Legas

Ani se nedivím rozporuplným reakcím pro tenhle film. Gwoemul (The Host) si tropí z diváka blázny. Na první pohled vypadá jako schématický monster movie, ale divákovi, který má v dané kategorii nakoukáno, přináší mnoho milých překvapení. Tak především bych se vyhnul zaškatulkování mezi horory a hrdě bych přiznal sci-fi / drama / komedie. Dále se Gwoemul vysmívá všem klasickým klišé, tropí se srandu z amíků (respektive z jejich tupých monster filmů) a vůbec se jedná o velice pěkně natočený a nápaditý film. V podstatě bych měl říci, že v daném žánru se jedná téměř o geniální počin.

Na první pohled komplikovaný film se třemi dobově odlišnými částmi, při bližším prozkoumání jednoduchý příběh se spoustou navádějících indicií. Pěkný film, který mě místy nechával až příliš chladným. Requiem za sen mělo podstatně silnější náboj. Ale i tak je Fontána nádherným filmovým zážitkem.

Příběh otřesný, chyběl Trhač a spol., dynamicky rozpohybovaná kamera, hodně svižná "spider-manovká" akce, ovšem lehce zapomenutelná, asi 2 slušné hlášky.

Nádherně zpracované téma. Nápaditost, vtip, jednoduchá názornost bez zbytečného obcházení s pomocí těžko pochopitelných náznaků.

Takový film by mě překvapil, i kdyby byl natočen v roce 2007. A v tomto směru si jej vážím nejvíce. I filmy od Lynche se dají "vysvětlit", ale Andaluský pes se myslím nachází tak trochu mimo realitu snad ještě více, než jakékoliv fantasy snímky. Snad proto jsem byl filmem fascinován a to jsem prošvihnul úvodní, nejproslulejší scénu.

Pěkně zostra natočená poučka, jak inicializovat v sobě pud sebezáchovy a začít existovat klasickým, ale fungujícím způsobem. Život je někdy kurva.

Na můj vkus příliš jednoduché. Již v polovině filmu jsem věděl, o čem všem bude film nadále vyprávět a díky tomu jsem se při dlouhé stopáži místy nudil. Na druhou stranu je Příběh z Tokia pěkně zarámován do vkusně komponovaných statických záběrů (až na jednu vyjímku, pokud jsem si dobře všimnul).

Sledovat Světla v soumraku je o nervy. Člověk neví, jestli by hlavní postavě pomohl, nebo jí raději nafackoval. Ostatně se to týká i všech ostatních postav. Dělá si Kaurismäki srandu z diváka i v ostatních filmech? Nevím, bylo to moje první setkáním s panem režisérem a jsem z toho docela rozvařený. Kamenné, bezúsměvné obličeje postav, zvracející ze sebe po minutovém rozmýšlení holé stupidní věty; téměř nerozeznatelné jaro od podzimu; deprese na každém kroku; nejčernější humor, co si vůbec dovedete představit; statické, pečlivě komponované záběry; písničkový soundtrack tak starý, že vůbec netušíte, z dob které světové války pochází atd. Mazééééc!

Jak natočit film o AIDS a o předsudcích vůči homosexuálům, aby to pochopilo i dvanáctileté dítě? PHILADELPHIA! Příliš okatě napovídající záběry by sice mohly sloužit jako návod pro začínající amatérské filmaře, jak spolehlivě odvyprávět příběh, ale jaký divák po takhle polopatickém, uplakaném a přibarveném zákusku touží? Divák řadový, divák odpočinkový. A musím se přiznat, že včera jsem se také zaškatulkoval mezi odpočinkové diváky a film jsem si užil. I přes výše zmíněné výhrady se na Philadelphia pěkně kouká a mám tam své oblíbené momenty.

To bylo hustý!! Ale trochu mišmaš. Vlastně to není ani film. Clerks 2 jsou slepencem videoklipů, které jsou vloženy mezi debaty o filmech a rozebírání současného stavu bezcílného živoření hlavních protagonistů s hojným využití slovíčka "fuck" (a jemu podobných). Občas nuda, občas neskutečně úchylně zábavné.