Nitram

Psychologická sonda do nestabilního života a nitra člověka, který byl kvůli svému ztrápenému životu schopný zabít desítky lidí. Těžko si z této obrazové analýzy představit pádný důvod, proč ho něco k takovému činu přivedlo, avšak z brilantního hereckého výkonu Caleba, který si za roli odnesl Zlatou palmu, lze vidět, že porozumění pokřivené psychice je velmi těžká disciplína a tuto událost nelze vysvětlit racionálně. Drama je to dobře natočené, kamera i obraz napomáhá tento film definovat jako nezávislou festivalovku, která nebude pro každého. Byla to celkem těžká látka na strávení, všechny postavy tu jsou bezmocně zoufalé a zdeptané životem a celá stopáž se nese v těžkém a vážném duchu. Těžko říct, zda by ten film byl tak kvalitní právě bez výkonu Caleba, který splnil úkol přivedení diváka do pocitu rozpaků, znechucenosti a obav, co bude dál na jedničku a je v podstatě ústředním tahounem. Mnoho lidí jeho výkon nebude mít rádo, protože jeho antipatie jsou cítit na kilometry daleko. Tohle je ale právě jeho styl hraní, kdy se snaží schválně být divákovi odpudivý jak zvenčí tak zevnitř. Proto byl víc než vhodným kandidátem na roli bezcitného zabijáka. Po filmu jsem si udělala malý research a byla jsem až překvapená, jak moc se film držel reálií a snažil se autenticky zachytit komplexnost životního období Martina Bryanta. Zamrazilo, ale ještě uvidím, jestli zvýším, něco mi tam k těm čtyřem hvězdám chybělo. (09.03.2022)

Začátek 90. let a jeden alarmující příběh. Pozitivního toho tady příliš není. Nitram (ale raději mu tak neříkejte) se jen tak poflakuje nebo si zkouší vydělávat coby zahradník, vrstevníky nezajímá nebo jim je pro smích, prášky zobe nepravidelně, instituce jsou netečné, rodiče se snaží, ač je inteligenční kvocient sakra nízký. Je utrápený, plný frustrace, v lepší příští moc nevěří. A pak pozná Helen, postarší, ale hlavně zatraceně bohatou dámu. Jenže ústřední hrdina měl mimo jiných známý „zvyk“ vrhat se po volantu… záhy je z něj jediný příjemce Heleniny závěti, jeho samota a hněv sílí, a když k tomu přidáme, jak liknavě se přistupuje k prodeji jakýchkoliv střelných zbraní… Je to pomalé, komorní, soustředěné. Tvůrci se otřou o děravý systém zacházení s duševně nemocnými i o zmiňovaný nekontrolovaný prodej zbraní. Caleb Landry Jones výrazný a přesvědčivý. (12.11.2023)

Caleb Landry Jones...  Nikdy som ho nemal rád, ale tu dokazuje svoje mega herecké kvality! Samotný film je veľmi ťažká depka! Judie Davies by mohla byť jeho babkou! Jeho foter mi zase pripomínal Billa Pullmana s extra kilami naviac. Tento film rozhodne nyvylepší psychickú pohodu. Už len ten názov ,prečítaný odzadu, neveští nič dobré. (29.11.2021)

Skvělý film, jehož objev byl pro mě velmi příjemným překvapením. A díky tomu, že jsem o něm nic předem nevěděl - což je nejlepší výchozí situace pro to, aby si to člověk nejvíc "užil" (a každému to vřele doporučuji, a pokud jste to ještě neviděli, tak dál nic nečtěte a prostě si to pusťte) - pro mě bylo sledování mnohem zajímavější, než kdybych předem věděl, kam to celé vede - takto jsem mohl celou dobu uvažovat, jak to s Nitramem (a jeho rodiči, zvláště matkou!) asi dopadne, a mohl jsem v klidu rozmýšlet, zda mi jeho podivnost je či není sympatická (a vlastně jsem se nedokázal zcela rozhodnout až do konce - jasně, že jeho závěrečný čin je děsivý a čistě jen kvůli němu si nezaslouží nic než nenávist až za hrob, ale člověk se stále nemůže ubránit pochybnostem, nakolik se takovému konci dalo zabránit a jaký svůj viny na tom má společnost, resp. její nepřátelské nastavení vůči komukoli, kdo nějak nezapadá, a především pak snadná dostupnost střelných zbraní - scény, v nichž se Nitram bez jakýchkoli potřebných dokladů hravě vybaví zásobou pušek, mi z celého filmu přišly nejvíc šokující; za zmínku též stojí znepokojivý copycat effect v důsledku mediálního zviditelnění podobných událostí, který vede k úvaze, zda je správné tyto zločiny medializovat). Myslím, že jsem až doteď o masakru v Port Arthuru nikdy neslyšel, ale tento film - který rekonstruuje, co mu předcházelo - mě velmi zasáhl, a utvrdil mě v mém odvěkém názoru, že mám ze střelných zbraní hrůzu a jejich snadná dostupnost mi přijde nebezpečná. Btw. samozřejmě se nabízí srovnání s tematicky podobným starším filmem Musíme si promluvit o Kevinovi, který mi osobně přišel jako ještě větší depka. (08.06.2022)

Při nutkání podebatovat o lukostřelci Kevinovi to zlo celou dobu bublalo pod povrchem. Tady je uloženo hlouběji a nenaplněné sny, systém zacházení s duševně nemocnými, nekontrolovaný prodej zbraní a rodičovská láska a chlad, co nejsou schopny vnímat varovná znamení, jsou postupně praskající pukliny, ze kterých nakonec vyjde zničující výtrysk. Kurzelovo „preludium of shooting spree“ je silné jak uchopením svých slabošských postav (hledající se syn Jones a nehledající matka Davis), tak připomínkou toho, jak zlo umí povstat z všednosti. To nezobrazení sóla na AR-15 byl stejně dobrý tah jako rozklížení divácké mysli nepříjemnými zvuky běžného života (rojení včel, sekačka zpovzdálí, na prázdno hrající gramofon). A po skladbě přichází už jen bolest.. (01.06.2022)