Points for the President aka Attempt at Contrarevolution
Obsahy(1)
Martin Kohout se ve své provokativní mozaice názorů z různých stran politického spektra zamýšlí nad tím, kam se vytratily ideály listopadu 1989 a někdejší pocit pospolitosti. Postupující fragmentarizaci české společnosti se snaží pochopit skrze dvě nedávné události. Jak parlamentní volby v roce 2017, tak následná přímá volba prezidenta zviditelnily, že v tuzemsku dnes chybí shoda i na těch nejzákladnějších pojmech, jako jsou „svoboda“ nebo „demokracie“. Různí se zdroje obav, představy o budoucím směřování země i národní mýty, o něž se osobnosti kulturního a politického života i nespokojení voliči opírají. (MFDF Ji.hlava)
(viac)Recenzie (10)
Bohužel to je jen pastiš upřednostňující povrchně vtipné okamžiky zdejší politické scény bez jakékoliv ambice něco objevit a na něco poukázat (resp. pokud ambice byla, nevím, jak se měla projevit). Jako takové to je ok, ale u celovečerního dokumentu bych prostě čekal trochu víc. Není mi jasné, proč to vůbec mělo anglické titulky, když ten film nemá smysl pro nikoho, kdo důvěrně nezná všechny události, které to zobrazuje. ()
Myslím, že jde o velmi povedený film. Bez nějaké nadřazenosti se upřímně snaží ukázat motivaci pro voliče těch "špatných" kandidátů - a zároveň ukazuje pokrytectví, zabedněnost a kýč světa liberálního voliče. Málo filmů si střílí z obou stran stejně. Snímek také dobře rekapituluje některou nedávnou minulost, na niž jsme asi raději zapomněli. ()
Vidět Z*rdka pardon Mirka Topolánka jak si jde na Nejedlého párty, aby za pár let on sám kandidoval na prezidenta a bil se do prsou jaký je demokrat, mi na jeho odpornou osobu přijde naprosto všeříkající. Snímek jako takový nabízí mnoho skvělých momentů, jako taneční vystoupení Zaorálka v domově důchodců, rezignaci B. Sobotky a památná hláška "támhle si to nastav, máš to obráceně", naivitu a demenci voličů TOPky, nebo komediálně-dramatické vystoupení Miloškových goril bez mozku proti "zákeřným" novinářům. Takže jo, pro lidi co aktivně i neaktivně sledujou politiku to je vlastně dost dobré shrnutí několika let našich vládních i nevládních představitelů. ()
Pěkný postřeh měla Marta Issová, že má okolo sebe jiné lidi, než pak dopadnou volby a je nemile překvapená. U mě je to vždy opačném gardu a jsem příjemně překvapený výsledkem i když neznám nikoho, kdo volil jako já. Zdeněk Škromach má pravdu, že by bylo škoda se kvůli přívalu přistěhovalců vzdát vlatních tradic. Slovo tradice je od latinského slova "tradere" a znamená něco pěstovat a kultivovat. Pokud tradici nebudeme pěstovat, zanikne. Bohužel nová generace tzv. sněhových vloček na slovo tradice a národ rezignovala úplně. Tradice půl milionu Ukrajinců, kteří jsou nyní u nás se mi zdají velmi sympatické. Ale Okamura má pravdu, že musíme mít právo rozhodovat, koho do své země pustíme a příkaz ročního počtu od EU s hrozbou pokut za nepřijetí. Lidé jsou si sice rovni, ale kultury pěstované tradicemi ne. Některé jsou primitivní, jiné vzdělané, další násilnické jiné mírumilovně apod. Ke shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/13042896836-hlasy-pro-prezidenta-aneb-pokus-o-kontrarevoluci/ ()
Já se docela dobře bavil. Vrcholem dokumentu je porada pravdoláskařských hlavounů, kteří se vzájemně ujišťují, kterak tady tu demokracii vybudovali, ale ti ostatní občané na ni prostě nejsou připraveni a vlastně si péči takového výkvětu, jako jsou přítomní, ani nezaslouží. Éterem létají stokrát přežvýkaná prázdná hesla a samozřejmě Havel, leč proslovy těch, kteří se jím ohánějí, připomínají spíše scény z jeho her plných podobně vyprázdněných absurdních postav. ()
Galéria (4)
Fotka © GPO Platform
Reklama