Legas

Je mi smutno se zdejších reakcí diváků, kteří své nepochopení tohoto ne pro všechny srozumitelného díla dávají za vinu Clintu Eastwoodovi. Přiznám barvu, že jsem chtěl film v půli také opustit (vypnout), sledování počínání J. Edgara mi nepřinášelo vůbec žádnou radost, ovšem jaké milé překvapení mě čekalo na konci. Úplně mě rozesmálo, jaký podraz si na diváka ten starý lišák (Eastwood) nachystal. Se závěrem dostává celý portrét úplně jiný rozměr a veškeré nepochopení a otázky, jak to tvůrce se svým pohledem na Hoovera vlastně myslel, jsou rázem pryč. A nejlépe je o filmu nevědět vůbec nic (můj případ). Pak vás totiž překvapí i to kontroverzní nahlédnutí do soukromí.

Postava trenéra Josefa Hnátka je dobře napsaná a především výborně zahraná Miroslavem Krobotem. Bohužel je to právě Josef Hnátek, který naznačuje, že v rukou jiného scénáristy a režiséra mohl vzniknout daleko obsáhlejší a zajímavější film, než je "pouze zábavný" Okresní přebor. Nicméně díky za pár skvělých momentů a několik "ty, ty, ty" za vyloženě podbízivé, natahované a laciné vtípky typu opačně fungující světelná signalizace na železničním přejezdu. Tvůrci raději měli zmáknout lepší timing s obsahem deníku Josefa Hnátka.

Trip jako prase! Výtečně převedená atmosféra koncertu na plátno.

Styď se, páprdo!!

Příběh není zrovna záživný a zajímavý a i když naprosto skvělá hudba Davida Holmese v divákovi evokuje, že by mohl sledovat tarantinovku, ani dialogy nejsou nikterak peprné. Ale Soderberghovi nelze upřít schopnost točit tuctové žánrovky po svém. Jeho "bourenovka" spňuje základní rysy svých vzorů - máme tu nájemnou emancipovanou brunetu, která diváka v první minutě ujistí, že je schopna se dostat z jakékoli šlamastiky, hodně se tu cestuje po světě a před někým utíká skrze domy a střechy. Soderbergh ale dělá mnohé věci jinak, což považuji za velmi svěží. Hudbu Davida Holmese používá mimo akční scény, což dodává vyprávění videoklipový look. Ve filmu se v podstatě vůbec nestřílí a veškeré kontakty mezi aktéry probíhají ručně (a jak jsem uvedl - bez hudebního podkresu) a jednak mají velmi povedenou choreografii (a vypadají velmi realisticky ve smyslu takhle by se mohli dva cvičení nájemní tajtrlící mezi sebou pošťuchovat v hotelovém pokoji), jednak jsou tyto scény velmi dobře ozvučené. Výsledkem je kontaktní souboj, kde cítíte každou ránu. Berte moje možná nadsazené hodnocení jako radost z toho, že jednou za 10 let nejsem nucen poslouchat hlasité burácení pseudohudby při střelbě z dvaceti samopalů a při dunivé explozi v pozadí. Nájemná slečna, co má pěkný vztah se svým tátou a která se svým klínem opováží přiškrtit Michaela Fassbendera, má moje sympatie.

Nový film Bohdana Slámy jsem niterně, velmi intenzivně prožil a to až tak, že nejsem schopen číst zdejší komentáře s hodnocením o třech hvězdičkách a méně. Ale je pochopitelné, že na základě životních zkušeností a zážitků jednotlivých diváků není možné, aby takové filmy vnímali všichni stejně.

Němý film o němém filmu. Nápad dobrý, ale na 100 minut nestačil. Malinká naděje nástupu zvukového filmu, tedy i naznačená změna v nečekaném zvuku u položené sklenice, zůstala jen u nenaplněného snu po zvukových hrátkách toužícího diváka Legase a u noční můry hlavního hrdiny. Strohý příběh filmu sluší, ale ve finále, kdy je vše to krásné (hudba, výprava, herecké výkona a vůbec celá formální stránka filmu) okoukáno, začíná mírně nudit. Finále je opět roztomilé a probudí.

Omletá forma, která stále (zatím) funguje a je i v několika směrech inovativní. Levitující kamera je pěkná režisérská berlička, ale využití faktu, že v dnešním době jsme nemilosrdně obklopeni kapesními záznamovými médii (a že velký bratr nás sleduje opravdu všude), je zde snad ještě lepší filmařskou pomůckou. Samozřejmě jde o zábavu, i když se jakkoliv snaží hloubat nad hranicemi využití síly, kterou byli kluci obdarovaní. I přesto je Kronika až nezvyklým způsobem inteligentní. Bod už má jen za to, že si někdo dal práci a u scénáře (režie) logicky přemýšlel o oblékl levitující kluky do "neprorpro" a neprofoukavých bund a rukavic, když hrají ragby mezi mraky. Ale hlavní plus Kroniky tkví v dobrém prokreslení postav a jejich motivací. Už od samého počátku je nám jasné (ale přiznejme si to, že hlavně kvůli všeříkajícímu traileru), jak se příběh bude nadálet vyvíjet, ale motivace hlavního hrdiny k závěrečným činům je podána velmi důvěryhodně a ačkoliv teď budu trochu fantazírovat, asi bych se zachoval stejně. Vzbudil ve mně soucit a závěrečné vyvrcholení pro mě nebylo ani tak přehlídkou triků a bombastické akce, jako spíš psychologickým hororem. Za to díky. Kéž by každá americká "zábava" byla na této úrovni. P.S. Film některé nelogické nesmysly vysvětluje velmi vtipně. Když se plačící borec A schová v oblacích a borec B, který v té době patrně píchal svou přítelkyni a vůbec netušil, kde se borec A právě nachází, za ním zničehonic "přiletí", tak se borec A ptá: "Jak jsi mě našel?" Borec B odpovídá: "Nevím. Začal jsem najednou krvácet z nosu a tak nějak jsem tě objevil." Super (myslím to v pozitivním slova smyslu).

Nečekaná nuda. Hlavní postavou vedle Junga (Fassbender) je Sabina, která v podání Keiry Knightley mi byla natolik nesympatická, že být Fassbendera, tak ji napráskám ještě víc. A jsme u jádra dalšího problému, totiž že na Cronneberga se mi film zdál příliš krotký, málo vyhrocený a slušivě neanimální. Z poslední trojice jeho filmů jednoznačně nejslabší přírůstek. Příště víc spankingu, prosím.

Hodnocení po prvním (a u mě posledním) dílu. Shrnu nejdříve klady: dva ústřední představitelé a jejich špičkování. Konec kladů. Přenesení dění do současnosti je velmi sympatický nápad, ale mám pocit, že v tomto případě jde především o značku. Přejmenování postav by ničemu neuškodilo. Charakterictiky by klidně mohly zůstat stejné. A teď ty zápory. Sherlockova dedukce je natolik dokonalá, že celé vyšetřování rázem postrádá smysl. Stejně tak Dr. Watson, které to jen celé zdržuje svými udivenými dotazy, je naprosto nefunkční figurka, která sice na závěr něco zmáčkne, což mi přijde ale příliš násilně naroubovaný důvod opodstatnit svoji seriálovou existenci. Dále tu máme naprosto směšně vykonstruovaného vraha. V podstatě lze říct, že jej stvořil sám Sherlock a velmi mi připomíná zlobivce z komiksů (zvláště od Marvelu), kteří existují také díky existenci hlavního hrdiny a páchají zlo, aby ho nasrali. První díl naznačuje, že seriál bude nějaký divoký propletenec a ne pouhé vyšetřování jednotlivých případů, což mě rozesmutnilo, protože jde o neduh naprosté většiny současné seriálové produkce, kdy se pak jednotlivé série uměle natahují. Jejich obsah pak mutuje v něco smysluplně neuchopitelného a původní vize je navždy ztracena (ha, jak příkladné, Ztraceni). Můj závěr komentáře je samozřejmě jen odhad, ale 90 minut mi stačilo na jednoznačný verdikt, že dále Sherlocka sledovat nehodlám. Předpokládám, že pětihvězdičková hodnocení zde na CSFD jsou výplodem seriálových odkojenců, kterým já nikdy nebudu, protože je mi seriálové koncepce (možná by se hodilo přišpendlit i "současná") tak trochu proti srsti.