Třináct životů

Věcné, úderné a ve vypjatých chvílích oproštěné od laciného patosu. Ron Howard na událost nahlíží skrze až dokumentární formu. Prostě tu máte partu chlapů, specialistů potápěčů a ti si jen dělají svojí práci jak nejlépe umí a neuslyšíte tu žádné afektované křičení, chytání se za hlavu a ronění krokodýlích slz. Asi tak, jak se chovají skuteční profíci a tenhle filmařský nehollywoodský přístup se mi líbí. Navíc film vypadá pro oko krásně, všemi barvami hrající kamera,  uvěřitelné thajské reálie, všudypřítomný déšť a bláto, stovky stanů a lidí kolem inkriminovaného místa a místní skutečně mluví thajštinou. Z jeskynních scén se klaustrofobici po shlédnutí ještě půl roku budou v noci pomočovat, nepoznáte, co je studio, náhražka a co skutečná jeskyně, jednoduše výborné. A v druhé půli je to napínavé jak kšandy, i když třeba předem víte, jak to dopadlo. Tohle mělo jít do kin. (17.09.2022)

Ron Howard si odskočil od potížemi pronásledovaného a studiem ovládaného Solo: A Star Wars Story of the Ages k „relativně skromné produkci“. Relativně skromné je myšleno sarkasticky, protože tahle produkce musela být peklo sama o sobě. Hrozně se mi líbilo, že tohle nebyl příběh o hrdinských hollywoodských hvězdách, ale většinou jsme naprosto logicky sledovali, jak k problému přistupují thajští rodiče, děti, policisté, NAVY SEALs atd. Ano, Mortensen a Farrell mají ve skutečnosti status megahvězd, ale tady působí jako obyčejní lidé a taky se tak chovají. Howard je na tenhle typ survival příběhů v podstatě expert, takže dostáváme opět dávku napětí, emocí a radosti v krásném balení pod vedením thajského kameramana Sayombha Mukdeeproma. P.S.: Nic pro klaustrofobiky. (09.10.2022)

V sobotu 23. júna 2018 o 15:07, následne vkročilo akési thajské, futbalové, chlapčenské družstvo do mimoriadne kĺzavej jaskyne Tham Luang, nachádzajúcej sa v Národnom parku Khun Nam Nang Non, zároveň spadajúceho pod provinciu Čiang Rai, keď vzápätí začalo liať ako z krhly, aka dostavil sa vskutku naprosto dosť silný, monzúnový dážď, kedy niekoľko dní tak intenzívne pršalo, že to normálne neuveriteľne sťažovalo snáď i všetky záchranné operačné práce, ktoré sa postupne vynaložili na záchranu týchto chlapcov, nielenže pochádzajúcich z Ban Čongu v Thajsku, ale súčasne taktiež aj uviaznutých až 2,5 km a v skutočnosti asi ešte aj viac - od základného vstupu do daného, zatopeného 'prirodzeného, podzemného priestoru', čo nakoniec pre potápačské tímy predstavovalo naozaj i nemalú výzvu, spočívajúcu v tom zmysle, ako a či vôbec jestvuje nejaká potenciálna šanca na »vyslobodenie stroskotancov«, nakoľko sa na povrch rovnako vynáralo i ďalšie množstvo problémov, nekompromisne sa vzťahujúcich na neutíchajúcu aktivitu zo strán podieľajúcich sa zložiek, ktoré sa niekoľko dní intenzívne usilovali najmä o to, aby vlastne celá táto medzinárodná «záchranná akcia» dospela do zdarného konca, ale ako sa to napokon celé skončilo, uvidí divák na vlastné oči, akoby sa práve v tomto okamihu nachádzal v samotnom bode epicentra, tak bolo dané spracovanie klaustrofobickým poňatím realistické, že som mával pomerne častejšie i reálny dojem, že takmer pomaly ani nedýcham! • V podstate celý tento »prebiehajúci ošiaľ« postavil svet na nohy s tým dôvetkom, že americký režisér Ron Howard, nazeral na kompletnú vec; až by som dokonca podtrhol, že fascinujúcim, dokumentárnym spôsobom - nielen čo sa celkovo týkalo toho počas záchrany v jaskyni, ako autenticky pristupoval k jednotlivým bodom operácie, „nazvime to, ako súčinnosť v interiéri,” ale popritom sa tiež [po]venoval i exteriérovým scénam, ktoré boli podobne návykovo zaujímavými, čiže obidva články variže vytvárali harmonický konsenzus bez náležitého pocitu pátosu. • Ústredný prim priam dotváralo: thajské obsadenie + thajský, hlavný kameraman Sayombhu Mukdeeprom, a to ani nehovoriac o popredných, hollywoodských predstaviteľoch: V. Mortensenovi, C. Farrellovi a J. Edgertonovi, ako povedzme hlavných aktéroch-potápačoch, a ďalších v tíme, ktorí sa pravdepodobne pohybovali po autentickom prostredí, čo ešte zvyšovalo kredit titulu do najvyšších možných sfér; presne tak, titul Trinásť životov podľa skutočných udalostí; považujem za maximálny možný strop v rámci špičkovej ukážkovej filmárčiny, ktorej sa tvorcovia priblížili až na úplne možné maximum. • Jednoducho povedané: jeden z najlepších titulov, aké som mal možnosť za posledný čas vidieť! Klobúk dole a hlboká poklona pred týmto spracovaním, ktoré neustále disponovalo nadštandardnou superkvalitou, akú mám tak strašne rád, t.j. vo veľkej obľube, a veď predsa ako inak, všakže. PS: VŠETKO NAJLEPŠIE K VÁŠMU OKRÚHLEMU JUBILEU 70 ROKOV, KTORÉ BUDETE MAŤ 01.03.2024. (28.02.2024)

Frost / Nixon nebyl náhoda. Když Howardovi sedne formule (ne Formule), umí vykřesat ze schématu nevídané emoce a v tomhle případě na svoje poměry i neplakátový civilismus. Kupodivu to nijak neznásilňuje skutečný příběh, který skvěle zpracoval dokument The Rescue, naopak to s ním souzní sympaticky začleněnou metafyzikou lidových pověr a glorifikací hrdinů, jejichž největší silou se v určitém okamžiku stal jejich částečný autismus. Motiv osamělosti a zapouzdřenosti před okolním světem je pro mě dojemný. Nejhlubší jeskyní je nakonec Rick Stanton ve fenomenálním balení Viggo Mortensena. Dejte už tomu chlapovi Oscara! (02.01.2023)

Tento film neměl vůbec žádnou chybu, naprosto brilantně natočené drama podle skutečné události. Ron Howard dokazuje i v 68 letech, že je výborný režisér. Film byl od začátku do konce napínavý, jeskynní scény pod vodou byly velice reálné, říkal jsem si, jak je toto možné takto reálně natočit. Viggo Mortensen a Colin Farrell v hlavních rolích byly výborní. Bylo také hezké vidět, jak se ti obyčejní Thajci semkli a chtěli za každou cenu pomoci, i za cenu ztráty úrody. To by se u nás v ČR nestalo. Ke konci už jsem měl slzy v očích, jak napínavé to bylo, a také k tomu přispěl fakt, že jsem si nepamatoval, jak to nakonec skončilo ve skutečnosti, a tak mě film pohltil a dojal ještě více. (22.10.2022)