Na kometě

Pozrieť si takmer po päťdesiatich rokoch od premiéry ďalšie dielo trikového mága Karla Zemana bolo pre mňa povinnosťou. Ako obvykle ukázal svoj nadštandard v rámci kombinácie hraného a trikového filmu. Samozrejme, k vrcholu svojej tvorby - Vynálezu skazy - sa iba priblížil. Čo ma príjemne prekvapilo na tomto dosť bláznivom a rozháranom filme, bol vtip viacerých dialógov. (06.03.2017)

Jako kluk jsem Kometu baštil (a nejinak můj kluk dnes – v tomhle je Zeman absolutně nadčasový), jako dospělému mi na ní cosi chybí, i když má z poprášilovských zemanovek asi nejblíž k prášilovské čisté vědeckotechnickoromantické poetice. Snad je na mě tentokrát humor přece jen už příliš infantilní, snad mi pointa přijde moc uspěchaná. Ovšem budoucí paní velvyslankyni to snad nikdy neslušelo víc. (19.08.2016)

Takový Kdyby tisíc klarinetů... ale pozor, hrnců. A teda bez písniček a na kometě, no. Pro mě naprostý překvapení a naprostý nadšení - tohle je jednoznačně komedie úrovně Limonádovýho Joeho, ale ani z desetiny tak známá; přitom co do hlášek je na tom Kometa přinejmenšim stejně, co do hereckýho obsazení zrovna tak (skvělej Francouz Filipovský, šejk Větrovec, krásná Vášáryová...), a co se nápadů týče - jejich množství, originality, zábavnosti nebo vtipu -, tak tady je to dokonce úplně jinej svět. Daj se vyjmenovat třeba ty hrnce na tyčích místo děl, úvodní sekvence s objevitelem v koši rozsévajícím vzdělání a dobro barbarským civilizacím (po způsobu radícího Pepina z Postřižin), Effovo imaginární vaření, sklápěcí komíny parníku nebo plašidlo na dinosaury, ale i cokoliv dalšího - a to včetně tý hlavní myšlenky, že celá ta realita s kometou a krásnou Angelikou byla vlastně jen vlhkym (doslova - hahaha) snem fantazírujícího poručíka Servadaca - a že skutečnost má nejspíš daleko prozaičtější (a Effovsky ošklivou) podobu. Z Verna si teda Zeman vzal to nejlepší, co moh, aby z vážnýho námětu udělal skvělou komedii o malichernosti a malosti lidskejch půtek, a povedlo se to dokonale - v tomhle mi film připomínal třeba Podskalskýho Bílou paní, kde teda tim katalyzátorem byla domnělá bílá paní, v Kometě je to zase ten "jinej svět" na cizím, nepozemskym prostředí. Možná filmu drobně nahrává to, že to je takový snový a fantaskní, ale co ten Zeman dokázal bez počítače vyrobit, to je něco nevěřitelnýho - přitom to není o tom, že by si člověk měl začít hned myslet, že to je realita a že to má bejt maximálně vyžehlený, ale je to o tom, že ty koláže a kompozice, který Zeman skládá (z přidanejch obrázků, barev nebo kulis a toho, co je na scéně reálně), ty jsou prostě tak přirozeně pochopitelný a nenásilný (přestože přiznaný), že si pak už jde jen užívat to, JAK to udělal - bez pocitu, že by to mělo bejt míň obrázkový, míň nabarvený, míň cokoliv - protože ta scéna prostě funguje a hlavně je krásná a zajímavá(!), tak všechno ostatní je najednou úplně jedno. Z pohledu dnešní filmový tvorby je pro mě fakt zajímavý si uvědomit, jak různě film může bejt vyrobenej a jak různě může vypadat a působit - po tomhle zážitku si budu muset Zemanovy filmy projít nějak víc, doteď jsem vlastně znal jen Cestu do pravěku, a asi je to chyba, protože i u takovejchhle filmů je očivině úplně jedno, že byly natočený před padesáti lety. Britové! Zapomněli jsme na Brity." "Jsou všude, i v prvohorách..." / "Jestli konec světa nebude, tak ale musíte zaplatit, pani!" / "A nemohli bysme dál žít v klidu a míru? Vždyť doteď nám to tak šlo!" "Nojo, ale to jsme mysleli, že bude konec světa." / "Nebojte, nebude to první bitva, kterou jsem prohrál." (17.12.2018)

Stejně jako Verneova předloha i Zemanova adaptace se satiricky naváží do kolonialismu, opakovaných lidských chyb a kulturních stereotypů. Výtvarně je to celkem velký posun od estetiky rytin k trochu realističtějšímu pojetí. Dříve všudypřítomné čáry jsou tu přítomny pouze sporadicky, většinou na kostýmech, nebo když evokují dřevo (loď). Film mě baví možná o trochu víc, než Ukradená vzducholoď, a jedinou čmouhu na kráse vidím v gumových dinosaurech, kteří jsou tu pouhým odleskem těch z Cesty do pravěku. Evokují spíš ještěry z nějakého béčkového amerického filmu. Dinosauři tu totiž už neslouží jako cíl poznání, ale jako "hrozivá" atrakce. (20.02.2014)

Výpravá podívaná - radost pohledět. Vtipný trikový snímek Karla Zemana, kterého jsem se v mládí dokonce bál, je i dnes v době pokleslých amerických digitálně-trikových filmů žánrovou klasikou. Když vezmete v úvahu, s jakými prostředky Zeman svůj trikový film natáčel, pak nezbývá než smeknout klobouk. (01.04.2003)