Sora no daikaidžú Radon

Keď už hystéria okolo istých fenoménov prerastá cez hlavu - v tomto prípade monstermánia X päťdesiate roky X Japonsko, a zbytočne vytvára sterilnú kontinuálnosť apokalyptickej deštrukcie, treba jej ukázať chrbát. Navyše, pokiaľ je polovica deja o ničení mesta a bezpríčinnom počínaní nášho predátora a tá druhá situuje úradníkov v kanclíku s ďalekohľadom v ruke, dačo nie je v poriadku. (20.10.2014)

Brilantní film a jedno z mých nejoblíbenějších kaiju eiga, které bere cyklus úplně jiným směrem. První třetina představuje primárně hororovou detektivku o komunitě horníků, jež rozhodně nejsou složitě prokreslenými postavami. Naopak, klíčová je obecnější dynamika této skupiny – rozdělení funkcí, hierarchie a prožívání zločinů z perspektivy komunity. To se odráží ve výstavbě, nejprve sledujeme komornější horor o malých příšerách, který prožívají právě horníci, až později se – zapojením více zájmových skupin – přesouváme do globálnějšího kaiju eiga. Postavy se také poprvé výrazněji rozdělují v přístupu k monstrům, zatímco vojáci pragmaticky uvažují nad Rodanovým zničením, hrdinové s ním soucítí. // I vyprávění a práce s žánry jsou promyšleněji strukturované, než bývalo v žánrových filmech studia Toho v padesátých letech zvykem: komunitní drama -> detektivní horor s monstry Meganulon -> náznaky globálnějšího problému s Rodanem -> katastrofický film -> ekologické a osobní drama. Ozvláštňující je také otevřeně depresivní konec, kdy není zničení monstra prezentováno jako pozitivní vítězství, ale morální prohra. // Úvodní sólovky Godzilla, Mothra a Rodan vlastně reprezentují tři různé alternativy, jak vyprávět film s jedním monstrem. A všechny jsou výborné. (23.06.2019)

Skvělá monster movie klasika. Použité modely dnes asi těžko někomu naženou strach, ale přesto spolu s kulisami stále budí respekt a mají své kouzlo. V dnešní CGI době rozhodně příjemná změna. Rodan si mimochodem střihnul i nemalé cameo ve slavném It Stephena Kinga, což podtrhuje popularitu Rodana i na západě. Při sledování úžasné práce s miniaturami si ani nedovedu představit jaký to musel být zážitek vidět tento film před 55 lety. (24.08.2011)

Zhruba půl filmu trvá pozvolné uvedení příšerek do děje. Dlouho se zdá, že se bude jednat o nesympatické a necharismatické mouchoškvory. Ale nikoli - to jen odkrýváme ekosystém. Poměrně dost mrtvých na konto vedlejších potvor... Pak vojáčci nesnesou, že Radon má letové parametry několikrát lepší, než jejich letadýlka, a podle ho napadnou. Přitom neubližoval ani nepůsobil škody ("obsah" kecá). V průběhu bitvy velící důstojníci ukazují, že vědí, jak si vynutit vlastní porážku, nebo aspoň těžké ztráty. Asi nejdebilnější byly palebné pozice techniky, mezi hustým vedením vysokého napětí, přejíždění před vlastní pálící raketovou artilerií a tak... Co do realističnosti, nezhýčkané diváctvo to muselo hltat. Chvílemi to bylo přijatelné i nyní, nicméně zpravidla hned další záběr na plastové tanky jedoucí po modelu krajiny autentičnost dost nabořil... Výrazně lepší, než jsem se obával, výrazně sympatičtější příšerka, než jsem čekal. (29.01.2012)

Upřimně moc nevím co si o tom mám myslet. Hondu znám spíše jako tvůrce, který se snaží lidstvo ukazovat z té optimističtější stránky(když né přímo z pozitivní), ale tady-když se nad tím dějem člověk zamyslí-jde vlastně o jízlivou a nekompromisní kritiku lidské ustrašenosti, zbrklosti a bezohlednosti. Ten konec je fakt mrazivý... Je možné, že to Honda myslel jinak ale v tom případě to nezvládnul a neukočíroval(téhle variantě osobně moc nevěřím). Malou tragédii je, že onen rozpor a kritiku asi většina diváků nezachytí a film tak může vypadat jen jako další-trochu podivné a staré monstermůvíčko...........Zvláštní kousek tenhle Radon. (23.08.2013)