Pyšná princezná

Pozitivně uvědomělá pohádka, Ráž je s Pepíkem Zímou ten nejčestnější princ našich pohádek. Ale narozdíl od princezny se zlatým tetováním na čele, tahle na začátku umíněná princeznička je zábavná, jak ale začne "kecat Rážovi do řemesla" a stávat se hodnější, začíná pohádka trochu ztrácet. PS: Zajímalo by mě, jak tvůrci dosáhli toho "syntetyzátorového" zvuku zpívající květiny...na 50. léta hodně slušný prvek. (05.10.2008)

Šíleně smutná princezna se sice Bořivoji Zemanovi povedla ještě více, nicméně neznamená to, že by se mi na Pyšnou nějak špatně dívalo. Za to, že spoustě lidí leze krkem, a cukrovím obtěžkané vánoční televizní diváky nutí dýchavičně sáhnout po ovladači od televize, podle mě mohou hlavně její častější než časté reprízy. Lidem, kteří v Pyšné princezně hledají ideologické dvojsmysly a považují ji za komunistickou propagandu nejhrubšího zrna, se musím smát. Ne že bych jejich postřehy (tedy alespoň ty méně paranoidní) popíral, já je zkrátka dokážu ignorovat, nezajímají mě. Dívám se na pohádku, ne na filmový týdeník. Navíc když to Aleně Vránové s Vladimírem Rážem tak sluší a hudba Dalibora Vačkáře bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co pro tuzemskou kinematografii vzniklo. (23.12.2014)

Tuhle pohadku moc rad nemam. Nejdriv tu je vicemene zbytecna prvni pulhodina, pak se 45 minut odehrava zdlouhavej dej, kdy se tvurci neustale snazi poucovat a pak tu mame naprosto zbytecnejch poslednich 15 minut. Jediny, co se tu da pochvalit, je Stanislav Neumann, ten je tu perfektni, ale jinak tahle pohadka nema vicemene co nabidnout. (01.01.2008)

Soudrzý a soudržky, zapomeňte pro chvilku na poválečné zestátňování, ukoptěné budování, fámy o připravované měnové reformě.... rok 1952 se vám stane takovým veselým mezerníkem mezi léty depresí. Krpatý vojín vyzátopkuje v Helsinkách překrásný výsledek, kolo politických mordů po zatočení ukáže na Rudlu Slánského (to se nasmějete) a Bořek vytasí agitku, která má snad větší kouzlo, než Anna proletářka. Pyšná princezna, aneb - jak nadělat z fe(u)tální ciciny či buršoustky uvědomnělého brigádníka - skutečně vlastní špetku rajcu dodnes. (28.11.2013)

Pohádka pro důchodce. Umíral jsem u toho nudou, má to šíleně roztahanou - a zcela zbytečnou - expozici, která by šla v pohodě vystřihnout a nic by se nestalo, podobně jako ta extrémně otravná muzikálová čísla, hrající fejková kytka je stejně trapná jako jízda na kládě se zadní projekcí, a v podstatě všechny postavy mi tam přišly nesnesitelné - na druhou stranu je asi dobré vidět předobraz všech těch pozdějších pohádek, které Pyšnou princeznu více či méně vykrádaly, až se z neschopného senilního krále obklopeného partou poradců-vyžírků stalo podobně otravné klišé, jako z krále/princezny, kteří se inkognito v nuzných šatech pohybují mezi prostým lidem. Chápu, že starší ročníky to milují hlavně kvůli nostalgii, ale co na tom vidí mladší publikum by mě fakt zajímalo, protože mně osobně to přijde beznadějně filmařsky zaseklé v době svého vzniku, a nedovedu si vůbec představit, že by u toho vydrželo nějaké dnešní dítě. (19.12.2022)