Huit Rue de l'Humanite
Stuck Together
Stuck Together
Réžia:
Dany BoonKamera:
Glynn SpeeckaertHudba:
Alexandre LecluyseHrajú:
Dany Boon, Laurence Arné, Yvan Attal, Liliane Rovère, François Damiens, Alison Wheeler, Jorge Calvo, Nawell Madani, Elie Semoun, Tom LeebVOD (1)
Obsahy(1)
Během pandemie platí v Paříži přísný lockdown a potrhlí obyvatelé jednoho činžáku si musí zvyknout na nový život. A taky jeden na druhého. (Netflix)
Recenzie (88)
Předlouhá, nudná a až zoufale nevtipná žabožroutská podprahová lobotomie pro pandementy a sluníčkáře, převlečená za jakože parodickou kovidmédii pro blahoslavené smíšky. Ovšem proces vývoje vakcíny a rádoby karikaturní obraz většinového, hyenami vypláchlého chřipkofoba zjevně nechtěně trefili dost precizně. Jinak vše v naprostém souladu se schváleným konceptem účelového kovidového fašismu a neomarxistické EUgeniky. Evropští migranti jsou přitroublí maloměstští kokoti, zato zislamizovaní přistěhovalci inteligencí a solí země, do roztrhání těla bojující v první linii za blaho těch omezených debilů. No, rychle bychom to taky měli otevřít, jinak všechny ty benefity z přílivu neurochirgů, astrofyziků, raketových inženýrů, bezelstně altruistických filantropů a dalších spásných mozků od Sýrie až po Senegal vyžerou jen ti tolik prozíraví Němci, Francouzi a Velkobritové! A všichni vzorně a vzorově sedí bez bečení v chlívcích, spokojeně přežvykují jetel a nechávají se pravidelně stříhat na vlnu, když tam venku řádí ten strašlivý apokalyptický mor s prokázanou smrtností nižší něž zarděnky... Dvojka bude dozajista o tom, jaxe radostně nechávají třikrát ročně opíchávat neúčinným experimentálním placebem se zcela neprozkoumanými dlouhodobými dopady na přirozenou imunitu i organismus jako celek, a opět "velmi vkusně" o tom "žertují". ()
Asi každej z nás už má situace kolem Covidu po krk a proto jsem strašnně rád, že se nám narodil film. který si z toho všeho dělá prdel a kdo jinej by to dokázal lépe než Francie a když Francie a když prdel, tak Dany Boon. Tohle je to nejaktuálnější téma dneška, bohužel pořád a Danny to udělal, krásně po francouzsku to znamená s citem, ale nekomprimisně sázel fór za fórem na všechny ty situace, názory i typy lidí v souvislostí s koronáčem a musím říct, že jsem se nejdnou válel na gauči smíchy, trefoval to fakt pěkně. Je vidět, že když Francouzi nemaj potřebu do filmu tahat politickou korektnost, pořád maj v sobě ten krásný a jedinečný humor, jak ho známe z dob dávno minulých a já jsem za to strašně moc rád. ()
První regulérní komedie, která se odehrává během covidové karantény, co jsem viděl. A rovnou od Dany Boona, který má poslední léta patent na dobrou francouzskou komedii. Je teda pravda, že kromě jeho šílenému přístupu ke covidu v rámci jeho role, tu nebyl nikdo jinej, kdo by ve mně vyvolával takové salvy smíchu. Navíc i délka filmu je poměrně přehnaná. Když už se ale schyluje ke konci, tak závěr mě přesvědčil o tom, že i když se v komedii pořád nesměju, pořád dokáže udeřit na tom správném místě. I to byl vlastně důvod, proč jsem nakonec přihodil i čtvrtou hvězdu. ()
Francouzi využili aktuální téma Covidu a dali mu komediální obal a s Dany Boonem včele, to znělo jako horký adept na komedii roku, ale bohužel francouzi se místy drželi až moc při zemi. Né že by tu nebylo pár vtipných scén. ( Dany si to opět krade pro sebe, avšak nemá dostatek prostoru a Francois Damiens jakožto domovník mi přišel vůbec nejzábavnější a nejvtipnější). Škoda, že film je spíš Drama než čistokrevnou bláznivou komedií a ke konci sází spíš na emoce ( sice účinné, ale raději bych smích než pláč). Pěkný film na aktuální téma, který doplácí na 2 hodinovou stopáž, která je na film takového rázu zkrátka zbytečně moc. 6/10. ()
"Zkuste jí nenápadně změřit teplotu." Covidová doba byla báječná. "Svobodní" jedinci trvali na svým právu prskat virus všemi směry a ti "zodpovědní" by nejradši všechny naočkovali a naložili do desinfekce. Já jsem však nekonečně moudrej, což mi jednou řekla maminka, takže naprosto přesně vím, co je správně - respirátor nosit 24 hodin denně, měřit policajtům při kontrole teplotu, dodržovat rozestupy 3 kilometry od sebe a povinně večer tleskat na balkónech záchranářům. To by mělo virus zmást natolik, že by zapomněl zabíjet nakažený. A já bych měl aspoň čas zavzpomínat si s báječně vyplašeným Martinem na dobu, kdy mě politici nutili být v devět večer doma. Pořád nechápu, že jim to prošlo. A abych nezapomněl, tak Zásek obsahuje praktickej návod k oživování morčete, což se může hodit. ()
Doufala jsem, že tahle epizoda nebude dlouhá natolik, aby se o ní točily filmy, ale samozřejmě na to dojít muselo. Stuck Together ale dokazuje, že to jde udělat chytře, zábavně, odlehčeně a nakonec i velmi dojemně. Zase mě u nějakého filmu překvapuje nízké hodnocení. Osobně bych to viděla mnohem, mnohem výš. ()
Zásek je hodně zvláštní komedií. Chvilkami se budete smát a v závěru nejeden divák bude mít možná oči zalité slzami... Korona virus, ta odporná velmi nakažlivá nemoc z laboratoří soudruhů z rudé Číny (jsem o tom přesvědčen) je tu už s námi rok a jak to tak vypadá, hned tak se ho nezbavíme. I malé děti umí rozlišit základní dva druhy testů, i neangličtináři přijali za své slovo lockdown... Národ nejen ten náš získal nový druh hrdinů. Tentokráte to nejsou stateční vojáci, ale zdravotníci sloužící do zemdlení v kosmických skafandrech neustále ohroženi virem nakažených, tedy těch o něž pečují. Je v lidské povaze dělat si z vážných věcí legraci a Francouzi se rozhodli na toto téma naservírovat komedii. Najdete v ní vše co se dalo zažít i u nás. A právě některým z těch věcí se kvůli tomu budete muset smát. Večerní tleskání z otevřených oken těm v prvních liních, ponorkové šílenství obyvatel těch několika stěn bytu, půjčování si domácích mazlíčků na venčení, homeoffice i distanční výuku. A zatím co se lidé zavření doma snažili nějak přežít i prostřednictvím sociálních sítí, vědci a epidemiologové zatím horečně poznávali zákeřný vir a snažili se na něj nalézt vakcínu. Celý film je takový svěže francouzský, je to točeno v Paříži s příjemnými herci a nádhernou hudbou ve stylu Amélie. Nejsou tam však jen momenty veselé, protože ani pandemie veselá není. Přesto si film nese celou dobu optimistického ducha, že doba zlá umí lidi i spojovat. Seznámit sousedy z jednoho domu a že v nich umí někdy zažehnout i to krásné, co v běžném každodenním spěchu není čas ukázat. Leckomu možná lockdown otevřel oči a leckdo možná lecos přehodnotil. Co jsou priority a co zbytečnosti, které lze náhle hodit za hlavu. Někteří z nás přišli i o své nejbližší nebo přátele. Ani na ně film nezapomíná. Na jeho konci si uvědomíte, že vlastně bylo řečeno vše co mělo být. Snad jen ta stopáž by mohla být tak o 30 minut kratší. Dávám za 3 paňáky hruškovice. * * * ()
Po Ch'tisech, které téměř způsobují inkontinenci, jsem se hodně nasmála u Ničeho k proclení. Nečekala bych takový kvalitativní sešup k zcela nudné a Troškovsky laciné zábavě. ()
Skvělá a zábavná podívaná s tématem covidu. ()
Možná je to moje chyba, že jsem pana režiséra, scenáristu a hlavního herce v jedné osobě dosud neznal (jen jméno), že se tedy mým prvním setkáním s Danym Boonem stal právě tenhle Zásek a že jsem od toho očekával bůhvíproč údernou společenskou satiru na aktuální téma, tak trochu ve stylu politických komedií Jeana Yanna... Vzhledem k tomu, jaký menší rozruch tento film zde vyvolal a jak má vyhrocené komentáře, v nichž převládá tleskání a obdiv nad filmem reflektujícím covidovou situaci na jedné straně a totální odmítání až rozčílení s házením do odpadů na straně druhé, by jeden čekal opravdu kontroverzní film s nekompromisním stanoviskem k tématu. Jaké bylo postupně mé překvapení, že z toho, co tenhle rozruch a tolik protichodné názory způsobilo, se přede mnou vyklubala naprosto tradiční, korektně uhlazená, dějově, humorem i přesahem velmi jednoduchá rodinná komedie ze součanosti, která se od jiných tradičních rodinných komedií liší vesměs jenom tím, že se odehrává na pozadí vypuknutí koronavirové pandemie. Srandu si to z aktuální situace sice dělá, ale zároveň tak činí až příliš jednoduchým a průhledným způsobem a spíše než cokoliv satirického to na mě působilo ve stylu typických komediálních TV seriálů z rodinného prostředí... jako ano, v jistých ohledech i mě tento film přijde dost povedený, i pokud jde o řadu karikaturních postav zobrazujících v až extrémní podobě určité prototypy chování a postojů lidí během pandemie, nejednou jsem se zasmál i díky Boonově postava Martina. Ale taky zde nechybí několik spíše trapných momentů (kromě vybraných scén s postavou šíleného doktora také linka se svalovcem, co vysílá své posílovací představení na sociální sítě), zdaleka ne ve všem mi tento humor sedl, dvě hodiny se mi na oddechovou komedii zdály nejednou zbytečně dlouhé a o závěru, kdy se komedie překlopí do patetické ždímačky divákových citů, raději pomlčím. ♪ Pandémie, pandémie, tu n'es pas mon amie... [60%] ()
Za bežných okolností by som povedal milá, príjemná komédia, ktorá neprekonáva priemer, ale vzhľadom na tému je to fakt niečo. Taký výsmech covidu z oboch strán som nečakal. Všetko tu krásne preháňajú, ale keď sa človek zamyslí hlbšie, tak to vlastne ani prehnané nie je. Blbosti s odstupmi, karantény, igelity na hlave, lockdowny, ustráchané ovce, covidománia a aj udavačstvo. A na druhej strane aj neprimerané nezmysly ako čipy či Bill Gates. Bola by to úplne špička, keby film nahustil tie fóry do kratšieho času aj na úkor širšieho príbehu či rozvoja postáv. Záverečná pointa ale bola skvelá. Človek sa narodí, žije a zomrie. Nikto to nezmení a preto netreba isté veci preháňať. A všetko toto vzniklo zrejme v jednej domácnosti, možno aj spálni. Scenár napísali totiž práve Dany Boon a Laurence Arné, ktorí sú životnými partnermi. ()
Jen jsem se marně pokoušel porozumět francouzským lidem. Je to takový rozvrzaný pokus najít skryté dobro v lidech posměšným šeredným způsobem. Jak to, že nenosí roušky? ()
Film o obyvateľov jedného baráku počas vypuknutia Covid mánie. Celkom trefne sa podarilo vystihnúť všetky typy, ktoré sa počas tejto frašky v reálnom svete objavili. Popierači, hysterickí hypochondri, chamtivci, snaživí ľudomilovia a aj pár normálnych ľudí sa tu nájde. Ale väčšinou to sú všetko len karikatúry, ktoré po dramatickej stránke príliš nefungujú a ich mikropríbehy ma nezaujali. Čo je problém, lebo film je rozhodne viac dráma ako komédia a stopáž je zbytočne prestrelená. Viac srandy a kratšia stopáž by tomu výrazne prospela. Dany Boon sa tentoraz nevytiahol ani ako režisér a ani ako herec. Ten jeho priposratý hypochonder ma fakt sral. Výsledkom je nenáročná jednohubka. 5/10. ()
Pohotová reakce Danyho Boona na aktuální pandemickou krizi (resp. její první vlnu). Je pravda, že některé situace pobaví více, jiné méně a že Dany už v minulosti odpálil větší komediální nálože. Jelikož Zásek vznikal jako aktuální odpověď na Covid, je v několika momentech cítit, že scénář byl trochu šitý horkou jehlou a že by filmu prospěla přísnější revize dramaturga nebo střihače. Na druhou stranu mě Dany v roli neurotika bavil a zasmál jsem s určitě víckrát než před několika lety u Superhypochodndra, kde si střihnul podobnou postavu. Objektivně by si asi tato komedie zasloužila tři hvězdičky, ale kvůli emotivnímu závěru musím dát čtyři. Pro někoho možná patetické citové vydírání, pro mě upřímná lidskost. Dany chtěl vyjádřit soucit s těmi, kteří v této nelehké době ztratili někoho blízkého a tento film jim měl přinést trochu povzbuzení a možná i radosti. Taková snaha je mi nadmíru sympatická. ()
S Danym Boonem mám samé dobré zkušenosti a doba lockdownů přinesla tolik materiálu, že stálo za to ji trochu odlehčit a udělat z toho komedii. A jeho ohlédnutí za dobou úzavěru je úsměvné s několika vyloženě skvělými momenty (nákup), jen možná zbytečné dlouhé...Jen na samotné zhlédnutí jsem se vzhledem k panu tvůrci a vzhledem k tématu i dost těšil..Těšil jsem se i na případnou zvláštní nostalgii po časech první vlně covidu, což mi zpětně přijde jako jinak přijímaná situace než teď, kdy možná lidí ještě nebyli tak otrávení z té nekonečnosti, naopak se spíše nevědělo, co se děje, atmosféra ve společnosti byla bázlivější, ale i taková smířlivější, čekající rychlý dobrý konec a Pokáč rozjížděl první rychlovky.:D Tuto atmosféru mi tady připomněla hlavně písnička o pandemii, kterou zde holka svalovce zpívá tak často, že se mi ten song i docela zalíbil a při první vlně bylo podobných písniček plno. Rozhodně se zde vedle pár vtipných momentů povedla občas Danymu Boonovi i právě taková příjemná lidská atmosféra (snad jen bez postavy šíleného profesora by to šlo) , kterou jsem pocítil třeba při improvizovaném grilování (trochu to zkazilo jen to škrábání auta). Rozhodně neberu jako chybu ani takové to rodinné zaměření, naopak to byl docela fajn film na nějaké společné sledování, rád jsem se kouknul s bráchou a určitě zhlédnutí nelituji... Snad nás to bavilo oba, já se teda zabavil, jen to chtělo krátit. Pan domovník byl takový ten typický roztomilý francouzský pán. Emotivní závěr mě třeba dokonale zasáhl a stejně jako kolega bloom ho neberu jako citové vydírání, nýbrž jako upřímnou lidskost a vzpomínku na tu, kteří kvůli covidu přišli o někoho blízkého. Právě že si uvědomuji, že tento film chtěl právě takovým lidem nebo bojovníkům ve zdravotnictví udělat radost a tato myšlenka stejně jako ,,věnovaní solidární společnosti´´ se mi moc líbí a Boonovi za ni patří dík stejně jako za další fajn film. ()
Průměrná praštěná ptákovina ;o) ()
-3* a znovu Netflix … dlouho trvalo než jsem si vybral něco podle mého gusta, zároveň zábavného a s dabingem a nakonec jsem se zasekl u téhle komedie. Od Dannyho Boona neočekávám žádnou bombu, ale je to asi takový současný francouzský standard. Na téma současného lockdownu už jsem viděl více filmů, či seriálů a tento nijak výrazně nezabodoval. Prostě takový šedý průměr, který mě nepřišel extra originální a spoustu vtípků se opakovalo a navíc jede podle ověřené šablony, takže žádné překvapení. Pro takové filmy místečko na hranici dvou-tří hvězdiček. Nakonec nebudu tak přísný a přikloním se k vyšší známce, ale nevidím důvod se ¨k němu vracet ani doporučovat. A pokud chcete můj tip, co se týče karanténových pořadů, tak zatím u mě vede Třídní schůzka. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
je fajn,že se Francouzi tentokrát odklonili od toho co v poslední době tvoří primárně (gangsterky,dramata o přistěhovalcích a politicky korektní (ne)komedie) a přišli s normální komedií,která si bere na paškál všechno to okolo covidu.A zábava to není špatná,místy je to dokonce dost vtipné,chvílemi to zvládne zahrát i na vážnější notu,ale že by to bylo něco co bych musel vidět opakovaně se úplně říct nedá.Stopáž je na podobný druh filmu celkem vražedná a postava Dannyho Bonna mi přišla extrémně otravná (a to i přesto,že byla velmi často zdrojem nejlepších fórků)...60% ()
Námetovo to bolo síce nápadité a malo to v sebe kopu potenciálu, ale to prevedenie vyznievalo neúmerne absurdne a všetky tie osobnostné typy boli vykreslené až príliš extrémne. Menej je niekedy viac, a na základe tohto námetu sa dala natočiť vkusná komédia so slušným dôvtipom. Francúzi nezvykli tlačiť na pílu, ale v poslednej dobe mi ich komédie prídu zbytočne silené, a tým pádom zaniká tá prirodzenosť. Takto si lockdownovú komédiu veru nepredstavujem... ()
Hmm, na úvod se to tvářilo jako docela trefná tragikomická satira na tuhle zvrácenou globální lobotomii probíhající pod záminkou jakési milionkrát zveličené a prolhané $$$ nemoci. A docela jsem se tomu dementismu v přímém přenosu chvílemi i od srdce zasmál. Netrvalo ale dlouho a po úvodní iluzi se z toho bohužel stalo jen čím dál nudnější a odpudivější přesládlé aktivistické hovínko, oslavně a povinně plácající našim pohádkovým hrdinům zdravotníkům, hasičům, pohřebákům, mražákům, geniálním vynálezcům nového blahodárného (a zcela dobrovolného) kočkování, straně, vládě a blabla z rukou prostých, lehce uhozených, ale ve své podstatě vlastně nesmírně hodných a dobrosrdečných Vlastníků, radostně a v pohodě si za doprovodu jemné romantické hudby přivykajících na nová koncentráková pravidla a předpisy (Kim Čong a jeho dvorní hlasatelka z dálky pozdravně kynou). No jo, mohlo mi hned dojít, že cokoliv reálnějšího a pravdivějšího by nemohlo přes přísné cenzurní brány ani v náznaku projít, jen podobná silně prefikaná promo agitka, pro lepší ideologický efekt začínající jakoby z "druhého břehu", avšak ve výsledku roztomile popisující a oslavující ten náš nefalšovaný novodobý fašismus jako úžasnou, laskavou a jedině možnou zodpovědnou cestu k záchraně lidstva, bytí a zdraví celého nekonečného vesmíru a jeho nejširšího okolí před jedinou existující zlou a smrtící nemocí (kdy všechny ostatní zázrakem beze zbytku vymizely - a vlastně tady ani nikdy předtím nebyly, že?). Je tak hluboce dojemné, jak vládnoucí psychopaté (v oslnivé drogové extázi z plynoucích miliard a beztrestně neomezené moci nad lidmi) tak pečlivě a násilně dbají o naše zdraví, blaho a nesmrtelnost. Kdy třeba i během největšího zdraví usilovně chránícího lockdownu se zapáskovanými regály s oblečením, knihami atd. se obchody a košíky prohýbaly (a stále prohýbají) chlastem, cigaretami a dalšími zdraví devastujícími svinstvy (v rámci elementární logiky) a stresování obézní ovčané tráví měsíce v depresivní vězeňské klaustrofobii s dusivými náhubky na obličejích (díky kterým mimochodem většina z nich v součtu skutečně onemocněla nebo onemocní) a s obličeji nalepenými na cíleně a pekelně hypnotizujících prolhaných televizních obrazovkách. Aneb - ať žije největší a nejodpornější scam v historii lidstva ... PS (s nepříliš velkou nadsázkou): abych mohl působit v tělocvičně, musel jsem si (za 5000) udělat povinný test jestli nemám zlomenou nohu. No a během několikakilometrového běhu v lese mi došla sms že mám, jsem pozitivní a musím okamžitě do karantény a nohou nesmím 14 dní hýbat (jinak 50 000 pokuta) a poté na nový test. A nohu si pak musím trvale zabalit do igelitu abych náhodou nezpůsobil zlomeniny jiným občanům (též s nohami v igelitu). A na závěr malá aktuální (š)pičička ledovce Přijde mi už jako takový osmý div světa že se stále ještě najdou lidé (s IQ vyšším než 0), kteří upřímně věří tomu že se tady opravdu jedná o nějakou nemoc a zdraví ;) a ještě usilovně buzerují a bonzují jiné, aby nebyli nezodpovědně "ohrožováni". Jako třeba ten 300kg Němec v letadle, co do mě začal přes uličku bouchat že mám hadr 1 cm pod nosem a ohrožuju jeho zdraví (a volal na mě letušky). Tak jsem mu řekl, že jestli chce chránit své zdraví, musí pravděpodobně začít z poněkud jiného bodu než můj hadr na obličeji. No a za 10 min se doneslo jídlo a pití, německý megasoudruh skandálně sundal svůj vlastní posvátný léčivý náhubek a půl hodinky to do sebe s potěšením ládoval. A smrtící virus si v té chvíli dal samozřejmě plánovanou pauzu nebo taky žral a hned jak odnesli nádobí zase poctivě nastoupil do práce... (a proč se vlastně musí všichni ti, kdo před vstupem do letadla museli ukázat "negativní test" - a tedy jsou prokazatelně zdraví a "bezinfekční" - i přesto celé hodiny dusit v dementních náhubcích je otázka, před kterou se Aristoteles zoufale v hrobě obrací a pokouší se o palmface... ale miliardoví prodejci buzeračních hadrů jen potěšeně mrkají levým očkem). No film to byl vskutku silně průjemný... () (menej) (viac)