Nórske drevo

Problém je hlavně u scénáře. Anh Hung Tran - scénárista a režisér v jedné osobě - evidentně spoléhá na to, že divák bude znalý Murakamiho předlohy, a tak dost podstatných okamžiků ve scénáři vynechal. Není to jenom o zásadních dějových informacích, ale chybí především informace o jednotlivých postavách. Tóru je ve filmu nejživotnější a nejlépe napsaná postava. A na to, že jsem jeho chování chápal, měl velký vliv jeho představitel Kenichi Matsuyama. Když už jsme u fyzických zjevů postav, tak tady měl Ang Hung Tranh velmi šťastnou volbu, především u již zmíněněného Matsuyamy, tak hlavně u Rinko Kikuchi (Babel). Takhle jsem si Naoko představoval. Chybí tam hlavně zásadní moment z knihy, Reičin flashback. Scéna, ve které Reiko Tóruemu vypráví svůj vlastní životní příběh a v knize zabírá docela dosti místa. Ve filmu je pouze jeden moment, kdy se Tóru zeptá Reiko na manžela a dcerku. Čtenáři knihy vědí, nečtenářům ukázal Anh Hung Tran prostředníček. Abych ale jenom nehanil. Technická stránka je rozhodně plus. Kamera je nádherná a malebná a za pozornost stojí i výteční herci. Je velká škoda, že film, který měl tak OBROVSKÝ potenciál, narazí na slabý scénář. Napsat ho sám Murakami (podobně jako John Irving adaptoval vlastní Pravidla moštárny), bylo by to nezapomenutelné dílo. Takhle zůstane jen výborný soundtrack. (14.02.2011)

Norské dřevo je určeno především znalcům knižní předlohy, kteří se sice neubrání rozpakům, ale nakonec uznají, že i přes všechny neduhy to prostě líp zfilmovat nešlo. Murakamiho dílo je přeci jen až moc určené papírovým stránkám. Neznalým knihy nebo japonské mentality pak v kině hrozí, že se ocitnou na podivném erotickém dramatu s dokumentárními záběry nádherné japonské přírody. Více v mé skromné recenzi (17.03.2011)

Docela mě mrzí, že jsem neměla možnost číst knihu a snad to v nejbližší době napravím, pak bych byla možná schopná jinak posoudit její zpracování do filmové podoby. Melancholicky smutný příběh mezi Naoko a Watanabem o lásce a jejím hledání a s tím souvisejících problémech, mimo jiné i v podobě dívky Midori, která má na Toru také velký vliv. Při velmi pomalém tempu jsem ale i tak ocenila záběry kamery na nádherné přírodní scenérie a velmi vhodnou hudbou, která tenhle téměř až mysteriozní příběh podbarvovala."Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře, protože objevuje krásy tam, kde jiní nevidí nic". (10.10.2012)

Hodně jsem se na film těšila, jelikož Murakami Haruki je můj oblíbený spisovatel a právě Norské dřevo se mi líbilo hodně. Samozřejmě, každý si při čtení knihy představoval příběh trochu jinak, a proto se filmové zpracování nikdy nezavděčí všem. Norské dřevo od Trana se bohužel nezavděčilo mně. Asi mi nesedělo celé zpracování. Na to, jak dlouhý film je, mi připadalo, že vynechali spoustu zajímavých částí a zbytečně protahovali jiné, takže jsem se ve výsledku nudila. Jedinečná tajemná a melancholická atmosféra knihy od Murakamiho zde mizela, emoce příliš nefungovaly, postavy bezvýrazné, mnohé nedotažené do konce. Docela mě mrzí, že se knize nedostalo důstojnějšího filmového zpracování. (13.03.2011)

Knižní adaptace samozřejmě nemají na růžích ustláno a nejinak tomu bude u adaptace románu japonského autora Haruki Murakamiho Norské dřevo. Největší výtkou z mé strany je snaha režiséra Anh Hung Trana soustředit se na vizuální stránku a dlouhými artovými záběry přebít to důležité - obsah. Pro někoho možná výhoda, pro mě nikoli. Norské dřevo má potenciál k tomu nabídnout divákovi emoční smršť, ale to se zde neděje. Stylizace Japonska 60. let je sice velice zdařilá, ale ani to nedá zapomenout na skutečnosti,že Tran buď špatně vysvětlil nebo opomenul velké množství důležitých věcí a několik scén tak nedostálo svému potenciálu. Také se držel zkrátka co se týče sexuálních scén, kterých je kniha plná (nejspíše kvůli ratingu). Artová romantika podle předlohy, která má rozhodně daleko více co nabídnout. (26.09.2015)