Anianna

Přemýšlím, proč se film jmenuje Zábava, zábava. Je smutný. A alkoholová období hlavních hrdinek bych nazvala spíš tragédiemi. Poláci umějí vážná témata podat autenticky, problém obnaží na dřeň. A mají herce, kteří se to nebojí zahrát. Dorotu Kolak neznám, ve filmu přímo zářila. Agatu Kuleszu jsem už v pár snímcích viděla a oceňuji její proměnlivost. Dokáže zahrát cokoli, také sbírá jednu cenu za druhou. Na těchto dvou herečkách film stojí. Zábava, zábava je myslím z těch mála filmů, které se věnují tématu závislosti žen na alkoholu, jedním z nejlepších.

Některé epizody jsou směskou iracionality a halušek, jako právě tato. Přesto koukám, v seriálu je nová policistka. Okatá a hodně podobná hrdince z maigretovky  Severní hvězda. Tak gúglím. Jde o tutéž herečku, jen zde o 15 let starší. Tak na 35 let nevypadá! Krásná Lizzie Brocheré... Snad si při dalším setkání vzpomenu, odkud tu holku znám.

Epizoda seriálu je velmi povedená, na úrovni filmu s Liz T. z roku 1980. Možná o trochu lepší. Když slyším jméno Greggová, hned vím, že je to hrdinka této Christie detektivky, a to je co říct, protože si jména filmových postav moc nepamatuji. Tady ale jméno zazní skoro v každé větě. A když slyším slovo zarděnky, vybaví se mi Rozbité zrcadlo taky. Epizoda má několik emotivních scén. Třeba návštěva hlavní hrdinky v ústavu, kde se starají o jejího postiženého syna. Ve své mateřské nenaplněnosti se ho nedokáže ani dotknout, i když ho v srdci miluje. Spíše než detektivka je příběh osobním dramatem nešťastné matky. Christie vztahová dramata uměla moc dobře napsat, a tak ani neznám film na motivy její knihy, který by se vyloženě nepovedl. Epizoda 85%

Film jsem viděla 2x a oceňuji nejen Jima Carreyho v pro něj netypické roli. Kate jako vždy skvělá, výborná Kirsten a pro mě v posledních letech svým herectvím přitažlivý Tom Wilkinson. Ač Brit, uplatňuje se stále více v amerických filmech. Jde v kariéře ve stopách Hopkinse, ale není akčním hrdinou, hraje více srdcem. Věčný svit kromě plejády hereckých špiček navíc nabízí originální zápletku.

Pochopila jsem, že v republice máme 78 větrných mlýnů. Objevování památek ČR je mou letní náplní, ale větrný mlýn jsem dosud ´žádný neviděla. V Plzeňském kraji je nemáme. Musím si je vygúglit. To ostatně dělám po každém díle seriálu, a to je taky jeho velké plus, že ukazuje krásné objekty a zároveň vzbuzuje zájem, zvědavost. Kde to je? Jak se tam dostanu? Pustí mě dovnitř? Takže jdu gúglit mlýny. Inspirativní závěr hodně povedené série s úžasně zapáleným Miroslavem Táborským.

Na Mišíka balili kluci na našem gymplu holky. Kdo měl desku Mišíka, nemusel lákat na sbírku motýlů. Už za doby temna byl VM ikonou, k níž jsme vzhlíželi. Navíc mi mnohem více než škola přiblížil českou poezii 2. poloviny 20. století. A Kamil Střihavka měl pravdu, poslední album Noční obraz má výborné písně. Teď jsem si jich pár pustila.

Nevím, jestli jsem čekala pointu, asi ano. A ono zoufalé nic. Prázdno.

Po prvním díle trilogie ještě nechci hvězdičkovat. O Fridě je v dokumentu hodně zajímavých informací, zvláště z jejího mládí. Nepamatuji si, jestli jsem kdy o ní viděla takhle podrobný medailon s tolika výborně poskládanými dobovými materiály. Druhý díl mě přiměl hodnotit. Dojímavý, bohatý na souvislosti, svědectví... Frida je zde ukázána jako žena, která bojuje se svými bolestmi, a nelze než ji chápat a soucítit s ní. Z dokumentu vnímáte, jak křehká byla, jak moc toužila po lásce svých blízkých a jak moc se trápila, cítila-li se zrazena. Její tvorba to ostatně názorně ukazuje. "Frida byla žena, která dokázala namalovat věc dříve nesdělitelnou," cituji z dokumentu. Kontext vztahový i společenskopolitický ukazuje názorové nastavení ženy, její postavení, roli Diega v jejím životě a také jeho jako muže a významného umělce. Třídílný dokument, jak ho vnímám já po 2. díle, je lyrickoepickým záznamem životního putování a prožívání jedné ženy. Formát je jasně komponovaný, ucelený, nemohu nic vytknout.  Hudební podbarvení vynikne pouze tam, kde má, zejména v tragických pasážích. Oceňuji i to, že každý ve filmu promlouvající má v české verzi svého dabéra/dabérku. A to české namluvení se moc povedlo (Syslová, Krbová, Batulková, Svobodová, Šťastný aj.)

Vůbec si nevzpomínám, kde jsem tyhle ilustrace poprvé viděla... Dnes si oživuji, že to byl určitě Quentin Blake. Má nezaměnitelnou kresbu. Až nyní jsem se o výtvarníkovi něco dověděla. A jsem tomu ráda, v ilustrativní tvorbě se moc neorientuju, ale on je fakt originální a měla bych si ho pamatovat. Velmi pěkný dokument.

Po zhlédnutí jednoho dílu nemusím být úplně objektivní, ale mám zajímavé rekonstrukce ráda a model, kdy si zájemce s určitým rozpočtem ukáže na dům a ten mu je předán až po celkové rekonstrukci (pro Čecha sci-fi), mi sedí. Seriál je kanadský, znám dva podobné americké. Díl, o němž mluvím, řešil dům s výhledem na moře. Formát pořadu je oproti evropským pořadům tohohle druhu zbytečně dramatický. Nastal problém! Co teď? Peníze! Čas! Nedodržení protipožárních předpisů? No, to ne!!! Dialogy mezi tvůrci-designéry vysněného domu se navíc opakují ve smyčkách pořád dokola, jako by se film zasekával. Natáhne se tak nejméně o čtvrtinu. Kouknu ještě na pár dílů, možná uvidím hodně zajímavou přestavbu.