česnek

Jednoduchá ideologická agitka. Film naplňuje současnou ideologickou doktrínu Hollywoodu. Nehraje v něm žádný bílý muž. Hrají v něm 2 ženy a 2 muži - číňan a černoch. Děj je o tom, že všichni přemýšlí, jak zabít černocha, protože na lodi dochází kyslík a posádka "can't breathe". Nakonec ale všichni prozřou a dojdou poznání, že "black live matters".

Nebylo to úplně špatné, ale avizovat to jako pohádku byl podraz na děti. Mým dětem z toho bylo zle.

- “Buďte obezřetní jako hadi a mírní jako holubice.“ - “Takže když půjdu do autobazaru, musím počítat s tím, že mě chce prodejce natáhnout.“ - “Ale máme být přece jako děti a ty jsou přece bezelstné a nepodezíravé.“ Tento svět víry reprezentovaný bezelstným šerifem a biskupem v jedné osobě a obyvateli mormonského městečka je ve své důvěřivosti konfrontován s masovým vrahem. To vše na pozadí napínavé detektivky dělá film velmi zajímavým.

Oceňuji snahu zapojit původní herce a napodobit původní interiér, toť vše. Ukázka nejhoršího propojení filmu a reklamy v dějinách české kinematografie a televizní tvorby a jednoznačný důkaz pro naprostý zákaz product placementu ve filmu.

Pro tento film muselo být nakoupeno zřejmě nejvíce filmového kečupu v dějinách kinematografie. Nechápu, jaký má význam točit film s takovým množstvím nechutných krvavých scén. Zřejmě tyto scény měly za cíl zakrýt jinak poněkud méně zajímavý děj.

Podobný typ pořadu opravdu České televizi chyběl (kdysi existoval pořad Klub Netopýr vzniklý po revoluci po vzoru rakouské ORF), ovšem podoba, kterou mu dávají moderátoři, je až komická, jelikož intelektuální hodnota jejich dotazů je zoufale omezená; nevalný je též výběr hostů. A tak zůstávám u pořadu TV JOJ plus - Lampa, kterým by se měla ČT inspirovat, pokud myslí vážně svůj záměr mít pořad, který se věnuje vybraným tématům skutečně do hloubky.

Přes velkovýpravný formát filmu nelze přehlédnout, že dějově je tento film velmi prostý. Nelze nevidět politické pozadí filmu, které z něj dělá politickou agitku - boj mezi zlými Republikány a dobrými Demokraty o to, který z nich spasí civilizaci lépe (někdo z nich to ale být musí, jelikož bez americké pomoci by jiné civilizace nepřežily). Zlí pozemšťané (Republikání) vyslali zástupce těžební společnosti a armádu k dobývání nových nerostů na planetu Pandora (rozuměj vyslali vojáky do Iráku, aby mohli těžit v Iráku ropu). Naštěstí se našli i hodní pozemšťané (Demokraté), kteří se snažili polidštit nedokonále tvory (Iráčany, obyvatele Afganistánu...), přitom se snažili vnímat jejich zvyky, třeba krásný vztah k přírodě, ke stromům, k ptakoještěrům atd. Nakonec vyhrají hodní Demokraté a zachrání tyto nedokonalé tvory od Republikánů i od jejich zaostalosti. Hloupé je, že tato agitka ve prospěch Demokratů jen ukazuje, že ať Demokrat či Republikán, stejně oba tábory trpí pocitem naprosté dokonalosti a nadřazenosti jejich civilizace a kultury nad ostatními národy a oba musí (každý jinými prostředky) ty nedokonalé a zaostalé národy (všechny kromě USA) zachránit.

Viděl jsem jen 10 minut filmu, nezaujal mě, nevidím však na něm nic závadného, snad jen že je trochu barbieoidní. Hlavně totiž zaujal moji 6 letou dceru, která se na něj dívá pořád dokola a je to její nejoblíbenější film spolu s Mamma mia - tak soudím, že pro určitou věkovou kategorii dobrý film.

Už název filmu byl vybrán nevhodně - je z náboženského hlediska velmi urážlivý a pokud vím, tak tento obrat se používal pouze v 80-tých letech v řadách lelkující omladiny rekrutující se z dětí výše postavených soudruhů. Po shlédnutí plitkého filmu "Jak se krotí krokodýli" jsem se obával naprostého uměleckého vyprázdnění paní autorky a připravoval jsem se na nejhorší. Už z toho důvodu jsem byl potěšen tím, že tento film již má poněkud vyšší úroveň. Není v něm tolik hluchých míst - stěžejní příběhové zápletky jsou přemostěny smysluplným dějem, komické vsuvky působí zábavně, řada z nich je sice notoricky známých a použitých v jiných filmech, přesto pro své zařazení v pravou chvíli nepůsobí až tak trapně, jak by se na první pohled mohlo zdát (např. když se herec podívá na hodinky a tím vylije obsah kelímku, který drží v ruce). Hlavní zápletka je nevěra všeho druhu, ve všech formách a všech generací, což poněkud degraduje celý film. Ve starých dobrých filmech Marie Poledňákové např. "S tebou mě baví svět" se autorka nevyžívala v nevěrách, o to víc se soustředila na běžné rodinné starosti zejména týkající se dětí, které dokázala velice vtipnou formou vyjádřit. Když už paní Poledňáková řešila vztahové problémy, jako např. ve filmu "Jak vytrhnout velrybě stoličku", soustředila se na pohled dítěte, který dokázala interpretovat velice působivým způsobem. Ve filmu Líbáš jako... (ani nejsem schopen takto malomyslný název filmu dopsat) se soustředila na nevěru jen pro nevěru, což samo o sobě není s to vygenerovat příběh, který by byl schopen oslovit diváka na delší čas než jen ten, který stráví sledováním tohoto filmu. Protože comeback režisérky Poledňákové, resp. úroveň jejích filmů z poslední doby má vzestupnou tendenci (možná kvůli hodně nízko položené laťce v podobě oněch Krokodýlů), tak se těším na další její filmy, pokud budou.

Nejlepší film, co jsem kdy viděl.