Réžia:
Petra VšelichováScenár:
Marek DohnalKamera:
Jiří BerkaHrajú:
Marie RottrováObsahy(1)
Moje hudba, moje rodina, moje víra, můj život. Dokument k jubileu zpěvačky, jejíž písničky těší a berou za srdce generace příznivců... Marie Rottrová, jedna z mála skutečných osobností naší populární hudby oslaví 13. listopadu 2021 osmdesátiny. Na prahu životního jubilea potkáváme Marii Rottrovou usměvavou a optimistickou. Takovou, jak ji známe od počátku její kariéry, kterou zahájila v rodné Ostravě před více než padesáti lety. Svou nepředstíranou pozitivitou povzbuzuje a svými písněmi těší a dojímá. V očích publika charakterizuje Marii Rottrovou úsměv, klid, šarm a noblesa. Na výsluní popularity se nikdy nedrala, nikdy jí nebylo „všude plno“. V uvolněné atmosféře konce šedesátých let jí učarovalo černošské rhythm and blues a v černé Ostravě začala na legendárních čajích o páté zpívat soul. Nejdříve amatérsky s kapelou Majestic a zanedlouho profesionálně s konkurenčním Flamingem. Zrodila se hvězda přezdívaná Lady Soul. Srpnové události roku 1968 a následná normalizace znamenaly pro Marii Rottrovou mimo jiné i povinnost změnit repertoár. Písně angloamerické provenience musela nahradit původní česká tvorba. Marii Rottrové vynucená změna ale paradoxně prospěla a z interpretky napodobující černošské vzory se stala znamenitou popovou zpěvačkou s vlastním nezaměnitelným stylem a výrazem. Zpěvačkou, která si navíc dokáže téměř neomylně vybírat kvalitní autory, melodie a texty... Dokument To mám tak ráda se ale nezabývá pouze úspěšnou profesní dráhou oblíbené zpěvačky. Marie Rottrová v něm hovoří o svých partnerech – uměleckých i životních. Velmi otevřeně přiznává výčitky vůči své rodině, které se nevěnovala tolik, kolik by chtěla a měla. Osud ji jako mladou maminku dvou kluků přivedl na hudební cestu, ze které nedokázala uhnout. Upřímně a bez vytáček hovoří o tom, jak coby dcera antikomunisty činila v časech normalizace povinné úlitby totalitní moci, které vyvrcholily potupným podpisem tzv. Anticharty v roce 1977. Jindy popisuje své nejslavnější období osmdesátých let rámované úspěšnými televizními Divadélky pod věží, zakončené ve stavu totálního vyčerpání. Pud sebezáchovy přiměl vyhořelou zpěvačku ukončit na vrcholu popularity na několik let kariéru. Vdala se do Německa, kde si v anonymitě cizí země odpočinula a nabrala sil. Marie Rottrová se v dokumentu nevyhýbá ani citlivému tématu víry. Pochází z katolické rodiny a její vztah k Bohu se v jednotlivých etapách jejího života měnil... Natáčení dokumentu To mám tak ráda probíhalo na různých místech Ostravy, kde Marie Rottrová prožila polovinu života a kde vzpomíná na radostné dětství, zlatá šedesátá, šedivá sedmdesátá i hektická osmdesátá léta (téměř zaniklý rodný Hrušov, výletní hospoda U Sněhoty, kde končívaly nedělní procházky s tatínkem, zrekonstruovaný kulturák v Porubě, místo jejích pěveckých začátků, ostravské rozhlasové studio, kde natočila většinu svých písní, obec Třebovice, kde v osmdesátých letech postavila vytoužený rodinný dům, Jantarové schodiště slávy na ostravské Bolt Tower, kde má Marie Rottrová svoji hvězdu). Navštívíme s ní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, kde se zpěvačka v roce 2016 v utajení před novináři vdala za svého současného muže Milana Říhu. Uvidíme ji při práci v kuchyni i na zahrádce rodinného domku na okraji Prahy, nahlédneme do zákulisí jednoho z mála koncertů, které ve svém jubilejním roce nemusela kvůli protiepidemickým opatřením zrušit. Nasajeme rodinnou atmosféru v nahrávacím studiu při natáčení nové písně "Pozhasínej", kterou pro ni napsal její mladší syn Vít... Marie Rottrová má ráda svou rodinu, přátele a své příznivce. A stále nade vše miluje hudbu a zpívání, které jí v životě tolik dalo a tolik vzalo. Ve filmu samozřejmě nemohou chybět její známé i pozapomenuté písně, které jsou takové, jaká je Marie Rottrová a její život. (Česká televize)
(viac)Recenzie (12)
Tvůrcům i Marii Rottrové se podařilo představit se tak, jak chtěli a jaká Rottrová opravdu je a být by chtěla. Dokument je to opravdu ženský jak v úhlu pohledu na život, tak v osobnostní sebecharakteristice. Zpěvačka se dočkala svého portrétu. A s ní i její přátelé a příznivci. ()
Marie Rottrová dostala ke svým osmdesátinám (na které skutečně nevypadá) velmi slušný a decentní dárek. Celovečerní dokument, kde se řeší prakticky vše od ústupků minulému režimu přes určité vyhoření v polovině osmdesátých let až po určité sebevýčitky matky, která prostě měla svou pěveckou kariéru - nic z toho ale není kdovíjak drásavé či hluboce sebezpytné, "jen" se na to v rámci filmu nezapomnělo. Připodobnil bych to asi k nedávnému Mekymu, ale v něm bylo díky Laco Lučeničovi trochu té hořké pachuti, která u Marie Rottrové není. Což je ovšem dáno její životní dráhou, osobností i jejími spolupracovníky. Jako diváci jsme se dočkali kvalitního, obsahu plného dokumentu, který je až moc tradičně pojatý, a mohl (a snad měl) být trochu niternější. Ale abych nekřivdil, i na to nitro dojde, když paní Rottrová s (nynějším) manželem mluví o své svatbě. Což je moment, který mě definitivně přesvědčil, že příště Neratovem nebudu jen projíždět:) Takže ve výsledku dobře, dám těch 80%. ()
Noblesní a stále velmi půvabná dáma 🥰🌺 ()
Možná nejkrásnější osmdesátnice na světě. ()
Marie Rottrová patří k těm nemnoha ženám, které s věkem zrají do krásy. Vypadá fantasticky, o tom žádná. Zasloužila by si ovšem komplexnější dokument než pouhé nahodilé listování rodinným a profesním albem, okořeněné tím nejraritnějším, co se dalo vydolovat z televizního archivu. ()
Je to fajn, kdyz zpiva. kdyz mluvi je to horsi ()
Pohodičkový dokument, který přibližuje výtečnou zpěvačku a velkou dámu československé i české hudební scény. Pozitivem dokumentu je, že sama Rottrová nás dokumentem provází, komentuje minulost živou i dávno zapomenutou. Nechybí fotky a videa z minulosti, na druhou stranu nečekejte nějaké pochutnání na Mariiných písničkách, z nich vždy zazní jen kousek a většinou jako podmalování mluveného slova. ()
Všelichová dokumenty umí, ani tentokrát nezklamala. Rottrová ji pustila k sobě nakolik chtěla, bylo to příjemné a v druhé půlce hlubší a zajímavější. (70%) ()
Přiznám se, že jsem Marii Rottrovou viděl v jiných dokumentech, byť většinou v epizodních rolích, a najednou mi přišla mírně pyšná, nepříliš skromná, zkrátka nesympatická. Tento dokument dojem přeci jen napravil. Slavná zpěvačka se nevyhýbá kontroverzním tématům o kterých by jiní umělci jen neradi mluvili. Je velmi otevřená a dozvíme se opravdu hodně z jejího života, navštívíme spoustu zajímavých míst, uslyšíme neznámé písně. Závěrem musím dodat, že M. R. na 80 nevypadá ani náhodou... ()
Marie byla a je pořád mou srdeční záležitostí. Má nejoblíbenější československá zpěvačka. A po zhlédnutí tohoto dokumentu se na tom nic nezměnilo. Je pravda, že za všechno se platí, ale nikdo není bezchybný. Když jsem byl mladý, tak jsem taky udělal leccos na co nemohu být hrdý ()
Hezký dokument - dárek ke kulatinám. Jen škoda, že bylo zaměněno jméno pana faráře, jehož kázání paní Marii tak dojalo, nejmenuje se Malý, nýbrž Slabý. ()
Dokument tak trochu po srsti, byť o jedné z nejkrásnějších českých zpěvaček vůbec, tak ale dramaturgicky velmi plochý a monotónní. Bez dramatických situací, filmařsky velmi fádní a scenáristicky nedostatečný. Po 50 minutách už prakticky vyčerpaný. Chybí mi trochu názor jiných osobností ze světa hudby, nebo kultury obecně. Absence dramatiky, rodiny, vztahů. Absence filmařiny, nějakých obrazových a střihových nápadů, v dokumentu není žádné vyvrcholení. Celé to působí jako jeden dlouhý nekonečný profilový článek z časopisu Květy. Škoda. Ale samozřejmě osobnost M. Rottrové je skvělá, obdivuhodná. Díky ní dávám dvě hvězdičky, byť zpěvaččino nitro a skutečný názor na život a svět obecně bylo velmi eufemizováno... ()