Legas

Z „prvním dílem“ jsem měl problém, že kazí pointu původní Planety opic tím, že vysvětluje věci, které si dívák má domýšlet sám (o to byl závěr původní Planety opic děsivější) a navíc je vysvětluje značně tradičním způsobem (virus). U pokračování už tenhle svůj opičí problém řešit nemusím, ale při vší té strhující trikové stránce, která mě po letech opravdu mile překvapila, si musím mírně postesknout, že film není ještě o něco více konverzační, kontroverzní, divočejší ve svých myšlenkách. Zkrátka více opic, méně lidí (zde jsou opice skutečně už jako lidé, lépe o tom píše Douglas). Ale až na tahle postesknutí, že Úsvit mohl být exkluzivní, jsem byl nadprůměrně spokojen.

Vlastně ten samý film jako 21. Jen o jednu jednotku dementnější. Své hodnocení tentokrát nemyslím nějak zvlášť přísně, docela jsem se bavil - místy.

Naprostá disfunkční hrůza, velká filmařská ostuda. Prosím, závěrečnou řež jsem neviděl, protože jsem to už nemohl vydržet. Odešel jsem asi po hodině a půl nedůstujného antifilmařského mučení. Dvojka a trojka byly docela špatné filmy, ale vzhledem k téměř vynikající jedničce vůbec nechápu, jak může někdo natočit něco tak strašného, jako bylo tohle. Film (film?), otravný svými moralitami při padajících kometách při západu slunce s třepotající se s americkou vlajkou, s nechopností vyprávět příběh ve více plánech najednou, aniž by ztrácel tempo. Celé se to odehrávalo v nefotogenickém prostředí, střih na facku (v záběrech nahodile mizí auta, nebo roboti a následně se zase někde objevují apod.), prostě totální humus.

Obdivuju scénáristy, kteří v jedné scéně dokáží vyřadit z provozu hned tři mutanty se super-super schopnostmi, aby se mohl na plátně vyřádat mutant se super-super-super schopností. K mému smutku je hlavní postavou Logan a Wolverine zde bohužel své adamantiové drápy nevytáhne. Na tyhle okamžiky jsem se v Singerových X-Menech vždy těšil.

Winter Soldier obsahuje víc vnořených, znovuzrozených, zrušených, vedlejších a nových organizací než všechny Clancyho knihy dohromady. Ostatně především jeho první polovina evokuje hru na špionážní thriller s poskakujícími a mlátícími se gumovými medvídky. Aby taky ne, když ji táhne Robert Redford (bravo, myslel jsem si, že bude mít jen štěk). Nicméně o překvapení a napětí tu není nouze. Film obsahuje kus nostalgie k prvnímu dílu, až takovou návaznost na Avengers, že se ptáte, jestli ostatní členové filmu mají dovolenou, že se nestavili sestřelit pár nepřátel, prvotřídní gymnastické kousky a hodně kontaktní souboje jeden na jednoho a všechno je to krásně dynamické. Jenom nad tím vším raději moc nepřemýšlet. Ale kdo by to chtěl, vždyť je to komiks. Bohužel, i bohudík.

Pomale mi začínají vadit digitální kompozice překrášlených panoramatických celků. A také jsem se toho z příběhu mnoho zajímavého nedozvěděl.

Jak to pojmout? Určitě jediná Godzilla, na kterou lze dneska koukat. Ta úplně původní je už moc stará, lze na ni kouknout jen ze zajímavosti jako na historický filmový artefakt. Další její wrestlingová pokračování, kde se utká se spoustou soupeřů, jsou z dnešního a z našeho nejaponského pohledu pro děcka (moc gumy, málo umění). No a tahle, byť japončíci tvrdí, že je tlustá, je prostě nádherná. Ani se nedivím, že si ji v plné parádě šetří až na samotný závěr filmu (a v trailerech ji zaplať pánbůh neuvidíte). I ona by se totiž brzo okoukala (viz závěr Pacific Rimu, který mi byl už úplně ukradený). Zatímco Emmerichova Godzilla je dvouhodinová zábavná (jak pro koho) jízda se spoustou fórků, tak musím bohužel naznat, že zatímco se Emmerichova ještěrka celý film krčí, aby se vešla do širokoúhlého záběru, tak Edwardsův Godzillák se naopak ve filmu hrdě prsí. A jde z ně opravdu hrůza. Klobouk dolů před designéry a trikaři. Moc se mi líbilo, jak díky fikanému záběrování jsou jasně patrné gigantické proporce titulního krasavce. Který ovšem také potřebuje velké plátno a velký zvuk. Při prvním shlédnutí mě hodně zamrzel odfláknutý scénář, co se lidských hrdinů týče, ale je pravda, že v monster filmu jsou lidé až na posledním místě a že vlastně ta jejich dějová linie docela funguje. V rámci možností. Stejně bych ale krátil. Dnes chybí odvaha pojmout některé věci více zkratkovitě a uhrát film alespoň na 100 minut, když už ne na 90.

Aha, ono je to celé o restartu Matrixu. A jak tak koukám na ten svět kolem sebe, mohlo by to mít víc pokračování, než Rychle a zběsile.

Tolik zrychlených záběrů jedoucích aut neměly snad ani italské komedie.

Need for Screenplay. Neviděl jsem první půl hodinu, ale vůbec mi nechyběla. Mohl jsem vynechat i tu další hodinu. Závěrečných 15 minut mi připomělo hraní prvních Need for Speed, což je dobře. Druhou hvězdičku ode mne získávají kamerové vozy. Brzda. Konec.