film soustředí prakticky výhradně jen na jednu konkrétní uměleckou stránku hlavní postavy, přestože hned v úvodu vyprávění je divák seznámen s celou její úctyhodnou profesionální kariérou a je mu odhaleno, že kromě vedoucí symfonického orchestru je taktéž skladatelkou, hudební teoretičkou, klavírní virtuoskou, přednášející na akademické půdě a dost pravděpodobně i spisovatelkou své vlastní autobiografie. Rozumím, že se Field zkrátka rozhodl věnovat se jen jednomu uměleckému oboru a zbytek činností tak slouží jen pro dokreslení charakteru, ale přiznávám se, že téma dirigování orchestru mi není nijak zvlášť blízké a pokud by se hlavní postava ve filmu primárně věnovala čemukoliv jinému z uvedeného výčtu, ocenil bych to mnohem více. | Současně s tím jsem vůči hlavní postavě a jejího pohnutého osudu až do konce filmu nepocítil v podstatě žádnou emocionální angažovanost, nejen z důvodu jejího toxického chování (sexuální klientelismus, bossing, stalking, atd.), které je zpočátku v náznacích a později napřímo ve filmu prezentováno, ale rovněž proto, že podobných historek o (sebe)destruktivním chování výjimečně nadaného jedince tady už bylo nespočet, jen tentokrát byl motiv nelehkého vypořádání se s vlastním géniem, případně obtížné snahy prosadit se ve vysoce konkurenčním prostředí, nahrazen motivem zneužívání moci, sexuální posedlosti, ztráty kariérního postavení a postupného rozpadu osobnosti (a i tyto prvky již byly v minulost nejednou zpracovány). | Field rozehrává spousty vděčných témat a motivů, které by samy o sobě vystačily na samostatný film a možná proto tady není dostatečný prostor na to, aby se některému z nich, přes nadstandardní stopáž, věnoval trochu více do hloubky. Přitom samotná příběhová linka o vztahu s bývalou studentkou/milenkou, s manželkou a dítětem, nebo s asistentkou/bývalou milenkou, případně s novou členkou sboru, by skýtala neméně slibný potenciál na poli psychologického dramatu, aniž by potřebovala čímkoliv dalším dějotvorným doplnit. K tomu navíc Field přidává populární sociálně kritická témata (sexismus, cancel culture, kariérismus, atd.) a byť jsou rozprostřena v celém filmu a děj je na nich z podstatné části založen, působí jakoby zde byla jen tak mimochodem, což vlastně platí pro většinu ve filmu prezentovaných zásadních událostí. Přestože je divák v příběhu svědkem tu větších, tu menších dopadů jednotlivých situací na osobní/profesní život hlavní postavy a současně na její nejbližší okolí, film je podává způsobem, jako by nešlo o nic moc více, než nevýznamnou překážku na cestě. | Film samozřejmě stojí za pozornost i kdyby to bylo jen kvůli hereckému koncertu (ehm:-)) Blanchett a jsem nakonec rád, že jsem jej v rámci doplňování vlastního filmového vzdělání viděl, nicméně nemám potřebu si to ještě někdy v budoucnu zopakovat. Na rozdíl třeba od zmíněné dvojice Triangle Of Sadness a The Worst Person In The World. Tak možná příště budu mít zase o něco větší štěstí. | PeZet () (menej) (viac)