Points for the President aka Attempt at Contrarevolution
Obsahy(1)
Martin Kohout se ve své provokativní mozaice názorů z různých stran politického spektra zamýšlí nad tím, kam se vytratily ideály listopadu 1989 a někdejší pocit pospolitosti. Postupující fragmentarizaci české společnosti se snaží pochopit skrze dvě nedávné události. Jak parlamentní volby v roce 2017, tak následná přímá volba prezidenta zviditelnily, že v tuzemsku dnes chybí shoda i na těch nejzákladnějších pojmech, jako jsou „svoboda“ nebo „demokracie“. Různí se zdroje obav, představy o budoucím směřování země i národní mýty, o něž se osobnosti kulturního a politického života i nespokojení voliči opírají. (MFDF Ji.hlava)
(viac)Recenzie (10)
Já se docela dobře bavil. Vrcholem dokumentu je porada pravdoláskařských hlavounů, kteří se vzájemně ujišťují, kterak tady tu demokracii vybudovali, ale ti ostatní občané na ni prostě nejsou připraveni a vlastně si péči takového výkvětu, jako jsou přítomní, ani nezaslouží. Éterem létají stokrát přežvýkaná prázdná hesla a samozřejmě Havel, leč proslovy těch, kteří se jím ohánějí, připomínají spíše scény z jeho her plných podobně vyprázdněných absurdních postav. ()
Abych se vyjádřil ke všem zobrazeným událostem ve filmu musel bych komentář psát dva dny. Vezmu to tedy z jiné strany. Nejprve ale musím vyslovit poklonu Martinu Kohoutovi, že se alespoň v rámci možností pokoušel být objektivní. To v podobných dokumentech bohužel nebývá pravidlem. Nicméně já osobně vidím základní problém v tom, že všechny ideály, kvůli kterým lidé cinkali klíči se smrskli do věty, kterou vás odbyde každý umělec nebo politik: máte svobodu, tak co byste ještě chtěli. Bohužel kapitalismus přinesl všechno to, co tvrdil Havel že nepřijde. Nezaměstnanost, korupce, klientelismus, v 90. i vraždy podnikatelů (nutno dodat, že mnoho z nich dosud nevyřešených), papalášství, tunelování, podvody, atd., atd. Je toho mnoho a v občanech převládl skepticismus a neskonalé nas.ání. Spravedlnosti se nelze dovolat, handicapovaní musí bojovat o přežití a uznání naprosto zjevného handicapu a na děti se pořádají sbírky. Dost mě baví, jak se každý ohání tím, že Miloš Zeman rozděloval zemi. Možná. Ale když se tak dívám kolem sebe, přijde mi, že není jediný. Napříč politickým spektrem rozdělují Česko i další. Místo, aby spojovali, tak proti názory uráží, takové jedince dehonestují a navíc k tomu vyzývají i další. A bohužel je to fakt, který drží i umělci. Ti nejednou za viníky "České politické situace" označili "staré a senilní". Jedna herečka dokonce veřejně řekla, že by lidem bez vysokoškolského vzdělání, lidem z vesnic a lidem přestárlým mělo být sebráno volební právo. Takže těch tzv. rozdělovačů tu bude víc. Mnozí se ptají, zda ještě žijeme v demokracii nebo nové evropské, unijní či jiné totalitě obalené rouškou demokracie. Další toho mají dost. Mám kolem sebe celou řadu mladých lidí, kteří mávají rukou a tvrdí, že výsledek voleb stejně politici obrátí vzhůru nohama a tak odmítají k volbám chodit a takových přibývá. Také se mi zdá, že volby už ztratili svůj smysl. Na druhé straně je to naštvání tak velké, že hnutí ANO je ještě to menší zlo. Za pár let se zdvojnásobil počet voličů SPD a když se tak dívám na naši zemi, ani se tomu nedivím... ()
Myslím, že jde o velmi povedený film. Bez nějaké nadřazenosti se upřímně snaží ukázat motivaci pro voliče těch "špatných" kandidátů - a zároveň ukazuje pokrytectví, zabedněnost a kýč světa liberálního voliče. Málo filmů si střílí z obou stran stejně. Snímek také dobře rekapituluje některou nedávnou minulost, na niž jsme asi raději zapomněli. ()
Pěkný postřeh měla Marta Issová, že má okolo sebe jiné lidi, než pak dopadnou volby a je nemile překvapená. U mě je to vždy opačném gardu a jsem příjemně překvapený výsledkem i když neznám nikoho, kdo volil jako já. Zdeněk Škromach má pravdu, že by bylo škoda se kvůli přívalu přistěhovalců vzdát vlatních tradic. Slovo tradice je od latinského slova "tradere" a znamená něco pěstovat a kultivovat. Pokud tradici nebudeme pěstovat, zanikne. Bohužel nová generace tzv. sněhových vloček na slovo tradice a národ rezignovala úplně. Tradice půl milionu Ukrajinců, kteří jsou nyní u nás se mi zdají velmi sympatické. Ale Okamura má pravdu, že musíme mít právo rozhodovat, koho do své země pustíme a příkaz ročního počtu od EU s hrozbou pokut za nepřijetí. Lidé jsou si sice rovni, ale kultury pěstované tradicemi ne. Některé jsou primitivní, jiné vzdělané, další násilnické jiné mírumilovně apod. Ke shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/13042896836-hlasy-pro-prezidenta-aneb-pokus-o-kontrarevoluci/ ()
Sila dokumentu je v tom, že je nestranný a ukazuje všetky názory, aj radikálov z jednej a druhej strany, ktorí sú len schopní hulákať. Polonaháč tam pred pár rokmi vykrikuje na Zemana, že kvôli nemu ČR vystúpi z EÚ a NATO a kde je dnes so svojimi prognózami? Zarobil si aspoň na tričko za to hulákanie? Prekvapil ma tiež názor pražskej kaviarne, že SNS je slovenská extrémistická strana. Prekvapilo aj pripomienkovanie na Babiša, že je eštebák, ale tí istí zvolili iného eštebáka do kresla prezidenta. Každopádne zaujímavá koláž a ten úvod so zvonom do kostola sv. Havla je až prozaický. Tak v Prahe má Havel aj kostol. Len tam sa ctí hlavne iný Havel než ten svätec. ()
Galéria (4)
Fotka © GPO Platform
Reklama