Odtiaľto až na večnosť

From here to eternity funguje bez chyby ako melodráma, aj ako vojnový film. Tieto dva odlišné žánre sú tu vo vzácnom súzvuku. Niekoľko večných romantických scén, ako tá pri mori sa zapísalo do dejín podobne, ako napríklad bozk pri morskom útese vo Vertigu. Takže čo vlastne vyčítať dokonalému filmu? Dokumentárne zábery z útoku na Pearl Harbour. To si vážne nemohli dať tvorcovia a producenti námahu a investovať do realizácie takéhoto scenára viac peňazí? (02.08.2012)

Velice kvalitní snímek pojednávající o proslulém útoku na Pearl Harbor a vzorovým přístupem americké vlády s tím spojeným. Nejenže válku s Japonskem USA vyvolali, ale dokonce své vlastní lidi ani o chystaném útoku neinformovali a nechali je zcela nepřipravené na pospas osudu. Tohle snímek jaksi zapomíná zmínit. Jinak se z mého pohledu jedná o mnohem duchaplnější film, než je ten Bayův. Sice se zde divák nedočká takového přívalu akce, ale je mu to do jisté míry kompenzováno obstojným dějem. Na svůj rok je film luxusní a 8 Oscarů je všeříkajících. Tento snímek nepojednává moc o útoku samotném (na ten dojde až v závěru), ale spíše o vojenském životě před útokem. Nechybí nějaká ta šikana, běhání za slečnami, či jen obyčejné večerní opíjení se do němoty. Nejednomu by se to mohlo jevit skoro jako práce snů. A vlastně se tento rituál tak nějak neustále opakuje, takže by se někomu mohlo zdát, že je děj poměrně prázdný. Snad všichni herci a herečky mi byly neuvěřitelně sympatičtí, a to vzhledem i hereckým výkonem. Nějak jsem se nestíhal výrazněji nudit. Snad jen těch vztahů tam mohlo být méně. Slabší 4 hvězdy. (30.10.2016)

„Takže už víme, jak na tom jsme, chlapče?“ - „Já vím, jak na tom jsem. Člověk, co nejde vlastní cestou, není nic!“ - „Člověk mohl jít vlastní cestou možná v dobách osadníků. Dnes musí spolupracovat!“ Jenže Robert E. Lee Prewitt je paličák, kterému se spolupracovat nechce…Starý (dobrý) Hollywood. Těm oscarovým žním se až tolik nedivím, už jen z hereckého hlediska je to poměrně luxusní záležitost (Clift, Sinatra, Lancaster, Reed). I z řemeslného hlediska z toho jde cítit kvalita (pominu-li nutné zlo v podobě úsměvných zadních projekcí) a z hudební složky jsem zas nedokázal dostat z hlavy Re-enlistment Blues. Ale bavily mě i obě dějové linky. Možná jsem se trochu divil, že se „onomu“ útoku věnovala pouze tak krátká část stopáže, avšak o to víc měl divák možnost poznat hlavní hrdiny. A svým pochmurným vyzněním mě překvapil také závěr, takže za mě spokojenost a solidní 4* navrch. „Mám armádu rád.“ - „Ale ona tebe určitě ne.“ - „Když má člověk něco rád, neznamená to, že se mu ta láska vrátí.“ - „Jo, ale to platí i o lidech.“ (17.01.2021)

Výtečný Zinnemannův film z válečné doby. Odehrává se přitom ve výcvikovém středisku, kde se nacházejí nejrůznější typy vojáků. Zinnemann se nebojí kritiky a ukazuje, jak zde probíhala šikana a osobní ambice byly výše než ambice vojenského útvaru. Největším sympaťákem zde je Montgomery Clift, tvrdohlavý jako pozdější Frajer Luke a jehož kamaráda zde ztvárňuje mladý Frank Sinatra. Na pozadí toho všeho se odehrávají milostné románky, které vojáci potřebují tak jako ostatní lidé, ba možná ještě víc. Vyvrcholením snímku je japonský útok na Pearl Harbour 7. prosince 1941. (29.05.2009)

Armáda bez paličatých rebelů by byla jako její hřbitov bez bílých křížů.. Památné scény (muchlování na pláži), silné scény (smuteční tuš na trubku pro mrtvého přítele), herecká esa (sošný Lancaster, magnetická Deborah Kerr, klavírista s tlustými prsty Borgnine či Tom Cruise 50.let Montgomery Clift) a upomínka na to, že čest, morálku i mentální odolnost prověřuje život někdy stejně intenzivně jako válka.. (04.04.2016)