Třináct životů

12 thajských školáků, jejich fotbalový trenér a detailně zpracovaný příběh, který kdysi přes televizní obrazovku sledoval celý svět. Obří záchrannou akci v kilometry dlouhém jeskynním komplexu, který se po vydatných monzunových deštích postupně zaplavoval vodou, asi netřeba představovat. Samozřejmě i divák ví, co přijde a jak to dopadne, je nicméně nesmírně zajímavé sledovat, jak mravenčím a komplikovaným úkolem v až nemožných podmínkách bylo dostat chlapce z jeskyně ven. Napínavý závod s časem ve stísněných tunelech ostřílený Ron Howard (který v pro něj netypické látce „zůstal“ příjemně vzadu) pojal jako dynamické drama, zdůrazňující kolektivní úsilí hrstky odvážných potápěčů a místních (mnohdy chaoticky rozhodujících) úřadů. I když se ve výsledku objevují opakující se prvky, uchopené je to nesmírně autenticky a bez strojených emocí. A i když Howard neměl tolik příležitostí být „originální“, jakmile ale třeba jeden z potápěčů ztratí lano nebo jeden z chlapců na chvíli přestane dýchat, diváka napne ještě víc. (25.08.2022)

V sobotu 23. júna 2018 o 15:07, následne vkročilo akési thajské, futbalové, chlapčenské družstvo do mimoriadne kĺzavej jaskyne Tham Luang, nachádzajúcej sa v Národnom parku Khun Nam Nang Non, zároveň spadajúceho pod provinciu Čiang Rai, keď vzápätí začalo liať ako z krhly, aka dostavil sa vskutku naprosto dosť silný, monzúnový dážď, kedy niekoľko dní tak intenzívne pršalo, že to normálne neuveriteľne sťažovalo snáď i všetky záchranné operačné práce, ktoré sa postupne vynaložili na záchranu týchto chlapcov, nielenže pochádzajúcich z Ban Čongu v Thajsku, ale súčasne taktiež aj uviaznutých až 2,5 km a v skutočnosti asi ešte aj viac - od základného vstupu do daného, zatopeného 'prirodzeného, podzemného priestoru', čo nakoniec pre potápačské tímy predstavovalo naozaj i nemalú výzvu, spočívajúcu v tom zmysle, ako a či vôbec jestvuje nejaká potenciálna šanca na »vyslobodenie stroskotancov«, nakoľko sa na povrch rovnako vynáralo i ďalšie množstvo problémov, nekompromisne sa vzťahujúcich na neutíchajúcu aktivitu zo strán podieľajúcich sa zložiek, ktoré sa niekoľko dní intenzívne usilovali najmä o to, aby vlastne celá táto medzinárodná «záchranná akcia» dospela do zdarného konca, ale ako sa to napokon celé skončilo, uvidí divák na vlastné oči, akoby sa práve v tomto okamihu nachádzal v samotnom bode epicentra, tak bolo dané spracovanie klaustrofobickým poňatím realistické, že som mával pomerne častejšie i reálny dojem, že takmer pomaly ani nedýcham! • V podstate celý tento »prebiehajúci ošiaľ« postavil svet na nohy s tým dôvetkom, že americký režisér Ron Howard, nazeral na kompletnú vec; až by som dokonca podtrhol, že fascinujúcim, dokumentárnym spôsobom - nielen čo sa celkovo týkalo toho počas záchrany v jaskyni, ako autenticky pristupoval k jednotlivým bodom operácie, „nazvime to, ako súčinnosť v interiéri,” ale popritom sa tiež [po]venoval i exteriérovým scénam, ktoré boli podobne návykovo zaujímavými, čiže obidva články variže vytvárali harmonický konsenzus bez náležitého pocitu pátosu. • Ústredný prim priam dotváralo: thajské obsadenie + thajský, hlavný kameraman Sayombhu Mukdeeprom, a to ani nehovoriac o popredných, hollywoodských predstaviteľoch: V. Mortensenovi, C. Farrellovi a J. Edgertonovi, ako povedzme hlavných aktéroch-potápačoch, a ďalších v tíme, ktorí sa pravdepodobne pohybovali po autentickom prostredí, čo ešte zvyšovalo kredit titulu do najvyšších možných sfér; presne tak, titul Trinásť životov podľa skutočných udalostí; považujem za maximálny možný strop v rámci špičkovej ukážkovej filmárčiny, ktorej sa tvorcovia priblížili až na úplne možné maximum. • Jednoducho povedané: jeden z najlepších titulov, aké som mal možnosť za posledný čas vidieť! Klobúk dole a hlboká poklona pred týmto spracovaním, ktoré neustále disponovalo nadštandardnou superkvalitou, akú mám tak strašne rád, t.j. vo veľkej obľube, a veď predsa ako inak, všakže. PS: VŠETKO NAJLEPŠIE K VÁŠMU OKRÚHLEMU JUBILEU 70 ROKOV, KTORÉ BUDETE MAŤ 01.03.2024. (28.02.2024)

Tak minimalistické v emocionálních filmařských fíglech, a přitom tak strhující a silné! Po celou dvou a půl hodinovou stopáž… Ron Howard těží ze závažnosti situace a staví na detailním vnímání psychického rozpoložení zúčastněných. Zodpovědnosti, která je tíží takřka do neúnosné míry. A samotném procesu záchrany, u kterého se tají dech. Úplně jiný zážitek než číst o tom v novinách. Dokonalý Viggo Mortensen, skvělý Colin Farrell. Žádná manipulativní hudba, patos ani filmové hrdinství. “Jenom” precizně zfilmovaná profesionálně odvedená, nesmírně obtížná a riskantní práce několika odvážných chlapů. Nenápadný film, který bude časem jenom růst. (08.09.2022)

Kromě toho, že je to jednoduše řečeno skvělý film, to má ještě zvláštní meta vrstvu, která celku dodává nečekaný wow efekt. Vědomí, že za kamerou stojí Ron Howard. Velmistr let devadesátých v posledních deseti letech dopadl párkrát na naprosté dno, a zdálo se, že už se s ním nedá moc počítat. Třináct životů je podobně oslnivý comback jako před pár lety Millerův Mad Max: Šílená jízda. V něčem je to ten starý dobrý Howard, ale v celku je to poučené tu z Greengrase, jinde z chladu autentických doku záběrů... A vidět Mortensena a Farrella v dokonale civilních, přesných rolích, už je jen třešnička na dortu. O filmu je nejlepší nic nevědět (pokud to jde), ale i když člověk ví jak to celé bude, užije si precizní formu a technický precizní způsob vyprávění. (13.08.2022)

Tenhle skoro dokumentární styl mi nesedí a kdejakej přiblblej, citově vyděračskej katastrofickej biják ze mě vytlačil mnohem víc emocí. Že jsou hlavní postavy Mortensena a Farrella zredukované na šarže "ten nabručenej" a "ten empatickej" a ani ostatní postavy nezaujmou/nedostanou prostor nepomáhá, stejně jako přílišná délka. (14.01.2023)