Čarodějův učeň

Jako dítě mě tohle dílko minulo, jako dospívajícího kluka, když jsem se k Čarodějovu učňu dostal, neoslovilo, nedokázal jsem se dostat do příběhu v dobových animacích a nakreslená krev ve mě vyvolala spíše pousmání. Snad jsem za těch 5 let trochu více dozrál, odsledováním řady stylově osobitých filmů nabyl větší smysl pro vnímání uměleckého a výtvarního estetična, snad jsem si mezi tím vybudoval pozitivnější vztah k hororům (tedy zvláště těm, které kráčejí ke svému cíli vyvolat hrůzu jiným, sofistikovanějším způsobem, než jak je to běžné u současné žánrové tvorby), ale teď na mě Čarodějův učeň překvapivě zapůsobil tím očekávaným způsobem. Z barevných animací spolu s namluvením postav a úžasnou hudbou na mě šla silná atmosféra, i mražení, zděšení a napětí se dostavilo. Starý čaroděj, vynářející se v noci z kočáru či udírající svou botou Krabata proměněného v koně při jízdě až do krve, mi slušně naháněl hrůzu, zatímco romantická stránka příběhu o síle lásky s kouzlem magičtějším, než kouzla všech zlých čarodějníků, mě vedle toho až lahodně dojímala. Tento film Karla Zemana je pro mě dalším důkazem, že horor a pohádka se jako žánry vůbec nemusí vylučovat, neboť ve své nejklasičtější podobě mají naopak mnoho společného, ať už jde o romantický náboj nebo ústřední motiv boje proti velkému, mnohdy nadpřirozenému zlu, a můžou se proto v dobře vyváženém poměru skvěle doplňovať. Takže po čase další pěkný zážitek z dílny mého oblíbeného mistra. [90%] (12.03.2022)

Nikdo nedokáže zachraptět s umrlčím frázováním Krabate lépe, než starý, dobrý soudruh Moučka. Kromě neoddiskutovatelných výchovných momentů jsem si zamiloval i hororové atmo, které můžede kdykoliv vytáhnout ze skříně na své, či cizí nezvedené parchanty, zatímco jím do předsíně připravíte lopaty, rýče a broukáte si pod vousy Jak si kdo ustele, tak si i lehne, pokud ovšem chcete mít hajzlíky méně traumatizované, zůstaňte u starého dobrého Vetřelce, počítejte ale s tím, že vám z nich vyrostou změkčilé, bezcharakterní stvůry, oproti silným zemanovcům, kteří je budou šikanovat, kriplíky. (03.04.2013)

Nádherně temná pohádka, která se krve rozhodně nebojí. Když umírá jako první Tonda, už jako dítě jsem se třásl hrůzou, jak z něj pomalu zurčí potůček krve. Preussler to napsal nádherně, dokonce lépe, než je zde ztvárněno, a můžeme na něj být právem hrdí (fakt, že byl Sudeťák, mi v tomto tvrzení ani v nejmenším nevadí, a skutečnost, že takoví lidé byli odsunuti, je prostě ohavná). Skvělá postava čaroděje, sípavě namluvená Jaroslavem Moučkou, mě ze sna občas budí doteď. Tak mají vypadat pohádky. (06.10.2013)

"[...] osamělý poutník opět kráčeti budu nocí neskonalou, jejíž pustá tichosť obživne jen vlastním lkáním mojím; čírou tmou opět rozestírati budu rámě má za nicostnými postavami a přeludy mých snů, až chápajícího se osamělého stromu mne v noc zavitá koruna jeho opět slzami ledovými probudí ze snů horoucích v opravdivost strastnou, až vlastní vřelé slzy moje v led ustydnou a sny moje pohynou ve věčném snůpustém spaní." (K. H. M.) (22.10.2015)

Krabat podle mě trochu předběhl svou dobu. Zeman často zobrazuje téměř hororové výjevy za doprovodu depresivní atmosféry a hudby. Filmu bych vytknul pouze místy unylé tempo a zbytečně nastavovaný happy end, což jsou pouze kosmetické vady na jinak brilantním filmovém díle, které věřte nebo ne, vzniklo u nás. (27.01.2008)