Anianna

Kybernetický útok? No, tak zrovna na tohle by zvířata těžko reagovala. Ta nedotaženost mi vadila. Co by mělo fungovat, nefunguje, a naopak. A proč ti jeleni? Vzhledem ke stopáži, která je jim věnována, mají ve filmu nějaký význam. Proboha jaký? Jelen je už od pravěku zobrazován jako zvíře mnohých významů a symbolů. Světlo, síla, opatrnost, moudrost, také znovuzrození... Kdyby tam byla jedna laň! Ale takhle mám pocit chaosu... Jako by se tvůrci nedokázali shodnout na myšlenkové linii. A ten konec! Ach, jo. Laciněji to vyznít nemohlo... Díky Julii, Ethanovi a té malé Farrah dávám 3*.

Edukativní charakter dokumentu dává najevo, komu je určen. Pokud navíc čtete, že vznikl ve spolupráci s Národní galerií pro ČT Art, je jeho zacílenost prakticky definována - uzoučký okruh diváků z už tak nevelké množiny milovníků středověké malby. Umím si představit, že dokument běží jako smyčka na výstavách středověkého malířství nebo jako výukový materiál na vybraných uměleckých školách. Samozřejmě, kdybych to chtěla hodně odlehčit, pak je nejpřínosnější pro padělatele. Mně se deskové obrazy nebo nástěnné malby z období gotiky vždy líbily, takže jsem dokument vnímala zejména vizuálně. Ta metoda odhalující podkresbu šla mimo mě. Navíc se v komentáři stále opakovaly stejné informace. Kratší komentář a výraznější dobová hudba by snímku prospěly.

V Betlémském světle se opět potkáváme s partou herců, s nimiž se známe z jiných svěrákovštin. Tohle společenství mě na filmu snad bavilo nejvíce. Kolářová i Svěrák charakterově stejní jako třeba ve Vratných lahvích, Vetchý opět k lidem laskavý a nadšený pro všechno, co člověka potěší a uzdraví, Macháček opět v roli pedagoga, skvělá Ramba s Kotkem, jako čerstvý vítr...nebo snad stříbrný vítr? Vzpomínka na mládí? Vynikající  Polišenský. Atd., atd. Film stojí na vynikajících hercích a svěrákovské situační a verbální komice (i když ne tak dobré, abychom si přisvojili nové hlášky). Oproti jiným snímkům otce a syna Svěrákových se po dějové stránce Betlémské světlo ale nějak rozpadá, nedrží pohromadě. Zatímco v první polovině je divák správně namotivován a srozuměn s tím, že pan spisovatel se musí nějak vypořádat s epickým směřováním tří povídek, tak v druhé polovině už prakticky nemá snímek co nabídnout a stává se nudným. Všechny tři povídky jdou do ztracena a spisovatel se vrací myšlenkami ke své ženě. Žádná pointa, žádné překvapení, spíše rozpaky. Z filmu cítím asi nejvíce nostalgii... Přispívá k tomu i vybavení spisovatelova domu. Jako by se tam čas zastavil v sedmdesátkách. Stejně tak byt rodiny s postiženým chlapcem, dílna léčitele, ateliér fotografa, bufet. Interiéry působí neladně, až omšele. Nevím, zda záměrně.  Ale ony se ty časy, kdy jsme byli mladí, nevrátí. Svěrákovi jako by ustrnuli v minulosti, jež ovšem s tou minulou kvalitou už nemá nic společného. V nejlepším se má přestat... 3* dávám z úcty ke Z. Svěrákovi.

Skvělý koncert! Kateřinu Marii Tichou jsem dosud nějak opomíjela, neprávem. Holka ví, co zpívá, a dobře zpívá!

Koukala jsem kvůli Rodenovi, ale zdálo se mi to tak hloupé! Jak vidím z ostatních hodnocení, o nic jsem nepřišla, když jsem v polovině filmu přepnula.

"Lituju, že jsem se projektu Pátý stupeň účastnil, a to z toho důvodu, že teď už vím, jakej by mohl být život s dostatkem asistence. A ten návrat je krutej. Ale snad si zase zvyknu, nic jiného mi nezbejvá." Velmi smutný dokument. Kvalitní společnost se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o občany s hendikepem. A ten dokument poskytuje ten nejnázornější obrázek. Dokonalé zrcadlo politické nevšímavosti, neschopnosti vytvořit funkční systém pomoci. Opravdu smutné.

Další z dokumentů...kolikátý už... A to je asi problém, protože nic nového nenabízí. Rozhovory, fotky, záznamy z koncertů jen jinak seřazené.

Tak nevím, jak začít. Většinový český divák se ve filmu ztratí. A to z několika důvodů. Pro mizernou znalost evropského (světového) výtvarného umění. Za to ale nemůže, tak je postaveno naše školství, které estetiku zadupává do země. Pro neukotvení v křesťanské kultuře. Za to taky nemůže, protože se víra čtyřicet let tvrdě potlačovala. Pro neznalost evropských historických souvislostí... I já gúglím a hledám odpovědi. Mate mě sám obraz Nesení kříže, respektive nesouzním s jeho interpretací. Boží mlýn... sám bůh mlynář... schodiště, žebříky... hlučné otáčející se kolo...ta symbolika mně vzhledem k dějovému směřování nesedí. Rozpadá se mi to. A do toho Kristus. Je-li to tedy Kristus, pak se ptám, proč je zobrazen s křížem tau? Jsem prostě většinový český divák. Mohu-li tedy něco opravdu na filmu objektivně vyzdvihnout, je to vizuální stránka, práce s světlem a s barvou.

Zajímavý, ale vlastně moc smutný dokument, protože ukazuje, jak malou šanci má člověk prchající do Evropy tímto způsobem. Průvodce snímku má jasný cíl-najít toho přeživšího imigranta, nicméně myslím, že dokumentovat osud jednoho nešťastníka nepomůže řešit celý problém migrace. Trochu to na mě působí jako honba za senzací. Ten člověk zázrakem přežil a já ho najdu!

První řadu cyklu jsem neviděla, ale opět chválím francouzskou dokumentární tvorbu. O kambodžských chrámech jistě vzniklo hodně dokumentů, ale ten pohled z pozice současných technologií je pro mě velmi velmi přitažlivý. Ty vizualizace a animace! Děkuji tvůrcům za originální přístup.