Legas

Takové filmy se už dneska netočí. Veliká škoda. Všechno je dnes rychlé, dokonalé, uhlazené, nic nevrzá. Chjo! Na dvojce mě těší, že i při změně režiséra je důstojným pokračováním a nepřišla ani o moc povedené vykreslení mikrosvěta zločinem prolezlého Detroitu s policíí v rukou soukromé firmy.

Zřejmě jsem neviděl lepší film, který by tak dobře (a současně šetrně) popisoval strasti nezaměstnaných. A španělští tvůrci umí báječně bruslit na hraně mezi vkusně vykreslenými emocemi a decentní tragikomičností.

Spíš "outlaw" western drsné školy (Peckinpah), než gangsterka. I když má typicky tuctově gangsterský děj, který by se dal označit jako vybíjená až téměř do "last man standing", je alespoň pro změnu zasazený na venkov a je osazen neuvěřitelně "cool" postavami. Kdo se zde neposere z Toma Hardyho a Guye Pearce, neužije si ani samotný film.

Kraťas neúměrně natáhnutý na celovečerák. Bohužel. Kamera a hudba funguje perfektně. Pointa mi připadla poněkud zbytečně matoucí.

Vadilo mi, že většinou Gilovo setkání s některou s osobností vyústí pouze v údiv a málo které setkání je dovedeno k hezké scénce, nebo je příjemně vypointované jako setkání s Pablem Picasem, nebo Luisem Buñuelem. A také mi vadilo, že film natočil Woody Allen.

Nolan se úmorně snaží potírat komiksovou nadsázku celého příběhu a vytlačit na povrch politicky korektní drama, čímž celému filmu neuvěřitelným způsobem podkopává nohy. Raději akceptuji přiznanou nadsázku a plnohodnotnou hru s ní, než tenhle maskáčový tříhodinový slepenec. Druhým kamenem úrazu jsou veškeré Baneovi motivace k jeho činům, které jsem ani z jednoho procenta nepochopil a celá revoluce "Lidi běžte domů na jeden a půl měsíce. Tak jo." mi uštědřila scénáristický políček nejhrubšího kalibru. Líbila se mi spousta detailů (uši Seliny Kyle, ostatně i obsazení Anne Hathaway), casting (Burn Gorman) a figurek (Bane - i když jeho motivace 0, charakter výborný).

Film o čtveřici, která vyrábí nehumorný humor. A proč to vlastně dělá, tak to mi už úplně uniklo. Piča film.

Řemeslně kvalitní sci-fi horor, kterých v kinech (když pominu relativně nedávný Sunshine) dlouho nebyl a zřejmě zase nějaký ten pátek nebude. Cituje a upgraduje snad všechny stěžejní momenty Vetřelce, aniž by se tam daná bestie objevila (nebo ano?). Když už se snaží vybočit z brakových kolejí daného žánru, pak spíš klade více otázek, než zodpovídá, ale myslím, že slušnou odpověď bychom dostali pouze od takových formátů, jakými byli Arthur C. Clarke, Ray Bradbury apod. Na něco sofistikovaného, čemu bychom se v kině nevysmáli, žádný současný americký scénárista nemá, ale rád bych se mýlil.

Výbornou první polovinu filmu a la Jistě, pane ministře nemilosrdně znásilňuje romantický nezáživný slepenec plný klišé. Taková škoda.

Clint Eastwood je natolik dobrý filmař, že dokáže podat vcelku banální životy třech hlavních představitelů, kteří se různými způsoby setkávají se smrtí, natolik poutavě, že jsem seděl a ani nedutal. Byť v závěru nepřichází žádná šokující ani objevná pointa, příběh sensibila (Matt Damon) a ostatně celé téma okolo těch věcí, které jsou mimo rozumové chápaní, je zpracováno velmi citlivě a uchopitelně. Na konci filmu jsem byl velmi příjemně dojat. Jediné, co mě na filmu vysloveně mrzí je vizualizace všech těch posmrtných spojení. Myslím, že to kazí kouzlo celého filmu, ale chápu, že některým divákům to může pomoci celý film lépe vstřebat.