Každá minuta života
Every Single Minute
VOD (1)
Obsahy(1)
Manželia Michal a Lenka Hanuliakovci so svojím štvorročným synom Miškom od narodenia uskutočňujú svojský experiment. Každú minútu jeho života ho vychovávajú tak, aby sa z neho stal úspešný vrcholový športovec a po všetkých stránkach „kvalitný človek“. Tomuto cieľu sa pritom rozhodli podriadiť všetko a svoje vlastné potreby dávajú na vedľajšiu koľaj. Film zblízka zachytáva toto úsilie v priebehu jedného roka a prostredníctvom živých situácií z rodinného života vytvára množstvo všeobecných otázok ohľadom zmyslu výchovy v dnešnej dobe, ako aj ohľadom jednostrannej orientácie na výkon a hroziacej „robotizácii“ života. (Film Expanded)
(viac)Recenzie (75)
Jako já tady tvůrcům nemůžu mít nic moc za zlé, Prostě ukázali realitu jaká je. To jestli je to správné nebo ne, už je na každém z nás. Za mě docela fascinující. ()
Klasický film u kterého je debata o něm zajímavější než film samotný. Je to natočeno nejjednodušeji jak to jde. Tvůrci si vybrali několik natáčecích dnů - cca 1 za měsíc či dva, natočili denní rutinu a pak to dali chronologicky za sebou. Vybrali dny, kde by se mohlo stát něco zajímavého - narozeniny, soutěž Kamavédy, které jsou takovým prostředkem a koncem filmu. Nepřijde mi však, že by jsme se dozvěděli nic, co se nedozvíme v krátkém odstavci. Ta struktura to podle mě docela omezuje a dalo by se to asi nějak vymyslet lépe. Jediná zajímavá věc byla, že nakonec na soutěži Kamavédy Miška o dost vyhrál - asi kvůli tomu, že jeho rodiče to jako jedni z mála brali hodně vážně. PS.: Možná taky závidím, že bych 15 vzpěrů (ani v současnosti) nedal. PPS.: Cituji režisérku, ze zajímavostí "U rodiny Hanuliakových není zajímavá jen extrémní výchova, extrémní obětování se pro syna, ale i jejich vzájemný vztah, jejich rodinné zázemí a hodnoty, které vyznávají. To všechno dohromady dává zajímavý obraz současné společnosti..."Ten konec mi přijde zajímavý, protože většinou sleduju ve společnosti spíše opačný problém, než ten co film znázorňuje. ()
Paní režisérka přišla s jasným konceptem- stát se nezúčastněným pozorovatelem, a mně se líbilo, že se mu nezpronevěřila, že se ho držela, že se držela. Hanuliakovi jsou odhodlaní a zatím to vypadá, že mají kromě odhodlání i štěstí- Miško se nevzpouzí a jde jim na ruku. Už teď je to šikovnej chlapec. Problém je, že se toho od něj čeká mnohem víc. Tohle je ten vzácnej případ, kdy bude druhej díl podstatně zajímavější, než ten první. ()
Vzhledem k tomu, že mám malé děti, bylo pro mě téma dokumentu pozoruhodné. Kdo děti nemá, dokument pro něj pravděpodobně bude méně přitažlivý. Bylo zajímavé sledovat, jak se rodiče absolutně obětují pro dítě. To absolutně tady znamená opravdu absolutně - každou minutou života. Dávají malému synovi všechen čas (matka zůstane doma), energii a pravděpodobně na to padne i většina peněz rodiny. Nechci nějak hodnotit a hanět jejich přístup, přeci jen je to lepší, než kdyby na dítě kašlali, ale jako každý extrém ani tohle není ideální. Vidím v tom hned několik nebezpečí. Co třeba zapojení se do kolektivu? Vychovávají z něj silnou individualitu, ale trénink hokeje o samotě fungovat nebude. Interakce s ostatními dětmi, spoluhráči, soupeři je také dovednost a je potřeba ji někde nacvičit. Sám mám s trénováním dětí několikaleté zkušenosti a vím, že čím dříve se v dětském věku opravdu trénuje (do deseti let – dvanácti let se stačí s dětmi na tréninku jen „hrát“), tím dříve je to přestane bavit a vyhoří. Klasický příklad jsou mistři republiky v žácích, kteří se na to při přechodu na střední školu vykašlali a pak už nikdy nesportovali. Potenciálních nebezpečí bych viděl více, ale dál se rozepisovat nechci. Raději zmíním ještě řemeslnou stránku. Z hlediska zpracování mi chyběla větší kontroverze, či opačný názor. Další podstatnou chybějící věcí bylo vysvětlení motivace rodičů. Proč se tak rozhodli? Co je k tomu vedlo? Položil bych i otázku… Je to skutečně ta správná cesta? Obhájíte si ji? Stojí vám za to ta únava, finance a vůbec sázka na „jednu“ kartu? Výtek k obsahu i ke zpracování se najde celá řada, ale zajímavých myšlenek a komentářů k filmu také. Proto si alespoň ty tři hvězdy zaslouží. Uvítal bych třeba za deset let další část, jak to bude dál. Sám jsem zvědavý. ()
Když zcela pominu polemiku nad ne/vhodností předestřeného téma musím velmi ocenit dokumentární stránku filmu. Autoři nechávají diváka skoro až trpět tím, že se sami nekloní k žádnému hodnocení. Naopak předestírají mnoho různorodých situací, na základě kterých má divák příležitost vytvořit si vlastní názor. Největší slabinou je jedině příliš krátká doba natáčení. Po skončení ve mě zůstal jakýsi pocit prázdnoty a nejistoty. Tak tohle bylo všechno? Může se toho stát přeci ještě tolik s tak velkým dopadem... Doufám, že se po vzoru Heleny Třeštíkové dočkáme pokračování. ()
Zajímavé téma, bohužel velmi nudně zpracované. Extrémně hodný a poslušný klučík cvičí, zlepšuje se a nakonec "vyhraje". Od tvůrců dokumentu se ale dozvíme jen den a měsíc natáčení, což mi přijde spíše nepodstatné. O motivaci rodičů, o pohledu Miška (co ho třeba ne/baví) či o této výchovné metodě se nedozvíme naprosto nic. Pro mě spíš kvalitní rodinné video než dokument. ()
Oceňuji nezúčastněný přístup režisérky, která ambiciózním rodičům skrytě nefandí, ani je nesoudí. Přenechává tak dostatek prostoru k přemýšlení a diskusi. Přesto se lze víc než oprávněně domnívat, že Miško nejspíš bude rád, pokud výchovu přežije bez vážných následků. Namísto toho, aby jej rodiče rozvíjeli a ponechávali mu vlastní čas na objevování okolního světa, nalajnovali mu od miminkovského věku program. Ze světa sportu existuje dostatek varovných příkladů, kudy cesta nevede. Varovnou známkou byl hysterický neutuchající pláč kvůli drobnému ťuknutí kolena, po kterém nezůstala na kůži prakticky ani stopa. Výchova k dokonalosti obvykle spolehlivě zlomí osobnost dítěte. Signifikantním znakem – pečlivé vytírání dokonale čisté podlahy. ()
Keby robím na byte taký bordel ako oni, tak ma sused seriozne zabije. ()
Hodnotim film, nehodnotim tu odpornou matku. Za film 4x* Rodice na zabiti. pripada mi to jak rodina Michaela Jacksona, take nemel zadne detstvi a pak byl cely zivot poznamenany. Matka za tu nemcinu by zaslouzila 25 na holej zadek. ()
Těším se na pokračování po letech, protože tohle si o časosběr říká ;) ()
Dokument sleduje život mladého páru, ktorý chce pomocou tzv. kamavédy vychovať zo svojho syna šampióna. Podľa toho, ako to film prezentuje tomuto cieľu obetujú všetko, vrátane svojho voľného času, osobného šťastia a partnerského života. Otázku prečo sa takto vlastne rozhodli pritom film nielenže nezodpovie, ale ani ju len nepoloží. Dokument sa k svojej téme celkovo vyjadruje až zarážajúco málo. Nie sú tú rozhovory s protagonistami, názory odborníkov a psychológov na túto tému, nič. Len výjavy z ich života, bez ďalšieho komentára. Nie je to úplne šťastný prístup, zváženie a zhodnotenie či je to správny, alebo nesprávny spôsob výchovy dieťaťa je ponechaný na divákovi, ktorý na to ale nemá dostatok poznatkov ani podkladov - len to, čo mu zo života rodiny naservíruje režisérka. Ja na základe videného hovorím, že to má niečo do seba. Chlapca to očividne baví a na rodičoch je vidieť, že ho motivujú pozitívne a odovzdávajú doňho maximum. Len by som rád videl pokračovanie v čase, keď sa chalan dostane do puberty, či všetko to snaženie nevyjde navnivoč... 6/10 ()
Dokument není špatný, ale slušel by mu mnohem delší časosběr. Co bude až se Miško rozhodne, že ho tohle nebaví? Třeba to nenastane a fakt z něj bude hvězda, přeji mu to ()
Ak ste rodičom 4-ročného dieťaťa, zvážte či si chcete pozrieť tento kúsok, lebo hrozí mindrák. Je to ukážka čo dokáže dieťa už v útlom veku ak je neustále drilované, sledované, no stále len v kruhu rodičov. Pre mňa to už bolo opozerané v 40. minúte snímky a úmorné do konca, v tom vidím veľkú slabinu dokumentu, že nedokázal udržať pozornosť. Téma je čisté sci-fi v reálnom živote dieťaťa. To ako beží na čas, ako brilantne korčuľuje, ako na konci dá 13x zhyb oproti deťom, ktoré revú, že nedajú ani jeden, je na zamyslenie. Dokument je nenápadne spravený, ani by som ho veľmi neštylizoval do polohy provokatéra, režisérka sa dosť drží stranou a nekladie pred diváka hanenie takejto výchovy. Niečo to má do seba, veľkú obetu rodičov, ale... je tam to ale, ten fokus na výkon je príliš, čo ak sa nebude časom dariť? Tomu sa snímka akosi elegantne vyhla. ()
Nehodnotím téma dokumentu, ale jeho formu. A ta podle mého nemá s dokumentem nic společného. Jedná se o sérii rodinných videí, jakých má každý v mobilu stovky, jen v tomto případě jsou seřazeny za sebou bez dalších souvislostí. Z těch videí není patrná intenzita ani časová náročnost dané výchovy, plnění nebo neplnění cílů, prostě jednou děcko běhá po schodech, pak hopká, pak plave, pak bruslí, slaví narozeniny ...a za asi 80 minut je konec. Nuda. Nejsou tam žádná vyjádření, rozhovory, myšlenka, statistiky, normy, dialogy, nic, dokonce ani žádný hudební podkres, i když ten samozřejmě nezbytný není. Jednu hvězdičku za to, že je ostrý obraz. Nedalo mi to nic, nedozvěděl jsem se nic. Pokud se chcete o tématu něco dozvědět, jakýkoliv jednoodstavcový popis Kamevédy o dvou větách vám odhalí víc. Takhle by dokument fakt vypadat neměl. ()
Neviem si pomôcť, ale niečo mi v spracovaní silného a diskutovaného námetu chýbalo. Neviem však konkrétne vyjadriť, čo. Nejaká čerešnička, ktorá by tomu istým spôsobom nasadila korunu. Chápem zámer režisérky, že do dokumentu nechcela zasahovať a prakticky surovým spôsobom ukázala výchovu chlapca, ale zároveň som na pochybách, či sa to predsa len nedalo spracovať inak a ešte o niečo lepšie. ()
Nevyužitý potenciál dokumentu o dítěti, které nuceně rozvíjí potenciál na maximum. Rozhovory ani recenze jsem před zhlédnutím filmu nečetla, takže jsem dokument zhlédla a nevím. Nevím, proč se rodiče rozhodli vychovávat tímhle stylem; jak byli vychováváni sami; jak to vidí do budoucna; co na to říkají ostatní z rodiny; proč dítě nerozvíjí i v jiných činnostech než sportu a klavíru... tohle všechno kdyby bylo v tom dokumentu taky, bylo by to parádní. A k samotné kamevédě - viděla jsem v životě x hokejových rodičů, takže jo, čekala jsem, že protagonisté budou takoví ti typicky šiblí, pro něž bude na prvním místě to, jestli kluk tu ranní posilovnu, polední bruslení a večerní rotoped neošulil, ale mile mě překvapili, že tam byla i ta vřelá láska k dítěti (u přání k narozeninám mi pravda přejel mráz po zádech, když tatínek ocenil, že kluk hlavně celý rok poslouchal, tak může dostat dárek). Ale přijde mi hrozně zvláštní, že když už se našli dva podobní "blázni", kteří tedy mají stejné cíle, stejný projekt, který jim bezvadně šlape... proč mají mezi sebou tak málo vřelosti? Sfouknou to po ránu snídaní jak z reklamy a na víc lásky jim po celý den nezbyde energie, protože počítat driblování je důležitější? Víc než sportovní osud Miška mě zajímá rodinný osud Miška, jak on bude schopný prožívat i jen pubertální lásku, jak bude schopný bezpodmínečně milovat, jak on bude vychovávat vlastní děti. ()
Smutné, depresivní...i přes slavné vítězství malého Mišinka na konci filmu. Sterilní pár si ve sterilním prostředí realizuje svůj šílený projekt a autorka to jen zpovzdálí sleduje. Opravdu bych ráda viděla, jak to dopadne... ()
Slušela by tomu metoda Heleny Třeštíkové. A více než to, jak se vypořádá malý Miško třeba s pubertou, by mě zajímalo, čím dále vyplní své životy rodiče, až se syn postaví na vlastní nohy. ()
K dokumentu: skvělé! K výchově Mišina: čtyřleté dítě nemá příliš rozvinutou řeč, nic jiného než sport nezná (i když si jde hrát, sportuje, jen nejsou přítomny stopky). Netráví čas s jinými dětmi a vlastně ani s jinými lidmi, neučí se sdílet, dělit, omezovat se, vžít se do pocitů jiných a už vůbec ne prohrávat. Píši to vycházejíc z filmového materiálu, možná dokumentaristka nezachytila část života, ve které se toto děje, ale pochybuji o tom. Mám o malého hrdinu vážné obavy. ()
Jako příští dokument navrhuji posezení obou rodičů s psychologem, případně Miška v 10ti,20ti letech, aby zhodnotil dopad jejich výchovy. ()