Drive My Car

Né tenhle film se ale, opravdu nedal.Natahovaná zdlouhavá kaše.Místama sem u filmu i usínal.Tohle opravdu ne .Nejlepší cizojazyčný film no, nevím .Za mě 40% (01.04.2022)

Murakami je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, přečetl jsem všechno, co u nás vyšlo. Povídka, podle které je film, mi nijak zvlášť neutkvěla v paměti. Favority mám v jiných knihách, a ne není to Norské dřevo. Velmi oceňuji, jak ten film vypadá. Vypadá totiž jako jakákoliv kniha od Murakamiho, atmosférou, tempem vyprávění. Ani vám nepřijde, že to má skoro tři hodiny. Nicméně nejlepší v tom filmu zůstává ten Čechov, zkoušení té hry a pak i její samotné představení vyčnívá nad zbytkem filmu. I když zrovna to klíčové se děje v podstatě mimo a pouze na pozadí té hry. Oskar? Neviděl jsem všechny ostatní konkurenty, tak proč ne. (30.08.2022)

Víte, co je na asijský kinematografii nejzvláštnější? Ty drobný rozdíly. Teda, mají tam ten stejnej shit jako tady, ale je to prostě jiný...  Tuhle Murakamiho knížku by klidně mohla adaptovat Česká televize nebo Hollywood, protože její téma je veskrze univerzální. Ale ať by to udělali, jak chtěli, výsledek by vypadal a vyzněl úplně jinak.  Možná je to jenom moje stereotypní představa o Asiatech, ale jejich způsob prožívání a uvažování mi občas přijde jako z jiné planety, přestože zároveň očividně řeší ty samé problémy jako třeba Češi. Tady ti Japonci pořád vypadají tak klidně, i když mluví o těch nejtemnějších a emocionálně nejvíc zničujících záležitostech. Všechno to nechávají bublat uvnitř a jejich rozhovory mají díky tomu zvláštní náboj, který se nedá srovnat s tím, jak se baví lidé v euro/amerických filmech. A do toho se ještě navíc přimíchají trampoty širé ruské duše, která by přitom teoreticky neměla být s tou japonskou vůbec kompatibilní. Jenže ona je.  Vlastně nevím, jestli mám za film pochválit jeho autory, Murakamiho, nebo dokonce Čechova. Každý z nich má na jeho kvalitách svůj podíl. Asi si budu muset něco od Antona Pavloviče přečíst. Nebo se podívat na inscenaci. Teda ne „asi“... Udělám to určitě. 75 % (14.10.2022)

Tak tohleto jsem fakt nečekal. Drive my car je drama které mě hodně překvapilo. Herec co po smrti své ženy a po autonehodě po které si poškodil v levém oku nerv, tak nemá už sílu hrát, je opravdu silný koncept a vyižívá. Režie je výborná, všichni zůčasněni podali vynikající výkon a scénář je naprosto skvělý. Tady není o čem. I když má jediná výtka jde směrem ke až moc dlouhé stopáži. Během 180 minut si myslím že se toho stalo až moc, což samozřejmě není bráno jako mínus, ale myslím si že by to šlo o něco málo zkrátit. 9/10. (09.01.2023)

Miluji Murakamiho. Vlastně je to jediný nebo jeden z mála spisovatelů, které mohu číst. Vidět ale film podle Murakamiho je úplně jiný zážitek. Možná proto že Japonci ve filmu jsou opravdu Japonci, kdežto v mých představách se chovají spíš jako mix Japonce a Evropana. To ale není největší problém můj a tohohle filmu. Murakamiho Poetika, kterou je první třetina doslova nacpaná, od titulků tedy konce první třetiny úplně mizí. Další víc jak hodina filmu je věnována pouze tomu, že to jednotlivým aktérů tak nějak nefunguje. A pak, po více jak dvou hodinách, musíme sledovat nekonečné minuty jedoucího auta japonskou krajinou či tunely. Na takovouhle produkci jsem měl asi před 35 lety, dneska už ne. Takže délka filmu je velký problém, ale to že Murakami úplně z filmu zmizel je problém kardinální. A to je to co se nedá odpustit. (05.04.2022)

Za mě příliš roztahaný film s celkem banální myšlenkou, zaobalenou tak, aby se z toho stal art. Rozhodně nejde o špatný film a po vizuální stránce jde o nadprůměrné dílo, ale ne do takové míry, aby to zachránilo ty 3 hodiny, kdy se koukáte na jízdu v Saabu, nebo na smutné lidi co si povídají. Na to je tu toho prostě málo a já mám pocit, že zkrácení v některých částech by bodlo. U dvou scén jsem cítil i větší emoce, to byli části, kdy se někdo dojemně vyzpovídal a vlastně v tu chvíli jsem měl dojem, že ten film má potenciál zasáhnout mnohem citlivěji, kdybych na ně nemusel tak dlouho čekat. Když jsem odcházel z kina, měl jsem z toho trošku lepší pocit, takový ten "možná jsem viděl něco velkého", ale teď už vím, že šlo prostě o pěkný art s poselstvím, na který ale brzy zapomenu a nenapadlo by mě si to pustit znovu. Lepší 3* (17.04.2022)

Murakamiho tvorbe som nikdy neprišiel na chuť, nemám rád ani bezcieľne tliachanie o ničom v aute považované za umenie. Upútavku na tento film som však videl v rámci festivalu Eigasai, tak si vravím, prečo nie. Z filmu samotného mám však zmiešané pocity. Úvodné titulky cca po trištvrte hodine. Prvú polovicu som mal pocit, že sa vo filme nič nedeje, až v druhej sa veci dali do pohybu a hlavný hrdina postupne odhaľoval svoju minulosť v rozhovoroch počas cesty autom. Záverečnej scéne a nemej herečke v divadelnom predstavení som nerozumel už vôbec. Film pokojne mohol byť o tretinu, možno polovicu kratší a neuškodilo by mu to. Urobiť zo 40-stranovej poviedky film na bezmála tri hodiny mi nepríde úplne košer. (10.07.2022)

70% Jeden z těch méně divácky přístupných filmů. Ať už kvůli zbytečné délce, pomalému, chladnému stylu vyprávění nebo častým citacím zkoušené divadelní hry A.P. Čechova, jejichž význam pro děj jsem chápal jen někdy. Možná protože hru neznám. Film nejen o tvůrčím procesu, vyrovnávání se se ztrátou blízkého nebo o komunikaci, který dokáže při správném rozpoložení divákovu trpělivost odměnit. (27.07.2022)

Bylo to spíš na 3,5*. V porovnání s jiným asijským filmem podobného ražení a rovněž podle předlohy Murakamiho - Vzplanutí (Burning) - mi to přišlo o třídu horší, nudnější a pomalejší. Skoro polovinu stopáže mi trvalo, než mě snímek začal vtahovat. Nicméně nakonec děj dostal jistý spád a toliko předlouhý film jsem dokoukal. (19.08.2022)

Filmaři všech zemí, proboha, uskromněte se! Bývalo zvykem, že se "celovečerák" vejde do 2 hodin, ale kde ty časy jsou? Obzvlášť pak to bije do očí zde, když sledujeme, jak si dva lidé během jízdy autem sdělují svá traumata (ze ztráty nejbližšího), případně spolek herců zkouší Strýčka Váňu v japonštině, korejštině, angličtině a znakové řeči (!). To už je chvílemi nesnesitelné. Přitom jsem velký příznivec klasické ruské literatury i japonského filmového dramatu, Murakamiho také můžu vetšinou bez problémů, jenže zde jakoby si Hamaguči vypůjčil ze všeho to nejhorší, a mně to zkrátka neudělalo dobře. Drive My Car není určitě taková katastrofa, jako adaptace Norského dřeva, ale bohužel na mě emocionalně podobně nefungovalo. Je mi to v tomto případě moc líto. (23.10.2022)

"Sonya... I´m miserable..... If you only knew how miserable I am."  Fenomenální práce. Hamagučimu se  povedlo vzít Murakamiho povídku a natočit velmi kvalitní drama založené primárně na dlouhých monolozích plných myšlenek nad kterými by se měl divák pozastavit. Právě skrze ně by se měl dostat do stavu zamýšlení nad vlastním životem v návaznosti problémy hlavních i vedlejších postav (ačkoliv ty jsou obvykle větší). I díky tomu, že ve mě film vyvolal tyto pocity nejde jinak, než dát 5*. (18.12.2022)

Oscarovka s oscarovou stopáží, oscarovým feelingem a v podstatě vším, čím se dá zavděčit Akademii. Co ale řadový divák? Docení dlouhé záběry, květnaté monology kombinující repliky Čechovova Strýčka Váni a naprosto přepálenou délku? Já se obávám, že ne, protože na to až moc symbolika převálcuje příběh, myšlenky upozadí děj a délka limituje spád. Ono je to přitom krásně poetické, v momentech velmi silné a někdy i naprosto impozantní, ale to diváctví je upozaděno možná až příliš. Ten Oscar tomu zaslouženě sluší, jen ho zároveň odsuzuje k tomu být jen další "nepochopitelné" a "těžko uchopitelné" umění. A s touhle definicí si to musí přebrat každý sám, co mu vyhovuje. (14.03.2023)

Těžko souzním s Čechovem převedeném do jiné kultury/kultur, s dlouhými monologickými dialogy převážně v autě a s klopotným nalezením úzdravy. Třeba je kniha lepší... (26.10.2023)

Film se nebude líbit všem, lze usoudit i podle chování lidí okolo mě v kině. Kdo četl nějakou knihu/povídku od Murakami bude chápat styl myšlení a rozvíjení zápletky. Dobrá adaptace stylu psaní autora s typickými erotickými scénami, které vás nechají přemýšlet. (11.02.2022)

No asi budem patriť k jednému z mála ne-fanúšikov tejto snímky, nakoľko som sa pri nej maximálne nudil. Dejovo to pre mňa nebolo zaujímavé, emócií tu bolo minimum, bolo to prestrašne dlhé a tomu zodpovedá aj zbytočnosť dosť veľa scén, ktoré akoby len naťahovali udalosti. Celkovo teda nič moc a tie tri hodiny sa dajú využiť aj nápaditejšie. 40 % (09.05.2022)

Dlouze táhnoucí se drama o divadelním herci, který hraje hru Stýček Váňa od Antona Pavloviče Čechova a zároveň ten samý příběh prožívá v reálném životě. Celý film je takovou referencí právě na divadelní hru a je navíc prorostlí spoustou panoramat z krásného Japonska na počátku 21. století společně s krásně zachovalým SAAB 900. Film chce čas na celkové pochopení, ale v závěru je zpracovaný docela v pohodě. (22.01.2023)

Soundtrack (17.08.2023)

Není tajemstvím, že asijská kinematografie zažívá v posledních letech obrovský boom, avšak nikoli kvalitativní, jelikož tam se už kdejaká silná díla točila skoro odjakživa, ovšem až teprve nyní jakoby naplno pronikla do mainstreamu a každoročně ji čím dál víc lidí reflektuje. Drive my car dostalo neuvěřitelný ohlas, který vrcholil oscarovou nominací na nejlepší film roku, což jen umocnilo obrovský (i tuzemský) zájem o tohle japonské drama.. Příběh sleduje postavu Júsuke Kafukua, mladého progresivního režiséra, který žije pro tři věci - rodinu, divadlo a řízení. Ale život je k němu nemilosrdný a za krátkou dobu ho připraví, jak o manželku, tak kvůli zrakové poruše i o zálibu v ovládání automobilu.. Kdyby jen věděl, že řidička Misaki, která mu je přidělena při jeho novém divadelně-režijním angažmá v Hirošimě, kam Júsuke utekl před minulostí, mu kromě dopravy po městě, pomůže najít i nový životní rozměr.. Drajv maj kár je o spojení dvou osob, které osud nešetřil, Misaki totiž zase tragicky ztratila svoji matku, ale právě vzájemně promění svůj profesní vztah v útěšné porozumění a substituci nenávratně ztracených nejbližších.. A aby toho nebylo málo, každý z Júsukeho nových hereckých kolegů, jak se ukáže, taktéž řeší vlastní mikropříběhy, které na ně seslal sám život a je jen na něm, aby dokázal nahlédnout do svých ansámblových svěřenců a utvořil z nich nejen lepší herce, ale i lidské bytosti... I když je fér se filmu obávat pro jeho masivní stopáž, tak i přesto jak nic nevšedního se v něm neodehrává, je perfektně vtahující. Jde o nesmírně intimní náhled do lidských životů a nalezení jejich lepších já jen skrze ně samotné... Krásný film, který leč by opravdu zvládl i v skromnější délce odvyprávět podobné, právě v téhle podobě má někdy až nepříjemně uklidňující pocit známého. Drive My Car nešokuje, ale nabídne nadfilmový zážitek, který dokáže skrze různé emoce intenzivně pohnout s divákem samotným.. Milý pohled do zákulisí, ale nejen divadelního, nýbrž toho, které nosí každý sám v sobě. 75% (06.02.2024)

8/10 (28.09.2022)

lahodící kamera, skvěle zahráno, čechovské dialogy... ale asi jsem to nepochopil (03.12.2022)