Kaleidoskop

Filmové celovečerní eseje (či snad básně?) se u nás moc nevidí a o to větší radost mi pak působí, když na nějakou narazím. Osobní život díry, režiséra (a mmchdm. pedagoga FAMU) Ondřeje Vavrečky je jedním z nich. Tato otevřená úvaha na místem prázdna ve hmotě dokáže diváka uchvátit jak vizuální pojetím a zpracováním, tak zvukovým doprovodem obrazu nám prezentovaného. Málokterý film dokáže oba tyto světy propojit a využít ve svůj prospěch tak jako toto dílo.

Dílo režiséra Radka Bajgara sleduji již delší dobu a myslím, že si buduje něco jako svůj režijní styl. Lépe řečeno, snaží se ve své tvorbě skloubit romantické (nebo rodinné) komedie s detektivní až kriminální zápletkou. Příběhy pak rámuje do okolí Berouna a Berounky, případně jiného poetického prostředí, které citlivě propojuje se svými příběhy. Dokazují to podle mě jak jeho film Teroristka, seriál Poldové a nemluvně a nebo právě film Kurz manželské touhy.  Po shlédnutí filmu Teroristka jsem se těšil a doufal, že dostanu další oddychovou, nevšední komedii, která mě překvapí svou odvahou, ale opak byl bohužel pravdou. Bajgar si tady na paškál bere nepodařené vzathy a snaží se na jejich nápravě budovat něco jako dramatický oblouk. Klid seance pak naruší nečekaný pokus o vraždu, který ale nebyl tak možná pokusem. Po technické stránce pak většina filmu vypadá jako reklama na jeden konkrétní, specifický a v této recenzi nejmenovaný rezort, kde se většina příběhu odehrává.  V hlavní roli se tu pak navíc objevuje Lenka Vlasáková, na jejíž kýčovitý herecký projev jsem alergický už dávno, protože mám pocit, že jím dokáže pokazit každou roli ve které účinkuje (jsem schopný to akceptovat snad jen v jiných kýčovitých komediích, kde s tímhle hereckým "talentem" přímo vyniká). Suma sumárum, jedná se o další českou komerční komedii, která se tak moc snaží vyjít z všednosti, až do ní sama spadá. Nic moc, od Bajgara jsem čekal trochu víc.

Upřímě řečeno jsem netušil, že Petr Jákl fušuje též do lingvistiky, ale překlad názvu jeho posledního díla do angličtiny mě o tom definitivně přesvědčil. Odteď budeme slovo "medieval" překláda zásadně jako "Jan Žižka". Natočit film o tomto legendárním vojevůdci se již pár tvůrců pokoušelo (namátkou třeba Otakar Vávra, že), ovšem Jákl se rozhodl, že skromné socialistické pojetí nestačí a je potřeba této české legendě postavit filmový pomník se vší grácií. Já prvotní chybu spatřuji už v rozhodnutí přetvořit českého hrdinu pro světová publika. Jako co bude vidět třeba americký divák? Tomu jméno Žižka nic neřekne. Ten uvidí jen další tuctový film ze středověku, natočený v Evropě (navíc je to dílo, které se drží hesla: "ve středověku slunce nesvítí a barvičky taky neexistujou"). Jenže stavět dramatický oblouk na reálné historické postavě je tenký led už samo o sobě. Příliš známých a důvěryhodných faktů nemáme, je potřeba si něco vymyslet a v takovém případě se scénárista vystavuje riziku, že ho nějaký historik obviní ze lži. A když máte takovýhle příběh napasovat na americkou tříaktovou strukturu aby zaujmul amerického producenta a musíte ho zjednodušit na minimum, aby ho překousal i nenáročný americký divák (a film tak měl naději na komerční úspěch), nemůže vám z toho vypadnout nic smysluplného. A takyže nevypadlo. Respektive, mě po zhlédnutí napadla jediná věta - je to hezký film, ale není to film o Žižkovi. Kdyby Jákl natočil film o nějakém bezejmeném rytíři, klidně bych dal i vyšší hodnocení, ale pokud si hrajeme na film o Janu Žižkovi, je tam toho přikrašlování a historických nesmyslů na mě až moc.  Já na jednu stranu Jákla obdivuji. Dokázal do čech dostat světové herce a v českých reáliích za americký rozpočet natočit slušnou podívanou. Ale dokud budeme hlavní postavu titulovat Jan Žižka, nemohu dát hvězdiček více.

Máloco pro mě znamená filmový minimalismus tak jako Krátký film o lásce. Geniálně jednoduchý příběh, minimalistická kamera i celé pojetí, to všechno pro mě dělá z tohoto filmu fantastické dílo. Patříte - li tedy mezi voayery, neváhejte tento film shlédnout.

Občas se v českém filmovém rybníčku objeví dílo se spiritualistickou tématikou. Ať už je to z poslední doby Tajemství a smysl života anebo právě Tichý společník.  Z mého pohledu se jedná o hezký a vkusně natočený příběh s dobře obsazenými postavami a nebýt toho konce, poslal bych to do průměru. On ale právě ten konec je nejspíš i důvod rozporuplného hodnocení, protože čás lidu film odsoudí jako propagaci ezoteriky a druhá část jej využije jako možnost k zamyšlení nad vlastní exitencí. A já asi patřím spíše k té druhé části...

Jestli mám ve svém filmovém vkusu nějaké guilty pleasure, jsou to určitě české loutkové filmy. Tato zanedbávaná filmová podoba klasického loutkového divadla je podle mě nádhernou ukázkou řemeslné zručnosti českých loutkářů i filmařů. A když se propracované loutky se svými vodícími provázky vynesou někam do přírody a přidá se k tomu krásná kamera, dostávám se do sedmého nebe. Film Malý pán stojí na základě dětské knížky Velká cesta malého pána, což je citlivá pohádky o přátelství a film ji nemohl zpracovat lépe. Za filmem stojí kolektiv divadla Buchty a loutky, v čele s režisérem Radkem Beranem. Já osobně miluji už první Beranův loutkový punk film Chcípáci a zatímco ten se svou jednoduchou mizanscénou postavenou celou ve studiu vypadá jako cvičení loutkářů z DAMU, Malý pán už je film se vším všudy. Nádherné loutky, precizně propracovaná mizanscéna, kde se kombinují kulisy s reálnou přírodou, hezký příběh i zajímavá hudba, to vše přispívá k tomu, proč se mi tento filmu tolik líbí. Samozřejmě chápu, že to není pro každého. Ale já osobně se těším na vznikající pokračování které nejspíš ponese název Velký pán. Další český loutkový film! Jupííí!

České romantické komedie nemám příliš v lásce. Většinou jde totiž o kýčovité šílenosti (ano, koukám se na vás Ženy v běhu a Bajkeři), které sice bývají hvězdně obsazené, ale kvalitou scénáře nesahají ani na průměr. A já vím, že je to divácky vděčné, komerčně úspěšné a že se takové filmy dělat musejí, protože jinak by český film zkrachoval. Ale tak to prosím pojďme omezit na nutné minimum. Když jsem se tedy dozvěděl o této novince, byl jsem k tomu dosti skeptický.  A na rovinu říkám, mile mne to překvapilo! Hlavní dramatický oblouk sice pravda, není nic extra, ale rozhodně se nedá srovnávat s výše zmíněnými veledíly. Moc mě taky bavila postava Matouše Rumla a i obecně to bylo skvěle obsazené a dobře zahrané (další musím vyzdvihnout Emmu Smetanu, protože tady hraje postavu, do které se mimořádně hodí). Bavil mě i scénář protkaný odkazy na jiné filmy a celkově je to hezky zpracované, citlivě natočené a jednoduché na koukání.  Neříkám tedy, že se jedná o něco přelomového. Ale rozhodně si to na poli českých romantických komediích najde své místo a rozhodně je to koukatelnější, než kterákoli česká komerční tvorba v této oblasti. Prostě jednoduchá nenáročná oddychovka pro romantický večer.

Řekněme si na rovinu, že Tankový prapor, je nejspíš to nejlepší, co kdy Vít Olmer natočil (laťka moc vysoko není). Samo o sobě to sice není žádné velkolepé dílo, ale nutno říci, že výborné obsazení a vtipný scénář výsledku hodně pomohly (na Olmerovy poměry to má alespoň nějakou úroveň a nahotinky jsou tam osekané na minimum). Bavit se tak budou zejména milovníci československých "army" filmů, jako je Copak je to za vojáka? nebo Černí baroni, zbytek snad ocení alespoň herecký um Mirka Donutila.

Pffff to co dobře funguje na krátkých skečích na YT, se Tři tygři rozhodli přenést na celovečerní stopáž. Jak už tu někdo napsal, úrovní humoru a příběhu se to blíží Kameňáku, na druhou stranu, po technické stránce to nevypadá špatně. Záhadou pak pro mne zůstává proč se někdo pokoušel do ryze komediálního scénáře napašovat ty bojové scény... v nějakém rozhovoru jsem slyšel někoho od tygrů říkat, že se snaží dělat nečeský film, nečeským způsobem a že se snaží do čech přinést něco co tu ještě nebylo. Tak by mě zajímalo, kde v zahraničí a jak by na to reagovali.

Již film sám o sobě je skvost, ale když si ho dáte s českým dabingem, který je plný různých odkazů a geniálních rapových textů, pak teprve pochopíte pravou podstatu tohoto díla.