Legas

Nádherné kulisy, zdařile rozpohybovaný život v ulicích, pozlátkový filtr, nádherné barvy, ale ... Příběh byl na mě moc dětsky ustrojený, přitom nebyl ani roztomilý, ani dojímavý.

Zoufalý to český film. Na Pusinkách je asi nejvíce vidět problém téměř všech českých filmů a to, že film měl být dramatem a přesto ze sebe snaží vyblít vtip za každou cenu. Paradoxně se mu komediální stránka (i ta nechtěná) daří lépe. Takoví Rafťáci byli dost špatní, ale alespoň se nesnažili o nic víc, než byl žánr teenagerovské komedie. Karin Babinská se snaží přihnout z láhve levného bílého vína stokrát jinak a v druhém plánu paří na PlayStationu Portable. Hlavním problémem dramatické roviny příběhu jsou všechny titulní slečny. Nemohl jsem jim fandit, protože z principu odmítám s takovými skvosty cokoli prožívat. Jejich "problémy" mi přišly směšné, což logicky nejvíce kazí můj celkový pohled na film.

Pokud ve vás zbyl alespoň kousek dítěte, máte rádi pestrobarevné taškařice a vyznání lásky ve starých amerických filmech, strávíte moderní digitální kejkle, nebo ještě lépe - milujete předchozí dva Spider-filmy, pak si bezesporu zamilujete i třetí (snad závěrečný) kousek. Vše, co jsem měl na Spider-manovi rád u předchozích dílů, jsem našel i zde, ku prospěchu věci ještě ve větším množství. Nepopírám, že trojka je všehochuť, ale mě osobně to vůbec nevadilo. Bavil jsem se královsky (s titulkovanou kopií).

Po letech jsem se ze zajímavosti podíval znovu - tedy na 1. díl - a byl jsem docela v šoku, co že jsem to jako malé dítě hltal. Chvílemi jsem se docela šíleně smál, chvílemi mě zasáhla nevěřícná křeč... Naprosto příšerně "zahrané", s primitivními dialogy, dějově o hovně - reklama na výrobek značky VOJNA, tfujtajblově propagandistické. Já vím, to se mně to dneska žvaní, co?

"Fašistická, xenofobní a testosteronová prasárna, kterou by měli zakázat." + odpad!, tak komentoval Legas 300, když z ní po 30ti minutách kvůli výše popsaným důvodům utekl. Uběhl rok, mrknul jsem se, jak vypadá předloha a po dokoukání filmu až do konce musím většinu kladů připsat na vrub kresbám, které Snyderovi posloužili jako storyboard k těm nejlepším momentům filmu, a většinu záporů musím opět připsat na vrub předloze, díky které původní větu z mého komentáře jen tak nesmažu. Film je navíc zbytečně uměle natahovaný a opakované efektivní zpomalovačky začnou ke konci už trochu nudit. PS: Xerxes je boží!!

Nepochybně nejde o špatný film, ale mě neoslovil (ani nevím, proč).

Všechny ty narážky jsem napoprvé nepobral, ale o to více se mi film líbil. Člověk napodruhé může objevit, co předtím přehlédl. Dravci a vrabci mají navíc moc pěknou formu. Nejdená se o žádné zakuklené náznaky, vše je hezky čitelné. Divák musí mít jen dobrý všeobecný rozhled. A zpívané úvodní (i zavěrečné) titulky - skvost!

Sunshine je velice zvláštní sci-fi mix. Na začátku se tváří jako technicky promyšlený a uvěřitelný film, posléze začne na diváka pomrkávat béčkovitý konstrukt s občasným výpadkem zdravého rozumu (superbombu, která má zachránit lidstvo, umí ovládat pouze jeden člen posádky například) a na závěr se film překuklý v čistý sci-fi horor, jehož děj má s Horizontem události společného více, než byste čekali. Proč tedy na mě Sunshine tak zapůsobil? Je velmi neotřele natočen. Chvílemi připomíná dlouhatánský videoklip. Báječně vyvážený soundtrack, balancující mezi dvěma hudebními světy - současnou elektronickou hudbou a instrumentální hollywoodskou - filmu neuvěřitelně sluší a Danny Boyle chrlí na plátno zajímavé nápady. I scénárista se vysměje tradičním klišé (ROZDĚLÍME SE. - BLBOST, MOHLI BY NÁS SEŽRAT MIMOZEMŠŤANI.). Cillian Murphy je opět tahounem filmu. Nepředvádí sice nic suprovního, ale jeho uhrančivý pohled chladně nebezpečných modrých očí a zabarvení hlasu na mě vždy zapůsobí. Závěr filmu na mě emocionálně tak zapůsobil, že mě téměř zvlhly oči. Gradace hudby spolu se zoufalou snahou postavy Cilliana Murphyho dokončit misi vyhnala z mé hlavy veškeré pochybnosti o kvalitách tohoto filmu. 90%

Co se formy týče: výborná kamera, můj obdiv k trpělivosti s časosběrným filmem, pěkně nastříhané. K obsahu: Takových příběhů najdete kolem sebe spoustu, což je pochopitelně hodně smutné. Marcela má scénář, který napsal sám občasný kruťas "Život". Je to velice silný příběh a emocionálně vypjatý jako žádné filmové drama, které jsem kdy viděl.

Krapánek drsnější, dějově poutavá detektivka. Scéna s mrtvolou v bramborách je neskutečně brrr a vůbec všechny uškrcené dívky jsou aranžovány až překvapivě odpudivě. O to více překvapí romanticky laděné úvodní titulky s průletem pod Tower Bridge. Velice se mi líbila manželka šéfa Scotland Yardu, tvrdohlavě vařící svému manželovi francouzské speciality. Frenzy je velmi kvalitní film Hitchcockova režijního podzimu. 4 a 1/2