-henry-

Řekněme, že jde o prequel k seriálu: První půlhodina s následně zmizelými agenty je o něco bizarnější než celá první serie seriálu, ale po této vcelku zábavné "expozici" se pozornost přesouvá na příběh Laury Palmerové, jenž mě z jedné hodiny pro změnu nudil (pár scén by se pochopitelně našlo, jako ty s indiánem v Lauřině pokoji). Genialita začíná od chvíle co Laura vstoupí do baru až po úžasně katarzní zakončení storky. I když se dovíme hovno, máme vše podstatné, aby to fungovalo. Tento celý segment je to nejlepší co jsem zatím od Lynche viděl (z těch hlavních počinů mi chybí akorát Zběsilost v srdci a dvě třetiny Inland Empire ;)) - je to holt sektář jako Brno :)

Ožehavé téma exekuce zpracované na první dobrou (je tu vše, co vás napadne při prvním brainstormingu v hospodě). Ale musím uznat, že vyvedeno to je velmi poctivě (výborný základ pro další podobné filmy).

Výbornej režijní kousek: když začnete s detektivem odhalovat princip fungování vraha, zpětně vám scény krásně zapadnou, potvrdíte si, co jste v nich jen instinktivně tušili, ale nevěděli proč a případně vám dojde, jaké režijní klíče v jednotlivých scénách Kurosawa použil.

Shlédnuto po americké verzi: kauzalita tu je oproti hollywoodskému remaku paradoxně mnohem hladší, divácky přívětivější, jak jsme zvyklí právě u zaoceánských thrillerů: více času tu je věnováno srozumitelnému popisu akce, zatímco Fincher v obdobně dlouhém filmu tyto popisy vynechává nebo není jasný jejich záměr a tak působí nezvykle "elipsoidně" ("s mezerami"). Nedá se však říct, že bych to u švédské verze víc ocenil, spíš jsem dostal chuť znovu to srovnat s novější předělávkou: mám podezření, že Fincher se snaží o evoluci filmové dramaturgie (podezření jsem nabyl už u Social Network :)).

Z Finchera se stává mistr neviditelného stylu (ne hollywoodsky hladkého!). Nejvíc jsem se bavil režií herců (co lze odečíst z plátna samozřejmě - většinou dobře zmotivovaná, občas jednání postav překvapí (např. výstřel v lese); minulost hackerky byla prezentována chytře přes přítomné existenční problémy), ale co mistra uchvátilo na knižní předloze, zůstalo největší záhadou filmu. Přestože se ve filmu dá najít ledacos, jakoby bych si z něho neměl co odnést. A pak tu je cítit jakási tvůrčí schizofrennost: uspokojit a zároveň neuspokojit diváka (to jsem vnímal už u opozdilého ZODIACA). A samozřejmě je zajímavé to srovnat s dřívější švédskou verzí.

Ty voe, to bylo tak naspídovaný a cool sebereflexivní, až mě to nebavilo. Nepociťoval jsem mezi hlavní dvojicí chemii a celej newyorskej vesmír byl pro mě děsně odtažitej. I když se tvůrci těmito prostředky (zcizováky) snaží navodit dojem, že možná nepůjde o klasickou romantiku s jasným koncem, koho to ale nebaví, ten vidí, že příběh přesně kopíruje zajeté schéma. Super pointa by byla, kdyby se Timberlake vrátil ke své bejvalce - bylo by v tom všechno: překvapení, přesah a konečně kus životnosti :)

Akční love story - jakej metafyzičtější námět si Woo mohl přát a který ještě nevytěžil? Chemie mezi herci a režisérem mi fungovala výborně, akci netřeba komentovat. Pořád zůstává otázka, kam by se příběh posunul, kdyby byl wooovsky krvavý...

Okaté a kýčovitější triky jakoby měly upomínat na větší rozvernost tohoto dílu, zároveň to působí levněji a méně výpravněji, ale je to kompenzováno spousty nápady i slušným humorem. Vrchol diváckého prožitku je uprostřed. Vůbec mám pocit, že finále, včetně patetického závěru, nějak chemicky na plátně nezafungovalo, i když to na papíře a explikačně muselo být kulervoucí. Ale je to slušná legranda - mám celou tu sérii rád.

Tentokrát převažuje spokojenost než rozporuplnost. Sice jsem myslel, že film trvá hodinu a půl, přesto bavil: herci (po dlouhé době konečně potěšil Čtvrtníček a Bartoška), dialogy, atmosféra upachtěnosti, pohyby kamery i zvuková dramaturgie good. V globále slabší řemeslné zpracování na druhou stranu podporuje satiricky realistické znění. Imho začínám si všímat, že lidé se satirou mívají problém - nejspíš proto, že "nepatřičně" narušuje žánrový požitek, který si zvykli očekávat (ale už ne přehodnocovat).

V prvé řadě nenápaditě realizováno (někdo tomu říká "jemnost", já už pracovně "umění bezvýraznosti" :)). Kvalitní premisu o nedostatku času udělat tak nenapínavou a nudnou, to chce kumšt. A ten naivní konec...