-henry-

Austin Powers kříženej Nolanovým Batmanem. Hlavní atributy Bonda zachovány (proč se o tom tak píše?), jen jsou od Zlatého oka konečně zajímavěji i zábavněji natočeny.

Terminátor s The Omen (a řadou dalších zdánlivě ne/souvisejících žánrů) - jihokorejská kombinatorika po americku :). Vše skvěle vrcholí ve finále, které zároveň překvapí. Cestování v čase tu slouží jako metafora bludného kruhu (a snaha z něho vystoupit), film evidentně nechce stavět na řešení časových paradoxů. Lehce undergroundová forma působí svěže.

Pouze dle druhého dílu můžu říct, že po Ďáblově lsti a Santiniho jazyku bylo ubráno na křeči (vyčnívající filmové jízdy, přespříliš teatrální hudba, legrační chování postav), obsahuje lepší gradování scén a je tu obecně cítit větší svěžest a uvolnění ve všech směrech - z poslední doby Strachova nejfunkčnější kriminálka, kde nějaké podružné skriptové chyby nehrají roli.

První půlka se velmi pozvolna zahřívá (hlášky a aury protagonistů příliš nefungují), zato ta druhá je velmi zábavná (hlášky a aury fungují, kromě Arnieho). Má to spád a dobře obsazené charaktery, které jakoby vychází z vlastností herců. Akorát to technický zpracování mi přišlo takový ulepený a levný, postavený na principu "budeme to kamerou nějak kropit, pak to nějak sešmikáme (klidně z ničeho nic použijem digitálně nazvětšovaný obraz, šak si toho nikdo nevšimne apod.) a honem stihnout vyrobit další scénu..." Nemá to pořádnej styl, respektive všichni zúčastnění jsou točení tím jedním, ulepeným.

PRVNÍ DÍL: Velmi slibný a dobře vymyšlený formát (reflektuje touhu šmírovat ostatní, přitom člověk musí zapřemýšlet, vidíte lidi, kteří by se do televize normálně nehrnuli, tomu odpovídají i "otázky na míru"). Otevírací hraná moderátorská scénka jako obvykle velmi rozpačitá (ale ty nefungují snad na žádné tuzemské televizi - pozornost zbytečně strhávají nepodstatné divákovy otázky). Další scénky, po vyjasnění vztahů, už byly lepší. Ale o nich to na štěstí není: v přímém kontaktu jsou moderátoři na zdejší "masovku" nezvykle prostopážní (Měcháček je něco mezi Petrem Čtvrtníčkem a Liborem Boučkem, Bittnerová zase variace na Veroniku Žilkovou), celkové zpracování pořadu mi přijde výrazně nápaditější než u neustále zmiňovaného Taxiku. Za tři díly už budou všichni chápat vo co go a nikomu to zmatečné nepřijde (i když není tak složité pochytat to už na poprvé ;)). Serióznější fanoušky vědomostních soutěží typu Riskuj nebo brňáckého AZ-kvizu neuspokojí, protože pořad na ně ani není cílen (jeho záběr je širší). DODATEK: viděl jsem podruhé náhodný díl - snad z Kroměříže - a to bylo explicit nůďo: jedna část ze starobynce a druhá z křesťanskýho gymplu. Moderátoři se snažili to rozhejbat a rozjuchat, ale špatný a křeč.

Akční orgazmus se nekoná. Ač film obsahuje dobré neokoukané akční scény (plnohodnotnou vlastně jen jednu - viz "nůž, tomfa a zraněný kamarád proti celému podlaží"), celkově film postrádá gradaci: souboje přestávají být nápadité (ač chtějí být, ale stylová rutina to ubije) a hlavní záporák je vyřešen totálním šmahem, jako by tam ani nemusel být. Zvláštně temná atmosféra také přispívá k pocitu, že tuhle řezničinu vlastně není nutné vidět víc jak jednou. Na rozdíl od HARD BOILED nebo TOM YUM GOONG s Tonym Jaa. Jedním slovem Homera Simpsona: Nůůdá.

Diváci si stěžují na nemožnost napojit se na film (resp. jeho postavy), přestože chápou, že film je o odcizenosti. Sledujeme dialogy/monology, kde každá postava má svůj názor na život (svůj racionalizační systém - tím i rozličný herecký projev a záběrování), který kolikrát zastávají bez ohledu co říká protějšek. Vzniká tím zvláštní úzkost, která pramení z pocitu, že postavy vedou izolované životy, které žijí paralelně s ostatními. Podobný pocit, který občas zažíváme v reálném životě. Každý má svoji pravdu, se kterou se ohání a přesvědčuje ostatní. A se kterou se dřív nebo později mílí a musí ji následně přehodnotit. Bez vnitřních monologů se charaktery stávají figurky deklamující své světonázory, přičemž není jisté, zda aspoň skutečně věří co říkají. Do hlav jim nevidíme, opět jako v reálném životě. Poslední třetina filmu mi velmi připomněla divadelní libreto STALO SE V ZOO od Albeeho, které vyvolává podobný ignorantský a izolovaný dojem, kterému se lze jen zoufale zasmát. PS: snímek má vskutku výbornou hudbu, ostatně jako veškeré výtvarné a technické zpracování.

O něco větší taškařice a působí více legračně než předchozí díly (náběh na batmanovský seriál ze 60. let), taky jsem během sledování nabýval dojmu rychlokvašky, respektive nepečlivosti k jistým detailům (např. při soubojích protivníci nezaútočí na Batmana dřív, než je může zmlátit). Evidentně tu je snaha o změnu atmosféry během samotného filmu, což může předchozí fanoušky rozhodit. Což já úplně nejsem (u prvních dvou dílů mě hodně baví jen některé scény). Ale nemůžu říct, že bych byl nějak výrazně zklamanej, nebo že by mě to nebavilo (hodnocení je orientační). Vlastně to působí uvolněněji než předchozí zatnuté díly. Plus oceňuju překvápka ve vývoji příběhu - minimálně dvě tři solidní. IMAX zážitek: Na 70 mm se hraný filmy točí dnes minimálně, o to výraznější jsou kvalitativní rozdíly u 35mm pasáží - ke konci mi to už připadalo jak přepínání kvality na youtube mezi HD a SD.

U tohoto Sorrentina jsem se už chytnul - většinou mi to dávalo smysl a přitom zůstal rozháranej pocit - dobrý. Ale stejně na něj budu chodit jako na bizárek a ne jako fanoušek (nejspíš nejsem schopen najít správnou komunikační frekvenci).

Zvláštní zážitek: jako když se chcete hrozně vysrat, ale nejde to - nic neleze ani neteče, přitom to tlačí. Režisér mi něco hrozně tlačil, ale nějak nevím co a proč. Pocit nevysrání.