Zuzanyje

Fascinující je poukaz na absolutní zmedializování a ztechnizování světa, neosobnost. Absolutní nihilusmus. Hamlet v závěru řve do mikrofonu, jak moc je sám a vůbec nikoho to nezajímá. ___ Pohřební hostina se na královském dvoře podobá socialistické tabuli, kde se jí z plastových mističek guláš a popíjí se pivo z plechovek. Horacio s umaštěnými fousy nenápadně ujídá z talíře svého souseda. ___ Všichni se plácají v bahně, hlínu žerou a dusí se jí. Stejně jako nechutným světem, jež je obklopuje. ___ Inscenace byla odehrána na festivalu v Avignonu. Gertruda Klaudiovi v inscenaci zpívá zamilovanou píseň Carly Bruni začínající slovy Mon amour. Krásná parodie francouzského prezidenta Sarkozyho a jeho zpívající manželky.

Námět je celkem vtipný - v natáčecím studiu skuteční čaroděj, Karel Heřmánek v roli protivného černokněžníka roztomilý a nejskvělejší jsou fórky odkazující k nedávno padlému režimu - jako jsou neschopní příslušníci VB, nebo jen nahodile před kamerami pronesená cedule s nápisem Sovětský svaz náš vzor. To mě prostě baví.

Absolutně nemůžu souhlasit s názory, že kniha je o ničem. Naopak, je plná událostí, zlo je všudypřítomné (což ale z filmu vyčíst nelze), Potter je posedlý pronásledováním Malfoye a navíc se čtenáři spolu s ním dozvídají skutečnosti z Voldemortova života. Ovšem podobně jako všudypřítomné zlo, ani dvě další jmenované tematické linky v knize nenajdete. Nečekám od filmu, že bude slepě následovat knihu, ale když podle nich byly natočeny první díly, proč najednou ten předposlední je jinak? Kam se poděly triky, které dělaly Bradavice Bradavicemi? POhybující se obrazy, všudypřítomní duchové a kouzla na každém kroku? Utvářely sice "pouze" atmosféru Bradavic a nebyly dějotvorné, domnívala jsem se však, že film je rovněž vizuálním uměním. Proč je tu vložena scéna s hořícím domem Weasleyů? Nejde o to, že není v knize? Ale v rámci filmu je naprosto alogická a redundantní? Nemá oporu v předchozím ani následujícím ději. Úvodní řádění Smrtijedů ve městě je sice krásné (zde jsou triky velmi zdařené), ale pro nečtenáře (jak mi bylo řečeno) opět nenalézají oporu v dalším dění, jako ilustrace šířícího se zla je to málo. Tvůrci si jako hlavní linku vybrali pro puberťáky přitažlivé milostné pletky. Tomu rozumím. Na druhou stranu - ani v tomto nedokázali využít potenciálu, který nabízela kniha - Ron a jeho stíhačka Levandule mohli být rozehráni daleko důkladněji. A závěr? Proč chybí tak zásadní věci, jako je závěrečná bitva v Bradavicích, která je dle mého klíčová? Je snad záměr, že se divák může domnívat, že se Brumbál (podobně jako Gandalf???) v následujícím díle objeví živý?? Nevím, nerozumím moc scénáristům (především v porovnání s předchozími filmovými zpracováními knih). Očekávala jsem všechny v jednom stylu. Nyní si úplně neumím představit, kde bude začínat sedmička. Jakoby vlastně v tuto chvíli neměla na co navázat... Je to nějaké zběsilé... A zlo je přítomné jenom skrze tu potemnělost, kdy se bradavický hrad promění spíš v jakousi tmavou gotickou kobku... ALe to mi připadá poněkud málo...

Musím přiznat, že mě tento film výrazně zklamal. První část, kde se Benjamin Button vyskytuje jako dítě, je roztomilá a slibně načrtnutá. Kvituji, že se filmem prolíná realita druhé světové války (ačkoli se domnívám, že to je spíš zásluhou F. S. Fitzgeralda a nikoli Finchera). Maskérské mistrovství a triky spjaté s postavou Benjamina jsou vynikající a Brad Pitt hraje dobře. Ovšem od chvíle, kdy se Benjamin svou vizáží víc a víc podobá skutečnému Bradu Pittovi, nabírá film klišoidní směr. Stává se z toho rozhňahňaná selankovitá sračka, která dál postrádá jakéhokoli konfliktu. Objevují se jen pestorbarevné a nechutně romantické obrázky jako je Benjamin se šviháckým výrazem za černými brýlemi na plachetnici, láskyplná scéna na pláži pod palmou, dovádění v holobytě - a to vše dobarveno těmi nejostřejšími křičivě plakátovými barvami. Ani závěr, který slibuje, že by mohl být opět vzhledem k jeho dětskému věku zajímavější a mohl opustit koleje selanky, se ovšem nevyvedl. Benjamin raději odejde, dcera ho nikdy nepozná a Cate Blanchettse zmůže pouze na chvilky dojetí. Žádné výčitky, žádné vhledy do nitra člověka - sice jsem tuto Fitzgeraldovu knihu nečetla, ale podle jeho dalšího díla, které je mi osobně moc blízké, se domnívám, že to právě bude předmětem jeho jinak dějově ne příliš konfliktní knihy. Film na tohle rezignuje, a to znamená, že v druhé polovině vlastně člověk ztrácí ponětí, proč by se na to měl dívat dál.

Herecké výkony Issové a Mádla si zaslouží pochvalu, zejména v Mádl v roli zakřiknutého, nejistého chlapce s tikem ve tváři. Atmosféru městského života mladých lidí a jejich bezcílnosti sice film vystihuje. Nicméně mi to přijde na celý film trochu málo. Scénář nepovažuju za příliš kvalitní, přestože v dialozích se objeví pár celkem dobrých hlodů.

Celkem zajímavě vystavěný patologický vztah mezi bratrem a sestrou. Zajímavé je také výhradní použití hudby Bohuslava Martinů. Karel Roden exceluje v roli zakřiknutého a lehce autistního bratra Mirka.

Za ta černošská stepařská čísla i trubku Richarda Gerea klobouk dolů. Skvěle vytvořená atmosféra Harlemu přelomu 20. a 30. let, úžasné kostýmy... To je pro mě asi zajímavější než celý gangterský příběh.

Pro mě hra Torstena Buchsteinera Nordost má opravdu objektivní výpověď. Narozdíl od Bluntmana (viz jeho komentář) se rozhodně nedomnívám, že je hra prachpouhou analogií k americkému vpádu do Íráku. Proč by mělo být? Vždyť se jedná o nedávnou historii. A krom toho si daleko víc vybavím nedávné tanky v Gruzii. Je to jen memento všudypřítomné hrozbu okupace a následných teroristických útoků. Něčeho kam nedohlédneme. Objektivita pramení z toho, že každá z žen je jen malinkou částečkou v systému, řadová černá vdova-teroristka, řadová občanka, řadová lékařka. Je na ně nahlíženo z lidského hlediska a lidsky se ukazuje, jak všemi životy zamává jedna teroristická akce a jak je snadné se do toho všeho nechat namočit. Žádnou z žen nemůžeme vlastně odsoudit, nebo chcete-li soudit lze všechny tři. Každá je jiná, v něčem sympatická, v něčem hloupá, v něčem obdivuhodná. Minimalismus, s jakým se hraje, tři téměř statické monology a jen autentické naléhavé výpovědi.

Vlastně mi trochu uniká, proč se tento film stal takovou legendou. Protože sám zpracovává slavnou mytickou legendu? Ale to je trochu málo. Musím uznat, že se tu vyskytuje pár zajímavých záběrů zachycujících neutěšenou i romantickou přírodní scenérii a v ní projíždějící skupinu rytířů. Zajímavě je pojatý Merlin se svojí keltsky drsnou a zároveň ironickou polohou. Ale to ostatní? Vystavěno na tom zaujmout efekty první signální soustavu, bitky, krev, i ty milostné scény mi připadaly zhovadilé. Přesně v tom se naprosto utopil jinak pohádkový rámec. A do chvíle než se objeví postava Artuše a "krajina" zesvětlá se téměř nebylo nač koukat. Což ovšem čítá z dvouhodinového filmu čtvrtinu - a to není zas tak málo! Nebýt mé zvědavosti, čím si tento film u mých přátel získal vlastně obdiv, bych jej před vstupem samého Artuše do děje samým znechucením vypnula... Škoda.

Vynikající nápady, roztomilý příběh a jeho fascinující přesah, odkazující říší zla k nechutným totalitním režimům. Taky se tu krásně zrcadlí ignoratský svět dospělých... Polštářové mraky, veršující Krasoň, skvělá myš Sklodovská v hlasovém provedení Báry Hrzánové, hlava Vládce Říše zla (Jiřího Lábuse), která silně připomíná Stalina, medvěd Mucha, který přespává v bačkoře... To je jen pár z mnoha fascinujících věcí z filmu, které stojí za zmínku.