Tomas.Vlcek

Netrpělivost srdce mám opravdu velmi rád. Viděl jsem několik divadelních adaptací, četl knihu a tak jsem bral Polibek jako takovou milou povinnost.  Vždy můžete namítnout, že se v tom či onom liší od předlohy. Mně s změny líbily a daly příběhu o trošku jiný rozměr. Je jasné, že adaptace pro dánský film přesunula děj z Uher do Dánska. (Paradoxně se částečně natáčelo v Maďarsku). Avšak co se příběhu týče, tak je přeci jen lepší umístění do R-U, kde válka zasáhne do děje mnohem přirozeněji. Ještě mi přišlo, že Edita byla přeci jen moc krásná a svěží - oproti Anně/Illoně; myslím, že to je důležitý aspekt příběhu a lepe vystihuje proč se Anton nenechá příliš pobízet a tak rád chodí na zámek. Oba aspekty však dodávají příběhu něco nového a to mě baví. Myslím, že se to povedlo a film jistě stojí za to.

Myslím, že jde o velmi povedený film. Bez nějaké nadřazenosti se upřímně snaží ukázat motivaci pro voliče těch "špatných" kandidátů - a zároveň ukazuje pokrytectví, zabedněnost a kýč světa liberálního voliče. Málo filmů si střílí z obou stran stejně. Snímek také dobře rekapituluje některou nedávnou minulost, na niž jsme asi raději zapomněli.

V podstatě zbytečný film. Filmařsky a příběhově jde o podprůměr. Sympatie jsou jasné od samého začátku. Georgia je sympatická, ano a co dál? Tereza je ambiciózní slečna bez obsahu, jistě, ale, že by neměla jedinou světlejší chvíli? Dámy se ani nepotkají - vlastně není moc jasné proč právě ony dvě. Že jsou na opačných pólech politického spektra? Nerad se opakuji, ale co s tím dál? To prostě nestačí. Jediný světlý moment filmu je, když se Rom z Krupky ptá Terezy, jak by tedy vyřešila problematiku místního sídliště. To on by měl jít do politiky. Autorovi doporučuji jako inspiraci film Hlasy pro prezidenta aneb Pokus o kontrarevoluci, který velmi trefně poukazuje na kýčovitost, povrchnost a sebeuspokojení liberálních politiků a voličů - a zároveň se snaží pochopit (zjednodušeně řečeno) voliče MZ.

Myslím, že filmu se v mnoha komentářích křivdí. Podle mě to je skvělá adaptace. Daisy je zároveň otravná a zároveň naprosto chápete to, že jí hlavní hrdina beznadějně propadl. A když na chvíli zavře ústa a podívá se na vás, (což není často - diváka krásně až pobolívá hlava z tempa jejího projevu, za nějž by se nestyděl ani Vinklář v roli Lucia) tak ji prostě milujete. Fantastická atmosféra "světa včerejška". Podobný film: Pokoj s vyhlídkou.

Spíš nebrat. Ne, že by tu nic nebylo. Začalo to tak, že si říkám: "Ježiš, to bude skvělý!" Nebylo. Je to krásný film na pohled, Adam Driver hraje tak jak jsme zvyklí, hudba má také lecos do sebe, ale... Nemá to vůbec žádnou hloubku - příběh a symboly jsou naprosto banální, vše je na "první dobrou". Stejně tak texty jsou doslova dva verše, které se až do omrzení opakují stále dokola. Řeknte: "Není to o příběhu, ale o emocích." Aha, ale ty jsem ve filmu doopravdy nenašel. Necítíl jsem naprosto nic. Hlavní dvojici jakoukoliv chemii či dokonce spalující lásku nevěříte. Trošku problém. Nelituji, že jsem film viděl, nenudil jsem se, ale také bych ho nikomu nedoporučil. Přehnaná chvála, které se filmu z některých míst dostává mi přijde poněkdu mimo. Nebojme se řící, že král je nahý.

Občas se člověku stane, že si něco přečte a řekne si: jak jsem mohl žít a nevědět to? Tak nějak bych shrnul své pocity, když jsem na tento seriál náhodou narazil na YT a podíval se na několik dílů. Britové historické seriály umí, ale kolik se jich věnuje Německu? Nebo předrevolučnímu Rusku či dokonce Rakousku? První věc, kterou musím ocenit je tón - ano i zde najdeme ozvěny britské superiority - jejich panovníci jsou ti normální a rozumní, ale není to tak silné a hlavně - o ně tu příliš nejde. Ať už František Josef I., Mikuláš II., Lenin či Vilém II. jsou postavy, které si určitě zamilujete - ač vidíte jejich chyby. Zvlášť strhující byl pro mne císař Vilém v podání Barryho Fostera: energický, vřelý, patetický, sebestředný a povrchní; touží být milován, ač se před ním mají všichni trošku na pozoru. Car Mikuláš je krutý despota, milující otec, "báťuška", kterého jeho lidé upřímně milují - a on je. Pokud bych chtěl být za staromilce, řeknu, že tak dobře napsaný seirál - s takovou ambicí, jakou je vyprávět britskému publiku "neznámé" dějiny zemí z nichž nejméně jednu ani neznají (Rakouské díly jsou jistě trošku slabší), se už dnes netočí. Ač zde například chybí davové scény a v některých dílech si tvůrci vystačil s omezeným rozpočtem a několika pokoji, je vizuálně krásný (car s rodinou na pláži). Absolutně skvělé dílo. "A fool is a man with bells on his tunic, you can hear him coming a mile away and once he gets close enough to fight You he doesn't pull out a club but a balloon." - Stolypin, ep. 9

Nedat pět hvězd tady nedává smysl. Jeden z nejlepších komediálních seriálů, který byl kdy natočen. Chytrý, elegantní, svižný. Naprosto neuvěřitelné je, že seriál prakticky nezestárl. Někde jsem četl, že tvůrci nemohli reagovat konkrétní kauzy, jak se v podobných případech děje, protože výroba dílu trvala jistý čas a tak museli tvořit jinak. Jeden z mála podobných pořadů, který je koukatelný i česky - Němec, Preiss a Vaculík podávají skvělé výkony.

Nerad to slovo používám, ale tento seřiál je opravdu geniální. Když jsem ho viděl kdysi v české premiéře, tak jsem si chvíli myslel, že to je skutečný dokument. Nesmírně vtipné se střídá s nesmírně trapným (někdy tak trapným, až to člověk musí rozchodit) a to pak třebas se smutným či nadějným. David je na začátku trošku nesnesitelný, ale časem ho pochopíte a zjistíte, že není jen strašný šéf, ale také v jádru dobrý člověk, který touží po přátelích a uznání. Není však schopen dosáhnout ani jednoho. Nejsou mu jasné koncepty jako je rovnost nebo rasismus. A přitom se tak snaží. Tak strašně moc. I'm just getting into yoga

Na film jsem šel především proto, abych se přesvědčil, že to je opravdu tak špatné, jak jsem si myslel. Bohužel veškerá očekávní nudy, předvídatelnosti, absence dramatu a umělosti jsou dalece překonána. Film připomíná produkt robotů - vhodíme vhodné ingredience - rasismus, segregaci, zabedněnost amerického jihu (jsem o tolik lepší), nespravedlnost, humor (lol), sympatického a ve všem dokonalého černocha, pochybného bělocha, který ale prohlédne, a tradá, máme oscarový film. Ve filmu se nic nestane, nic, co byste nesepsali na papír před vstupem do sálu, pokud byste tedy museli. Veškeré situace, které zavání dramatem, se rozřeší během pěti vteřin, aby náhodou divák nezesmutněl. Něco tak umělého se hned tak nevidí.

Moje oblíbená "katolická propaganda". Vynikající De Niro, naprosto struhující Irons u kterého jen stačí, že tam je - no a když promluví, tak jdu do kolen. Hudba, kterou si budete pouštět znovu a znovu. Jezuitské redukce jsou navíc téma obecně spíše neznámé. Krása.