Anianna

Taková malá sci-fi. Válka s mloky po americku. Smutné je, že už se stává realitou, že všichni, i když se více či méně snažíme o nápravu, doplácíme na přezírání veškeré biosféry. Film nese poselství beze slov, doprovázen jen hudbou a šuměním vody. Výborná animace. Výtvarné ztvárnění těch žabích tvorečků nebo mločíčků je záměrně sympatické, zatímco člověk je nakreslen nelichotivě objemně. A není mu nic platné, že prozře. Už je zkrátka pozdě. Srozumitelné i pro malé děti a rozhodně velmi poučné.

Něco mi uniká. Seriál nesleduji od začátku, tak je docela možné, že zacílení pořadu bylo v úvodu definováno. Přes 20 let jsem měla k problematice rizikového chování včetně nadužívání NL blízko. Jeden z faktorů vzniku závislosti je nízký věk uživatele. Shoduji se v tomto s adiktology v pořadu. Proč ale ta ikonka od 15 let? Komu je seriál určen? Opravdu mi něco uniká...

Výborná animace, působivá hra se světlem. Číslo jako nástroj ke stigmatizování jedince vidím v animovaném filmu poprvé, ale obecně to není nic až tak originálního. Co se mi ovšem opravdu líbilo, byla ta pointa/nepointa. Je lepší být přehlíženou nulou nebo siamským dvojčetem, které bude vždycky středem pozornosti? Louže nebo bláto? Pan Kezelos, zdá se, má více démonů (viz film Allure).

V Čechách říkáme, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V Austrálii, jak dokládá film, se nemusí dělat vůbec nic a zmar zákonitě přijde. Přijde rychle, hned napoprvé a fatálně. Přemýšlím, jestli se autor masovou likvidací těch příšerek snažil zbavit svých démonů a jestli se mu to povedlo.

Krásný film. Peterovi O´Toolovi bylo 37 let, Petule Clark také, přesto zahráli věkově nerovný pár excelentním způsobem. Film o životě a lásce, o válce, o oddanosti k učitelské profesi, o štěstí i žalu. Ač má film podobu muzikálu, je dramaticky a emočně strhující. Nepluje na líbivých písních, necpe do popředí pěvecké kvality Petuly Clark, v té době muzikálové hvězdy první velikosti. Williamsovu hudbu vnímám jako nástroj k rozehrání vnitřního života přepečlivého a poctivého profesora latiny, jako otevřené dveře k emocím, v něž nedoufal. Příběh sám je tak podmanivý, že vám je úplně jedno, jak je patetický, předvídatelný a s mnoha klišé. A i kdyby vám to jedno nebylo, stejně budete ždímat kapesník, protože Peterovi věříte každý pohled. Skvělý dabing Otakara Brouska st.. Ten i zpívá a jeho neškolený hlas je dalším emočním bonbonkem.

Povedený dokument. Představuje Botticelliho dílo v širokém kontextu, možná až zbytečně širokém. Pro mě je zajímavá ta část, která ukazuje nejslavnější dílo Zrození Venuše v reklamě nebo v hrách politických.  Mám k takovým motivům výhrady, stejně jako k přetváření portrétů na počítači a argumentaci, že i to je umění. Vůbec je zajímavé sledovat, jak se mění pohled na umělecké dílo v čase a v místě. Zatímco v roce 1940 se s Venuší manipulovalo holýma rukama, v současnosti si kurátor nedovolí dotknout se byť jen rámu malé kresby bez bílých rukaviček... A úcta k rámům v podobě obrovského depozitu, ta mě tedy potěšila.

Další severoamerický seriál o rekonstrukcích. Znám dva podobné americké a jeden kanadský jako tento. Koukám na díl o Niky a Jordan, kteří koupili velký dům (nevím, proč ho v pořadu všichni nazývají farmou) a potřebují zrekonstruovat půdu. Tolik zadání. Formát pořadu je naprosto totožný se všemi dalšími podobnými. Dvojice parťáků vše vymyslí a zrealizuje. V tomto případě krásná designérka s dokonalým mejkapem a její bratr stavař. A tak bourají, dohadují se, staví, natírají. Párkrát, jak jinak, se některá situace zopakuje. Vůbec nevím, jestli jsou v Severní Americe konzumenti těchto pořadů tak natvrdlí, že se jim každý dokument předkládá se smyčkami, aby to prostě slyšeli a viděli opakovaně. Poprvé však vidím rekonstrukci, kde se neřeší, kolik to bude stát a kdy to má být hotové, dokonce ani problém s vodou, včelami nebo hnilobou nenastal, takže jsem byla ušetřena hysterické scény kohokoli z týmu řemeslníků. No, ani tak seriál nic moc nového nenabízí.

Úvodní díl mi připadá plochý, spíše než o příběh jde o popis děje. Nejprve tohle, pak sbor, pak Jihlava, pak tohle a tohle. Iveta působí v té své zaťatosti černobíle, jako by jí ani nic než hudba nezajímalo. Zatímco její sestra je psychologicky propracovanější, názorově vyspělejší. Křenková ani pipku zahrát neumí, takže dobrá volba. Líbí se mi i role otce, který se samozřejmě o dceru bojí, a chová se přesně tak jako tátové té doby. Seriál začíná v osmdesátých letech, v době mé puberty. A ano, souhlasím, že na nás mámy šily. Ale já jsem nosila úplně něco jiného, než dívky v seriálu. Že by se ve Frenštátu nešilo podle Burdy? A ty účesy! U nás na západě vládla trvalá nebo dlouhé vlasy s čelenkami. Stejně tak interiér bytu Bartošových tou dobou nedýchá. Napadá mě srovnání s epizodou Paní, vy jste vdova! (jiný seriál z doby totalitní). Náhodou zde také hrála Křenková. Reálie interiérů mnohem více odpovídaly. U Ivety bych na základě kostýmů nebo scény vůbec nevěděla, o jakou dobu jde. Po vizuální stránce zklamání. Herecké výkony zatím průměrné.

Animace založená na velmi povedené osobité kresbě. Výtvarník pracuje s perspektivou i s pohledy shora. Film je černobílý, některými momenty komiksový. Má spád, jde vlastně od konce, aby se divák  pointy dočkal na začátku. Je to opravdu černá komedie s morbidnostmi, které v animovaném filmu přijímáme s úsměvem. Zvlášť když je patrné poselství celého příběhu. Moc se mi film líbil a nechápu, že neproměnil nominace ve vítězství.

Přehlídka zabijáků i s čísly. Edukativní pořad pro... Pro koho vlastně? Ikonka v úvodu vymezuje diváky od 15 let. To je zacílení? Nestavení 15 let? A dál co?