Nórske drevo

Tak jsem se jednou kamarádky zeptala, jak se jí libilo to Norský dřevo. A ona mi řekla: "ty vole, bylo to ňáky divný, já ti nevím..." Takže jsem se na film podívala a musím říct: bylo to ňáký divný. Neříkám že blbý, to vůbec ne, ale úplně jsem se ztrácela v ději a ta sexualita mě tam nějak štvala a vlastně to na mě působilo nějak neuvěřitelně staticky. Hlavní hrdina všem vždy vyhověl, jakoby neměl žádný názor, těm jeho pocitům a citům jsem moc nerozumněla. Inu Japonsko. Nicméně: překrásná kamera. (13.03.2011)

Midori. Permanentní pohyb vpřed, zrak upřený k lepším zítřkům a životu. Naoko. Nemožnost pohnout se z místa, pohled odvrácený do říše smrti, kde Kizukimu je stále sedmnáct. Nevyzpytatelnost lásky ve dvou podobách, jež jako detaily prolínajících se tváří - zemské a lidské - dominují i obrazu. Souhlasím s Tomášem Jurkovičem, že filmová adaptace obohacuje čtenářský zážitek o určité nové vrstvy, nicméně jiné (a těch je bohužel víc) mu poněkud necitlivě ubírá. Melodické ticho, pozvolné, hypnotické tempo i protikladné pocity, které je Murakamiho předloha schopna vyvolat, jsou však podány přesvědčivě, třebaže mnohdy na hraně lacinosti a kýče. Mimochodem, Greenwoodova hudba je geniální. (10.02.2011)

Knižní adaptace samozřejmě nemají na růžích ustláno a nejinak tomu bude u adaptace románu japonského autora Haruki Murakamiho Norské dřevo. Největší výtkou z mé strany je snaha režiséra Anh Hung Trana soustředit se na vizuální stránku a dlouhými artovými záběry přebít to důležité - obsah. Pro někoho možná výhoda, pro mě nikoli. Norské dřevo má potenciál k tomu nabídnout divákovi emoční smršť, ale to se zde neděje. Stylizace Japonska 60. let je sice velice zdařilá, ale ani to nedá zapomenout na skutečnosti,že Tran buď špatně vysvětlil nebo opomenul velké množství důležitých věcí a několik scén tak nedostálo svému potenciálu. Také se držel zkrátka co se týče sexuálních scén, kterých je kniha plná (nejspíše kvůli ratingu). Artová romantika podle předlohy, která má rozhodně daleko více co nabídnout. (26.09.2015)

Podle mě šel ten příběh přepsat do scénáře mnohem srozumitelněji i s cíleným zachováním lyriky Murakamiho bestselleru. Pro neznalce knižní předlohy musí být několik úvodních minut velmi nepochopitelných (jsou odvyprávěny velmi překotně a podle mě nedostatečně vykreslují postavy a jejich motivy), na což se samozřejmě nabaluje zbytek filmu, a pak se ani není čemu divit, že se film nelibí, když onen divák nestihne chytit nit. Mimo to snad jen může existovat malá entita japanofilů, která knihu nezná, ale z vlastního zájmu se jí bude líbit jen samotná atmosféra a kudrlinky okolo, které tady adorují všechny pozitivní ohlasy. Těmi kudrlinkami jsou pro mě hlavně výpravu (nevybavuju si lepší zobrazení retra, výběr lokací téměř dokonalý), tento zážitek podpořený doopravdy výbornou kamerou (v mých očích východoasijský trademark), a to celé v neposlední řadě skvěle zahrané. Knížku se nebojím doporučit okamžitě, film jen po přečtení a to ještě divákům se slabostí pro "Asii". (15.03.2011)

Režisér tu knihu prostě nečetl! Pro mne je tento film velkým zklamáním. Vím, že zpracovat knižní předlohu, není vždy snadné. Murakami je mistrem mezi mistry a atmosféru, kterou vytvořil by věrně na plátno převedl málokdo. To chápu. Co ale nechápu je fušeřina, kterou jsem zrovna viděla! Kdo to nečetl, musel se příšerně nudit. A kdo to četl, musel se příšerně vytočit. Jako já. Z předlohy zůstali jen některé postavy a to tak, že mi připadali totálně mimo. Z děje je vypuštěno vše podstatné, veškeré vztahy jsou osekané na nulu... chýbí řada zásadních scén, které ovlivnili chování postav, chýbí řada komických momentů, které osvěžili celý příběh, dialogy neobsahují to, co bylo v knize řečeno jasně a i opakovaně. A i toho Norského dřeva tam bylo prostě málo. No??? Je to sračka a vznikla z ryzího zlata. (12.01.2013)