Legas

Více je někdy méně. Příjemné retro á la Tucet špinavců, Sedm statečných, akorát bez střelby. Díky svícení, výpravě, kameře a především hudbě mně Památkáři připomínali dřívější hravé filmy Stevena Spielberga.

Všechny ty figurky jsou úžasné. Mírně bizarní. Představte si například Justina Timberlakea, jak hraje na akustiku a zpívá „Těch tisíc mil, těch tisíc mil...“ :-)

Film, ve kterém je téměř vše obráceně, než v původním filmu z roku 1987. Například při aktivaci RoboCopa ve Verhoevenově verzi, si RoboCop neuvědomuje, že to býval člověk jménem Alex Murphy, začne mu to docházet později. Zde naopak při aktivaci Alex Murphy ví, že je Alex Murphy, a o svém robotickém těle se dozvídá okamžitě a není to pro něj nic příjemného - mimochodem skvělá scéna. Místo satiry na násilí prostřednictvím šílených reklam (verze 1987) tu máme satiru na americký imperialismus prostřednictvím politicky nekorektního televizního pořadu. Současná verze není už taková legrace plná brutálních scén, ale je o to více psychologickou sondou do duše člověka sice na životu zachráněného, ale uvězněného v plechovce. Akce je sice dynamická, velmi zručně kopíruje estetiku počítačových her, ale nenahraje tu prim. V tomto filmu, který by se měl za normálních okolností chlubit trikovou stránkou a spostou akce, jde především o příběh „Muže z oceli“, dobře napsané postavy a dialogy a velmi dobré herecké obsazení. Tak to teda, sebekritická Ameriko, klobouk dolů. A palec pro José Padilha. P.S.: A stejně by mě zajímalo, jak by ten film vypadal bez zásahů studia. To by bylo asi slušný porno!

Nemám rád Bena Stillera. Ale světe div se, nebýt prvních 30 minut, ve kterých je i ten Benův humor vlastně docela ok, tak by Walter Mitty ode mě slízl celou stovku. Pro snílky mám pochopení, sám jsem jedním z nich. Ale ačkoliv fantazíruju o sto šest, tak takhle ulítlé nápady rozhodně nemám. S úvodem bych neměl problém, kdyby byl ve chvílích představ Waltera Mittyho více přízemní, nebo méně stillerovsky parodický, nebo alespoň v duchu fantazírování filmů od Michela Gondryho. Takhle na plátně tečou peníze pro trikové exhibice, vysledkem kterých je pak průměrný humor. ALE s nástupem do letadla, respektive už s cestou na letiště, přestane Walte Mitty více méně fantazírovat a film je rázem neskutečná jízda plná nádherných záběrů, skvělých nápadů a slušné porce humoru a emocí. A Ben Stiller hraje Mittyho skvěle. Ještě jednou, on HRAJE, nedělá debila! A vůbec celý příběh o hledání negativu číslo 25 aneb hledání odvahy je prostě nádherný. To nevymyslíš!

V rámci dramatizace vyprávění se velmi často tvůrci (zvláště američtí a pod dohledem studia) uchylují v tom lepším případě ke kompromisům mezi dramatickou linkou a realitou, v tom horším případě podřídí realitu dění na plátně gradování dramatických momentům, které jsou ale plné nesmyslů, nelogičností a nerealistického chování postav. Jako divák se nad různé nesmysly dokážu často směle povznést. Ale v případě filmu Vše je ztraceno musím smeknout klobouk, protože se panu režisérovi povedlo obě věci zkloubit. Dokonce zašel tak daleko, že ve filmu je dohromady asi 5 místopisně ani věcně nepopisných vět. Jde o monolog, který se odehraje hned na začátku filmu. Režisér a autor scénáře nechá hlavního hrdinu beze slov jednat a nebohé diváky neznalé jachtařských záležitostí v tom prostě vykoupe. Přitom postava Roberta Redforda jedná naprosto logicky a promyšleně. Sedmasedmdesátiletý Redford uhraje celý film obličejem a jeho jediné slovo za celý film má doslova cimrmanovský efekt.

Těžko se hodnotí film, u kterého zatím nevíte, co ze slibně se vyvíjejícího vyprávění nakonec vyplyne. Nicméně formálně mě film velmi zaujal a ten závěrečný cliffhanger se mi moc líbil a nálakal mě na druhou část.

Limba už tu někdo zmínil. Právě na tuto bravurní hororovou hopsačku jsem si ihned vzpomněl. Film má ostatně velmi podobnou atmosféru. Mimo jiné i díky skvělé hudbě a vypravěči. Ale bez kvalitního scénáře by té povedené výtvarné stránky filmu bylo škoda. Takhle jde obsah s formou ruku v ruce k výborné pointě.

Spousta pozitivních překvapení. Ve filmu není ani jeden z pilotů tím klasickým kladným hrdinou a druhý zlým soupeřem. Film vypráví opravdu o rivalitě těchto dvou legend Formule 1. Rivalové také neobsahují klasickou dějovou linku ve stylu první trénink, první závod, nehoda, životní drama, závěrečný hlavní závod a jasný vítěz. Samozřejmě, že scénář napsaly dějiny F1, ale na druhou stranu si tvůrci vybrali právě tento konkrétní výsek, takže to byla jejich volba a díky tomu je velké finále o něčem jiném, než u běžných amerických velkofilmů. Neslyšel jsem během filmu snad ani jednu debilní větu, kterou slyšíte v tuctu ostatních filmů, na které chodí davy. Hudba a zvuk šlapou a ženou film dopředu silou všech koní, co Hanz Zimmer a páni zvukaři nabízejí. Smekám klobouk i před neotřelým nasnímáním závodních scén, respektive výseků, protože Rivalové opravdu nejsou o půlhodinových akčních orgiích na okruhu. Bod i za skvělý herecký výkon Daniela Brühla (Chris Hemsworth taky dobrej). Rone Howarde, to je asi tvůj nejlepší film. Benzín i rivalita soupeřů tu opravdu smrdí z plátna. Nejlepší mainstreamový film letoška a už teď vím, že jej budu velmi často sjíždět.

Ze začátku filmu je všechno na hovno - proč to neříct upřímně. Davová bitva o osud něčeho, která má budovat mytologii tamtoho onoho - stokrát obehraná písnička. Z pompézních zlatem pokrytých kulis Asghardu z prvního Thora se stala variace na antický Řím, záporáci nám vyskočili z Pána prstenů a hlavní bídák je snad míchnutý i inženýry z Promethea. Kulisy Londýna = zchátralá továrna jak z amatérského filmu plus pompézní kecy. Inu, Marvel. Ale po třiceti minutách se to naštěstí rozjede. Hvězdné války potkávají Pána prstenů a všechno se správně hýbe včetně Thorova kladiva. A dějová línie s Lokim mile překvapila - tolik twistů za jeden film? Super. A hvězdičky? Záleží, jak chcete, abych Thora hodnotil. Jako film obecně, jako komiksovou akčňárnu, nebo jako další Marvelovku? U mě záleží i na momentálním rozpoložení.

Téměř průkopnicky natočené béčko. Neskutečná jízda na horské dráze od začátku až do konce spojená s až fyzickými pocity. Gravitace bez gravitace - film nestojí příliš pevně na zemi a zanedlouho po shlédnutí odplouvá někam do prostoru.