Odtiaľto až na večnosť

Film jsem chtěla vidět už dlouho, dokonce jsem si ho před měsícem přinesla domů, ale vinou všemožných náhod jsem se k němu dostala až letos na Festivalu v Karlových Varech. A možná je to tak lepší, protože velké plátno tomuto dvouhodinovému osmi-oscarovému klenotu americké kinematografie moc sluší. Už jen ten počet hvězd, který se Zinnemannovi podařilo ukázat na plátně, je obdivuhodný a přitom nikdo nehraje nějakou miniaturní cameo roli. Právě naopak, každá postava má v příběhu své místo, každá má svou úlohu a ovlivňuje svým jednáním ostatní. Přiznávám se dobrovolně, že pro mě byl největším tahákem Frank Sinatra, přece jen vidět mého oblíbeného zpěváka (a stále oblíbenějšího herce) v roli, za kterou dostal Oscara, se člověku moc často nepoštěstí. A ano, byl famózní, jen mi přijde, že podobnou kombinaci opilce-sympaťáka hrál několikrát předtím i několikrát potom, takže můj hlas v anketě "nejlepší herecký výkon kariéry" by dostal spíš za Suddenly (ačkoliv nebýt Odtud až na věčnost, nemuselo být žádné Suddenly). Shrnuto, podtrženo: Kvalitní padesátkové drama z vojenské základny Pearl Harbour, které obsahuje několik vynikajících (a dnes již kultovních) scén a končí událostmi z prosince 1941, kdy na pozadí nečekaného japonského náletu umírají i některé postavy; a jak už tomu ve válce bývá, jejich smrt je často hloupá až nesmyslná. Zvláštní pozornost si dle mého názoru zaslouží i závěrečná scéna na lodi s konstatováním, že jistá postava byla sestřelena japonskými stíhači. Taková byla válka. Taková byla armáda. Takový byl Frank Sinatra. Takový byl Burt Lancaster. Montgomery Clift. Deborah Kerr. A Donna Reed. Ti všichni si za své role zaslouží jen to nejvyšší uznání. [44. MFF KV 2009] (06.07.2009)

Aristokraté a dandyové uniforem v armádní kavalérii i lidsky mizerné scenérii. Hrdý nováček, princovský vzhled, poznamenaný mladý lev Montgomery Clift rebelsky zpovídá se, prolévá dezertérskou bolest i krev. Trubačovo sólo truchlivých tónů line se tmou, jako óda za spravedlnost, jako výkřik nehrdinského hrdinství, vrávoravý vzdech neutichajících slz, jež svlažují uniformu, havajskou košili i udusanou půdu základny v nerozumných dnech. (02.04.2016)

Mnohovrstevnaté - a překvapivě současné pojednání s neobyčejně výstižným názvem. S trochou nadsázky by se dalo říct, že doslova přitahuje problémy všeho druhu. Neboť vypráví o tom, kterak to chodívá v armádě ... v dobrém i ve zlém - v těch zdánlivě idylických časech, než přijde válka ... aby ozbrojeným silám dala velice jednoznačný smysl a cíl. Jakoby dějová linie směřovala k tomu jedinému okamžiku, který vytrhne zažitý způsob života i s kořeny a navždycky změní priority ... když některé hodnoty upevní či vyzdvihne z hlubin zapomnění ... a jiné naopak odhodí a následně pohřbí jako nepotřebnou rekvizitu. Neboť život a smrt jsou si náhle neobyčejně blízké ... tak jako rodné sestry - a nestálost a pomíjivost všeho kolem je příliš hmatatelná. (04.04.2016)

V současné době už to není film, který by fungoval tak dobře před těmi šedesáti lety. Je to odpověď na Pearl Harbor, ale stejně tak i na problémy, které v armádě byly a jsou. Montgomery Clift opět ukazuje, jak skvělým hercem bylo a jak dobře se na něj v každé roli dívalo. Muži obecně v tomhle snímku mají prim, a to i herecky, ne jen kvantitativně. (21.11.2014)

Pár správných chlapů v uniformách nebo havajských košilích, jejich mužné kamarádšofty i drsná šikana, dvě srdcebolné lovestory a závěrem hrstka autentických Japonců, bombardující Pearl Harbor. Dovedu pochopit, že z toho bylo publikum včetně Akademie v padesátých letech u vytržení, ale čím si toto uhlazené a zvětralé melodrama oživuje dodnes status vrcholné klasiky, je mi menší záhadou. Montyho krásným xichtíkem to asi nebude. Ale ještě že tam byl a dopřál alespoň mým ženským hormonům blaženého povyražení. P.S. Jituš, moc dík za dvd, třásla jsem se na to jak divá, ale že bych to teď stejně vehementně doporučila dál, to ňák ani né... (04.05.2012)