Belfast

Kenneth Branagh je držák. Píše, produkuje, režíruje, hraje. V Belfastu se vrací do svého dětství, do vlastních severoirských vzpomínek na násilné konflikty mezi protestanty a katolíky. Jeho devítiletý Buddy zná jen Belfast, svou rodinu, miluje filmy a usiluje sedět vedle sličné spolužačky. Občas mile „selže“ (při krádeži čokolád), jindy v jeho přítomnosti zamrazí (scéna s pracím práškem, kdy jej máma i přes nepokoje táhne zpět do obchodu). Jakmile dojde právě na rozbíjení oken a v ulicích se objeví barikády, začnou jeho rodiče uvažovat o přestěhování z milovaného města. Přes to všechno je film vřelý a nostalgický, žije a padá na základě kolektivního výkonu hereckého obsazení (k výrazným momentům patří scény chlapce s jeho prarodiči), ovšem tolik hereckých nominací (zatím na Zlaté glóby) mi přijde přehnaných. Naopak černobílá kamera Harise Zambarloukose je nápaditá a okouzlující. Přesto pořád tak nějak kloužeme po povrchu... (03.01.2022)

Klukovské vidění světa a dění v něm je téměř vždy úžasně poetické a naivní a plné objevování a dobrodružství. A nejinak je tomu i v případě tohoto autentického a patřičně nostalgického vhledu do jednoho vpravdě nehezkého a velmi složitého údobí na počátku jednoho ostrého společensko-náboženského konfliktu. 65 % (13.03.2022)

Mou největší výtkou je asi ústřední postava filmu a předobraz samotného režiséra - malý Jude Hill v roli školáka Buddyho mě nezaujal natolik jako vedlejší postavy - zejména pak pro mě dosud neznámá Caitriona Balfe jako Buddyho maminka. Samostatnou kapitolou je pak Jamie "Mr. Grey" Dornan alias Buddyho otec. Dornanova postava nemá ve filmu takový prostor, ale každou scénu rozzáří svým osobním kouzlem. Za mě tedy byla nejlepší částí filmu sekvence, kdy Dornan zpívá na jistém večírku Everlasting Love - bohužel není o moc delší než scéna z traileru. Ačkoli snímek vypráví o závažných konfliktech, působí ve výsledku velmi poklidně a bohužel až nezajímavě. Jsem upřímně zvědavá, jak dopadne jeho sedm oscarových nominací. (12.03.2022)

Kinematograficky neskutočne krásne nasnímaný snímok, začo si rozhodne zaslúži všetky možné ceny. Zároveň však jeden z tých filmov, ktorý sa o tie ceny až príliš prvoplánovo snaží. A bohužiaľ, okrem kamery ja v ňom ceny za réžiu, nebodaj scenár alebo herecké výkony jednoducho nevidím. Chápem, že pre Kennetha Branagha je film neuveriteľná srdcovka, kde si zaspomínal na turbulentné detstvo z Belfastu v 60 rokoch 20. storočia, ale dané obdobie a udalosti nemôžu byť tunajšiemu divákovi viac vzdialené. Ten film totiž nemá niečo ako je jednotný dej, je to skôr sled fantasticky nasnímaných, vizuálne podmanivých a nádherne ozvučených scénok, no ani s jednou postavou sa tu nejde zžiť, prežívať s ňou osud, akúkoľvek emóciu, nebodaj byť ako divák napätý ako to s kýmkoľvek vo filme dopadne. Jo, fajn sa na to pozerá a má to príjemnú atmosféru po celú hodinku a pol, ale vo výsledku mi to príde skôr ako taký silený výkrik o filmové ceny. CELKOVO: 6/10 (05.12.2021)

Kenneth Branagh je sám Belfástčan, takže vedel o čom točí, ale nenatočil nič pútavé. Jeden výbuch, pár detí  prežívajúcich v ťažkej dobe a na mieste, ktoré milujú, pritom nebezpečnejšie snáď bolo len niekde v brazílskej džungli. Ale chýbala mi nejaký väčší citový presah, nič sa ma tu nedotklo okrem pesničky na záver. V podstate som sa o reálnom živote a nepokojoch v Belfaste nič nedozvedel. (31.12.2021)