Nórske drevo

Anh Hung Tranovi se povedla zajímavá věc - dobře převedl knihu na plátno, dal do filmu prakticky všechno, co je v knize a přesto její atmosféru totálně zabil. Nechápu to. Kniha je přeskládaná do útvaru, který drží pohromadě a není špatný (když pominu nesmyslné mikrozáběry na pavouky, kaštany a podobně) jenomže se tak stráášně vleče, že ho dokoukají asi jen největší nadšenci. Norské dřevo představuje lesk i bídu art filmů. Divák asi tuší, co se režisér snažil svým dílem vyjádřit, ale forma, kdy proti sobě sedí dvě postavy a v jednom záběru x minut mluví a mluví, je hrozně otravná. Postavy pak působí ploše, jako pouhé tlachající figurky, jejíž osud je vám víceméně ukradený. Narozdíl od perfektní knihy, kde byste pro ně dýchali... (23.02.2011)

Murakamiho "Norské dřevo" patří k mým nejoblíbenějším knihám. Na její zfilmování jsem se proto moc těšila i s vědomím, že tato kniha je prakticky nezfilmovatelná, protože to hlavní se odehrává mezi řádky. Film je své předloze maximálně věrný, i když něco muselo být samozřejmě vynecháno. Dovedu si představit, že by se příběh složitého hledání lásky a jejího naplnění dal na plátno přenést i lépe, ale v rámci daných možností jsem s prací Anh Hung Trana docela spokojená. (04.06.2011)

Norské dřevo je určeno především znalcům knižní předlohy, kteří se sice neubrání rozpakům, ale nakonec uznají, že i přes všechny neduhy to prostě líp zfilmovat nešlo. Murakamiho dílo je přeci jen až moc určené papírovým stránkám. Neznalým knihy nebo japonské mentality pak v kině hrozí, že se ocitnou na podivném erotickém dramatu s dokumentárními záběry nádherné japonské přírody. Více v mé skromné recenzi (17.03.2011)

Na počátku bylo slovo- většinou se to tak říká, ale v případě filmu Norské dřevo, byl na počátku filmový obraz, hudba a slovo až jako poslední. Adaptace slavné knihy o jejíž zfilmování bylo usilováno čtyři roky, je adaptací pocitů, které kniha vyvolává. Film je spíše vzpomínkou na knihu, stejně jako ona, mnoho věcí zatajuje a říká pouze obrazem,- v náznacích. Chladné zobrazení smrti, patří k vrcholům snímku. O smrti se nemluví, ale i tak je přítomna v atmosféře většiny scén. Tolik očekáváné Norské dřevo je zážitkem přdevším obrazovým, který často odkazuje na detaily přírody a lidské tváře. Obrazový vizuál jde ruku v ruce s hudbou, která vytváří prostor pro slovem nevyslovené myšlenky a emoce hlavních hrdinů. (28.01.2011)

Tak dlho som si Nórske drevo odkladala na zahriatie v nejakej chladnej životnej chvíľke prípadne na vybitie mizérie .. a nič, nepomohlo. Mierne sklamanie.. Zámery niektorých osôb boli dosť neobjasnené, síce do určitého okamihu /polovice?/ som to nejako neriešila. Zvyšná polka filmu sa tiahla ani neviem ako a prečo.. (07.05.2013)