Zbohom, pán profesor !

Peter O'Toole mě zde naprosto dostal a jeho postava je skvěle zahraná, a to i v kontrastu s romantickou linkou, kterou zde má. Petula Clark je mu skvělou společnicí a tenhle relativně jednoduchý, ale lidsky krásný příběh o jednom učiteli, mě dostal více než v moderním provedení. Asi by to ještě chtělo kouknout na verzi z roku 1939. (23.08.2017)

Až nepochopitelně "britský" americký muzikál o lásce subrety a profesora. Škoda, že ho hodnotí i kolega Wandrwall, který ho neviděl. Jinak by si nemyslel, že Petula Clark hraje studentku a hlavním tématem příběhu jsou písničky. A také by, a to hlavně, nemohl dát filmu tak nízké hodnocení. Film má vše, co by správný film o profesorovi měl mít: lásku se špetkou ironie, nezlomnost vůle v dobách válečných, slizkého sponzora školy, podrazácké a zbabělé členy školské rady i roztomile infantilní zástupce umělecké scény. Tenhle remake původně britského filmu "Sbohem, pane Chipsi" z roku 1939 se velmi povedl. A všichni herci v něm byli naprosto fantastičtí. (30.07.2011)

Nemôžem sa bohužiaľ stotožniť s nadšenými recenziami takmer dvadsiatky užívateľov. Film, ktorý som práve dopozeral je predovšetkým dlhý. To nie je výčitka, iba potvrdenie poznania, že pred 50 rokmi sme žili pomalšie a pokojnejšie, takže sme si mohli dožičiť aj pomaly plynúci dej. K staromilstvu prispievali aj starobylé stavby, vycibrený jazyk a úzkostlivo dodržiavané kastovnícke vzťahy. Nestotožňujem sa s označením výkonu Petra O'Toola za vrchol jeho herectva.  Stačí spomenúť filmy ako Becket, Ako ukradnúť Venušu a Lev v zime. Petulu Clark poznám od doby keď hviezdila s piesňou Downtown na houpačce manželov Černých. Napriek tomu, že ani jedna z jej pesničiek ma nijako zvlášť neoslnila a ani film ako celok, považujem za užitočné si ho pozrieť, ak má divák dve a pol hodiny času k dispozícii. (18.03.2022)

Je až neuvěřitelné, jak málo hodnocení tento úžasný film tu má. O to pozoruhodnější je, jak vyrovnaná jsou. Předřečníci už tu mnohé vyjádřili, film je skvělý v několika rovinách. Jednoznačně zlatým písmem zapsaný do zlatého fondu kinematografie. Přivedl mne sem snímek jiný - Společnost mrtvých básníků, který většina tak opěvuje, ale pro mne byl zklamáním. Možná proto, jak ho jiní vynášejí, dalo mi to laťku snad až moc vysoko a film tam nedosáhl - nedosahuje. Nepřijde mi nijak nadprůměrný. Zato "Pan Chips", zde těch 5* nestačí. Jistě se najdou i takoví, co se mnou souhlasit nebudou, zejména z řad oněch, co stojí před nějakou mazaninou na plátně a chválí a chválí a až po vernisáži se zjistí, že byl azavěšeno vzhůru nohama ... - tedy, mohou se mnou nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co mohou dělat. A vám, kteří si rádi opravdovou kvalitu užijite, film skutečně doporučiji. (17.08.2016)

Naprostý vrchol filmového umění - od námětu o smyslu klasického vzdělávání, přes prostředí konzervativní britské školy, přes promyšlenou stavbu příběhu, až po naprosto dokonalého Petera O´Toola. Po dvou a půl hodinách jsem litoval, že to skončilo, klidně bych si dal ještě jednu stejně dlouhou stopáž. (20.11.2011)