Zuzanyje

Tímto filmem mě Vladimír Morávek velmi zklamal. Sice se pokusil zpracovat aktuální téma a nebezpečí tolik zprofanovaných reality show, ale záměr se nepovedl. Prostředkem mu k tomu měli být opět dva dementní kamarádi. Prostředek k tomu, jak udělat dementa jednoho z ústřední dvojice je opět předkus, který hraje sám za sebe, již bez velkého hercova přičinění (aniž bych tím chtěla shazovat výkon R. Krajča, kterého vnímám jako herce kvalitního). Budař zvládá hrát idiota i bez zubů, Krajča (stejně jako K.Holánovou v Nudě z Brna) klasifikuje předkus. Navíc pokud člověk zná Morávkovy divadelní inscenace, zjistí, že vykradl své divadelní postupy, které nadto ve filmu vůbec nefungují... Prostě špatné...

Krásně vylíčeno prostředí Malé strany, ta atmosféra na Vás dýchá: to jací jsou tam lidé, jak přemýšlí, jak se mají a nemají rádi... První povídka Buldoček přímo odkazuje k Nerudovi a jedné z jeho Malostranských povídek - Pan Ryšánek a pan Šlégl. Taky tak sedávali leta u jednoho stolu a odmítali spolu mluvit a pak mlčení prolomila zdánlivě banální věc. A náhle pro sebe našli pochopení... V televizních humoreskách se tou "banální věcí" stává opuštěný buldoček. A Garden-Party - tam se opravdu nic neděje, jen se vedou řeči mezi malostranskými umělci a jejich přáteli... Mluví se o ženách... a s takovou zvláštní gracií. Kemr a Goldflam a Skořepová - jsou všichni úžasní... Nejde o děj, jde o tu atmosféru... A tu tento film na své diváky dokáže přenést.

Krutost okolního světa se přenáší i do fantazie malé Ofélie, takže se v jejím snovém světě vyskytují krvelačné stvůry podobné jejímu otčímovi, který je s to zavraždit bez nejmenšího pohnutí dítě...

Jeden z nejlepších Švankmajerových filmů... Není tolik hrůzostrašný ani tak nechutný, jak jsme na to u Švankmajera zvyklí, ale taky to asi není ta pravá pohádka pro děti...

Mě nejvíc fascinovalo, když Sweeney Todd zpívá něžnou a romantickou píseň o tom, jak touží spatřit svou dceru, a přitom podřezává jeden krk za druhým, všude stříká krev a mrtvoly dopadají šachtou do sklepa, kde s nechutným praskotem dopadají. A člověk málem na vlastní kůži cítí, jak se v mrtvém těle zlámaly všechny kosti...

Maskéři si v tomto filmu skutečně vyhráli, to v co proměnili Marion Cotillard je skutečně jako zázrak. Její výkon je taky strhující. Rovněž zajímavá je práce s časovými rovinami a retrospektivou. Nicméně na mě film působil poněkud zdlouhavě...