Platom

Nenechal jsem se strhnout nadšenými ohlasy, vysokým hodnocením, ani výborným hereckým obsazením a před návštěvou kina jsem si sám zjišťoval nejen o filmu, ale zároveň i o historii toho, co se dělo v Los Alamos a kolem postavy Oppenheimera co nejvíce informací. Léta se zajímám o jaderné zbraně a když jsem se dozvěděl, že Nolan, můj nejoblíbenější režisér natočí film o Oppenheimerovi, věděl jsem, že to bude bomba - doslova. Hodně diskutabilní je délka filmu, tam bych začal. Osobně jsem si celý film užil, se všemi informacemi, které jsem nasbíral před samotným promítáním, mi rozsáhlé dialogy dávaly smysl, byly geniálně zahrané a nutné, pro budování atmosféry a přípravu na finální husí kůži. Film nebyl o atomové zbrani, čímž bych se chtěl vrátit k dalším negativním názorům, které jsem četl/slyšel. Byl o geniálním fyzikovi Oppenheimerovi. A Oppenheimer nebyl přítomen v Nagasaki a Hirošimě, ale po celou dobu, sleduje film jeho osobní počínání. Tudíž nářky na to, že někdo čekal celou dobu na velký bum a pak dostal jen menší bum.. O Hirošimě a Nagasaki už bylo natočeno mnohé. Tohle byl film o jedné postavě a o tom, jakým zásadním způsobem ovlivnila průběh války, ale i o politice poválečné doby a jejím dopadu na tohoto génia. A já dostal přesně to, pro co jsem si do IMAX přišel. Ryzí filmové řemeslo v té nejvíce estetické formě, které funguje, diváka vtáhne, rozžvýká a pak vyplivne. A Nolan dokazuje, že to jde bez přehnaných CGI efektů a za použití komorní atmosféry několika skromných interiérů. A to už se dnes moc nevidí. Takže bravo!

Nechal jsem se zlákat na doporučení od kamaráda. Herní předlohu neznám, ale prý to nevadí. První díl zatím na rozjezd slabší, co je potřeba už teď vyzdvyhout, to je vynikající animace a velice trefně vybraná hudba. Co bude dál, se uvidí v dalších epizodách.

Tohle mě hodně baví a ze svého subjektivního pohledu musím napsat, že jsem asi neviděl lepší seriál, než právě Stranger Things. A nemyslím tím jen akltuální 4. sérii, ke které teď smolím komentář, mám na mysli seriál jakožto celek. V posledních letech se mi stává dost často, že si pustím film/seriál a za pár dní už si ani nevzpomenu, že jsem jej viděl, případně si nevybavím děj, postavy, atd... No, je to skoro týden, co jsem dokoukal poslední díl 4. série a není dne, kdy bych si nevybavil nějaký moment ze seriálu. Stále to ve mně hluboce rezonuje a přehrávám si ve vzpomínkách jednotlivé scény za melodie reinkarnované Running up that hill od Cate Bush. A to je dle mého názoru přesně to, co dělí průměr od silného nadprůměru. Přesně ta stopa, jakou v divákovi daný film/seriál zanechá. Neumím si představit, co ještě navíc, by měl divák dostat, než to, co mu je od bratrů Duffersových servírováno. Není lepšího zážiku, než být pohlcen dějem natolik, že si připadáte, být jeho součástí. Sympatizovat s postavami takovým způsobem, že opravdu jejich příběh prožíváte a máte o ně strach. A do toho se ještě přenesete do 80. let, které jsem sice nezažil, ale vyrůstal jsem v letech 90. a co si budeme, tehdejší trendy v USA mi silně připomínají trendy v devadesátkách tady v ČR... No, s nadšením očekávám novou sérii.