Réžia:
Jiří AdamecScenár:
Jiří ChalupaKamera:
Antonín KovácsHudba:
Jiří ZmožekHrajú:
Miroslav Vladyka, Ivana Andrlová, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Karel Černoch, Martin Stropnický, Iva Janžurová, Kateřina Hejdušková, Světlana Nálepková (viac)Obsahy(1)
Ve volném pokračování pohádkové komedie Co takhle svatba, princi? se znovu setkáte s princem Davidem a jeho ženou Bělou. Oba se těší na děťátko, které se jim má co nevidět narodit. Princ David si přeje syna, dědice trůnu, a když v kolébce zavrní holčička, nedokáže se s tím smířit. Chvíli mu potrvá, než vezme svou dceru na milost. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (131)
Tohle pokračování se až tak moc nepovedlo, ale zábava v tom ještě je. "Pierre Bujón" ()
Zdaleka už to není takové a chvílemi jsem se dost nudil. Písničky otravné, kostýmy odpudivé a celé je to příšerně utahané. ()
Ty falešné zpěvy jsou úsměvné, docela průměr. ()
Příběh pokračuje dál, jinak platí to samé co u jedničky. Pro mě ještě lepší a vtipnější písně jak v prvním díle proto 5*. Hodnocení: 95/100. ()
Tak já se přiznám, že jsem nesledoval moc pozorně, ale ty divné zvraty v pohádce pro děti mi přišly moooooc podivné. Jinak je to stejné jako první film „Co takhle svatba, princi?“. ()
Povedené pokračování. Jenom o krapítek slabší, ale jinak platí víceméně totéž, co jsem psal u předchozího dílu: Vtipná, chytře napsaná a dobře zahraná nedělní televizní pohádka, rozhodně snesitelná i pro dospělé diváky. ()
Druhý díl pohádky je o dost slabší než první. Zde už je naplno patrné, že Petr Nárožný s Jiřinou Bohdalovou pohádku sami neutáhnou. A to by přitom měla být výhoda, že ze studií se filmaři přesunuli i ven. Ovšem jen částečná. Děj je zmatený a i hudba je výrazně horší. Za mě se i postavy chovají nelogicky a délka je uměle prodlužována. Škoda, první díl byl zajímavý, ale na druhý pokus to stejné neplatí. ()
Moje mládí. 70% ()
Co si budem, zázrak to není, ale na vynucené pokračování to ujde. Andrlová se konečně zpívá sama, na Vladyku, jako prince, jsem si zvyknul a víc prostoru Nárožnému jen a jen prospívá. Škoda, že zbytek je dost o ničem a i ty písničky jsou na můj vkus až příliš zmožkovější. Už mi prostě není 10 let na na nanana to už se moc dívat nepotřebuju. ()
Oproti prvnímu dílu "Co takhle svatba, princi?" přibyly exteriéry, ale jsou spíš na škodu. Písničky jsou ve srovnání s prvním dílem příšerně nudné. Jinak opět příjemný humor a pár hezkých postřehů Jiřího Chalupy. ()
Ako malý som mal v tom filme trochu zmätok, pretože som ho zo záhadných dôvodov videl vždy až po nejakých 15 minútach po začatí, takže som sa vždy čudoval, ako sa z malého chlapca, čo vyrastal v chalúpke, stalo dievčatko... :o) Dnes už v tom mám jasno a občas si tento film pustím, čisto z nostalgie. ()
Ještě nudnější pokračování pohádky opět s pár hezkými písničkami. Hodnocení: 50 % ()
Opět výborně vykreslené postavy jako v prvním díle. Nádherné písničky ještě skvělejšími texty. Co dodata, hold Borovec uměl. Ty jeho hrátky se slovy, které poučí, pobaví i nechají zamyslet. "Z mocí se rodí otroci", "Mocní nemocní", "Kdo nic nedělá tak stejně bere plat.", "Byl to nebo nebyl král..."..."O tebe jde, o Davida, Veronika syna Ti dá.", "Ty mi chceš sbohem dát, tak pojď blíž".... Tady už písně Běly přebrala po Ivetě Bartošové sama protagonistka Ivana Andrlová, která má zvonivější hlas. Chytré dialogy a navíc velice vtipné. Tento dál opustil interier z jedničky a scény se odehrávají i venku, v lese, na louce, v potoce, v chaloupce, ale i na zámku. Co mě dostalo byla ta změna chování krále, když v přestrojení vstoupí do chaloupky a dává penízky malé Janě. A ono něžné pohlazení povláskách, kdy chtěl slyšet to slovo "Dědo." "Inu, co nemáš, to nemáš.". Mráz mi šel zády. Bylo to stejně silné jako když Vlasta Burian v pohádce Byl jednou jeden král, když uviděl babičku, zjihl a řekl: "Babičko, kde já jen tě viděl." ()
Námět a zápletka: 4/10 ... Vizuální stránka: 5/10 ... Soundtrack: 5/10 ... Didaktický potenciál: 4/10 ... Celkový dojem: 4/10. ()
Už to není tak dobré, jako první díl, ale pořád je to vtipné a milé. ()
Prijemna pohadka nabita osmdesatkovou muzikou a misty i na socialistickou realitu 80.let narazejicima hlaskama (objednali helmy, dostali esusy, za rok to snad bude lepsi). I tady ruší jiné hlasy při zpěvu a při mluvení, ale o poznání méně. ()
Nevím, co si s touhle pohádkou mám počít. Některé klady, které byly už prvním díle „Co takhle svatba, princi?“, zůstaly zachovány. Stále tu nalezneme chytlavé písničky, výborné herce (oproti jedničce přibyli Stropnický, Janžurová či Rosůlková) a pěkné prostředí (tentokrát i exteriéry!). Pokud ovšem jednička místy vázla v otázce scénáře, tady se to projevuje dvojnásob, podrobněji jsem se o tom rozepsala na následujících řádcích, protože dějově je tahle pohádka něco neuvěřitelného. Princ David, který na konci prvního dílu zmoudřel a následoval své srdce, touží usednout na trůn. K tomu však podle stávajících zákonů země potřebuje, aby se mu narodil syn následník. Když se narodí dcera, je zklamaný a co hůř, je zklamaná i novopečená maminka Běla, která dcerku uvítá na světě se slovy: „Dcera...tu ne!“. Co se stalo s tou moudrou, aktivní dívkou z prvního dílu, že hned po narození dcery dokáže říct něco takového? Matěj, mentor a ochránce mladého páru, se rozhodne z neznámých důvodů holčičku unést(!) a ukrýt před královskou rodinou(!!). A tady začínají ty rány logice. Proč tak učinil? Malá princeznička možná nebyla na svět přivítána s nadšením, ale žádné reálné nebezpečí jí nehrozilo a její rodiče by si ji jistě zamilovali během pěti minut – nikdy však nedostanou šanci. Matěj odnese holčičku pradleně Magdaleně, která ji adoptuje – nebo se spíše stane její pěstounkou, neboť princeznička Magdaleně říká „teto“ a po osmi letech je opět navrácena vděčné Běle. (btw chudák dítě v tom musí mít maglajz) Během oněch osmi let malou princeznu hledají královští vojáci. Tady je další problém: je hezké, že kontrolují všechny děti v království, ale jak chtěli najít tu pravou, když neměla žádné poznávací znamení? Mateřské znaménko, jizvu nebo medailonek, prostě obvyklé propriety ztracených dětí? Je hezké, že Magdalena holčičku vydává za kluka, ale vzhledem k neprůkaznosti skutečného původu dítěte se to zdá jako nadbytečné opatření. Ani Běla, ani David se dcerku nevydají hledat osobně, ono je totiž jednodušší sedět doma a chřadnout, případně flirtovat s přespolními návštěvami (nutno přiznat, že manželská krize a náběh na nevěru je skutečně neotřelé pohádkové téma). Náznaku aktivního přístupu se dočkáme překvapivě pouze ze strany trubkoidního krále, který si písničkou stěžuje, že „všechno naruby tu je“, a divák přemýšlí, jestli za to náááhodou není jako vladař tak trochu zodpovědný. Neboť narativ nestaví Matěje do pozice padoucha, ale spravedlivého hrdiny glorifikovaného za únos dítěte, krize a následné rozuzlení musely být vyvolány jinak. V tomto případě nám scénář nabízí prapodivné potenciální vyhlášení války sousedním králem, ale po krátké potyčce s nepřátelskými vojáky v prádelně (skupiny historického šermu se vyřádily), tenhle motiv vyšumí stejně rychle jako se objevil. Dcera je nalezena. David je rád, že ji našel. Všichni si svorně zazpívají o cestě ke štěstí (a mají můj obdiv, že při tom stojí v otevřených kočárech). Díky bohu, že už netočili další díly. ()
na tuhle pohádku radši nekoukat a jen poslouchat...příšerné kostýmy, ale příjemný hlas Karla Černocha:) ()
Tak je jasný, že tu jde v první řadě o složení osazenstva a až pak o děj ... ()
Nejošklivějšími princi českého filmu jsou Jan Hrušínský a Miroslav Vladyka. ()